Bába odvedle má poslední ocelový kotouče v republice

Lidi už maj z nudy okousaný nehty a nedivil bych se, kdyby se začaly dělat proleženiny těm, co byli zvyklí furt někde poběhávat. Teď jsou vyřízení. Jeden by řekl, že pro tebe, jako bodybildra, co je zvyklej jen zvedat, žrát a ležet, se nic moc nemění, protože seš na ten svůj bejvák zvyklej. Ale to je těžkej omyl. Například můžeš mít docela zásadní problém s tréninkem zad. Ne že bys třeba neměl žádný domácí náčiní. Něco tam asi je. To jo. Možná máš dokonce lavici se stojanem. Ale na hrazdu už jaksi nezbyl flek. Jestli jsem to trefil, tak čti pozorně. Máš totiž jen dvě možnosti.

Za prvé. Místo na hrazdu můžeš uvolnit nenápadným zrušením skříně na ručníky. Jestli je z Ikey, tak postačí malý kladivo, ale kdyžtak vem sekeru, nebo šroubovák. Ale nejdřív bych doporučil vyházet těch osmdesát čtyři ručníků, z kterých používáte jen asi tak čtyři. A taky nejdřív zkontrolovat, jestli jseš vůbec sám doma. Hlavně v případě, že použiješ kladivo, nebo sekeru. To by mohlo být slyšet. Je mamka (manželka, přítelkyně, babička,kdokoliv) pryč? V pořádku. Ale pozor. Pokud se rozhodneš pro tuto možnost, musíš naplánovat, jak potom zakamufluješ chybějící skříň a přebývající hrazdu. Jednoduchý řešení. Hrazdu natřeš stejnou barvou, jakou máte zeď a ty čtyři ručníky budeš muset uklídit jinam. Možná je budeš muset taky prát a žehlit, aby se na to nepřišlo. Jestli to nedáš, tak nezapomeň na to známý kulturistický moudro, že můžeš mít buď výsledky, nebo výmluvy. Ne obojí. Anebo je tady ještě jedna možnost, jak prohřát záda i bez hrazdy. Pokračovat v tom, cos dělal doteď. Mlátit o zem mrtvolou.

Což taky není úplně ideální. Parkety, co vydržely čtyři dekády se začnou tak bortit, že už ani nevrznou a po stránce sousedských vztahů nepomůže ani to, že bydlíš přímo nad sklepem. Ty nárazy jsou totiž tak mocný, že bába, co tě vždycky upozorňuje na dopis ve schránce, už není jediná, kdo kvůli tomu dělá vlny. Nehodlám ti radit úplně se vším, ale tady mám ještě něco. Pořiď si nějakou odrážecí plochu. Třeba trampolínu, nebo tak něco. A na ní cvič tu mrtvolu. To se bude činka odrážet líp, přestaneš ničit parkety co dělal děda a zklidníš vlny i v sousedčiným hrnku s kafem.

Není to jen tak. Ti sousedi totiž nejsou vůbec blbí, to ti řeknu. Každá sebemenší změna v běžným chodu budovy má na některý skoro stejnej vliv, jak bliknutí semaforu na lidi s poruchou autistickýho spektra. Kór, když je barák plnej důchodců. Ale to ty už určitě víš.

Třeba kvůli té tvé přehnané kontrastní terapii, kterou teď ulevuješ svalům ve svý koupelce namísto sprchy v gymu. Zvuk tekoucí vody se totiž dostane až k sousedům. A jestli teče dýl než 15 minut, tak bába sníží volume seriálu, nastraží uši a hned reaguje: „Tady něco nehraje.“ Nejen že ti pak buší na dveře, aby odvrátila katastrofu v podobě plovoucí podlahy i ve sklepě, a že jí to budeš muset vysvětlovat, taky o tom informuje domovníka. Což zas nemusí být úplně blbý. Aspoň ti domovník při příštím opisu vodoměru nebude vnucovat hypotézu protíkajícího hajzlíku. Konečně totiž pochopí, že máš největší nedoplatek prostě jen proto, že jseš bodybildr. Hodně totiž vaříš ve vodě, hodně jíš, piješ a taky hodně splachuješ. No a teď teda navíc regeneruješ bicáky pod proudem vody.

Takže celá ta karanténa má nezměrný následky nejen pro ty co furt někde lítají, ale taky pro tebe. Pro tvoje cvičení. Do kšeftů teď moc nechodíš, tak musíš valit E-shopy. A ani ty dnes nejsou zárukou úspěšnýho kaufu. A není divu. Zaprášený vybavení v posilovnách je mimo hru, tak bylo nutný naplnit většinu domácích stojanů, čímž se vyprázdnily sklady. A jako další kousač nehtů musíš čekat na mail, kde ti píšou: „Už nemáme. Bude v září. Souhlasíte s alternativou?“ No a když je ta alternativa taky z kovu, tak teda souhlasíš. Jenže další háček. Pošta má jen do 14:00 a v tu dobu ještě nebýváš z práce doma. Je teda potřeba zajistit, aby ti balíky přebírala bába od vedle. Nabídni jí pomoc. Třeba jestli nechce vyměnit žárovku nebo tak. Tím získáš vlastního hlídacího psa. Bude dřepět za oknem a čekat na dodávku. Musíš ale všechno pořádně naplánovat. Nemůžeš si třeba dovolit, aby tě s balíkem rušila, když si budeš zrovna hlídat konstantní tepovou frekvenci na rotopedu. Proto ho předem přemísti do vzdálenější místnosti od vaší společné zdi, aby neslyšela, že už seš doma. Parkuj o dva bloky dál, jdi podél zdi a odemykej potichu. Se stejnou opatrností se chovej i doma. Až pojedeš rotoped, tak hlavně nevětrej, ať neslyší. Pak přeparkuj auto jakožes přijel z práce a běž normálně nahlas. Ona sama zazvoní a předá ti ten poklad. Poslední ocelový kotouče v republice

Výše zmíněný text vznikl se záměrem pobavit. V žádném případě nebylo úmyslem nabádat k bezohlednému jednání.

Inspirováno skutečným příběhem :-D