Svalová paměť: „Já se vrátím“

Málokterý sport mě fascinuje jako ten, v kterém se pěstní úchop stává obdobou dílenského svěráku. Ten sport, kde se v pouhém pětisekundovém výkonu trhá kůže v dlani a pokud se chce člověk stát opravdovou hvězdou, nejdříve spatřuje hvězdičky linoucí se ze své extrémně natlakované hlavy. Třeba při mrtvém tahu, nebo dřepu.

No, ale i když jsem tak trochu zakonzervován v místnosti s činkami, občas o mou pozornost zavadí i jiná jména, než jsou Kašpar a Koritenský. Například zbystřím vždy, když Jaromír Jágr končí s hokejovou reprezentací. Už asi po osmnácté. Opouští ten led a nože svých bruslí přesto odmítá ohřát. Vždy se totiž vrátí. Někdo by takové jednání přirovnal k neúspěšné abstinenci. Já tomu říkám vášeň.

Když se člověk rozhodne ukončit činnost, kterou má nadmíru rád, těžko říct, co vše se mu honí hlavou. Pochopitelné však je, že odhodlání a výdrž jsou často pokoušeny různými vlivy. Může být těžké procvičit celé tělo se sádrovou dlahou na ruce. Může být těžší dodržovat stravovací návyky, když chcete být s osobou, které tahle preciznost vadí. Ať už vznikají cvičební pauzy z těchto důvodů, nebo jiných, opravdovej srdcař nezapomíná, že svaly mají také paměť a považuje za škodu toho nevyužít.

 Vzpomínáte, jak jste chodili po prvním legdeji v životě? Délku kroku jste mohli závidět i Paklíčovi z Pevnosti Boyard, že? Já jsem tak bolavé nohy zažil jen jednou. Ani po půlroční pauze se bolest neozvala v takové míře. To je ona svalová paměť.

Naše vzpomínky jsou na tom podobně. V delší pauze si nedokážeme vybavit pocity, které námi prostupovaly, když jsme jeli naplno. Pamatujeme si pouze slova, kterými jsme tu euforii popisovali a obrazy, které jsme v té době zrakem tiskly do mozku. No a kdo je úplně vymaštěnej, ten má pro připomenutí jenom starý selfíčka. Netréninkové období je prostě pár fotek plus holá skupina vzpomínek okleštěných o endorfiny, o zrychlený průtok krve, kyslíku i živin, bez pocitu vzpřímenosti, nabuzení, síly, nepřemožitelnosti a bez té zdravé agresivity.

Ale i z přestávek se dá těžit

Pokud máte dlouhodobě na chlup stejné tréninky, tělo stagnuje, zastavuje růst. Svaly musí být neustále šokovány odlišným zatížením, změnami, šokováním. To jistě znáte. No a cvičební pauza je vlastně taky taková změna. Návrat k zátěži pak znamená, že svaly, které upadaly do stále hlubšího spánku, jsou probuzeny silným šokem a lépe reagují růstem. Navíc máte určitý podíl vybudované hmoty a zkušenosti s cvičebními technikami a stravou. Takže hlášky jako „Sere mě, že přestanu cvičit a potom začínám od nuly“ jsou nesmyslné.

Posilování je dlouhodobá extrémní zátěž a my jsme extrémisté. Na jedné straně zuby trhající dřina a na druhé leháro na zotavenou. „Vše nebo nic“ ovšem nemusí být definitivním pravidlem, takže roční přestávka neznamená, že už to nemá cenu.

Svalová paměť nemá možnost nahlédnout do fotek a vzpomínek. Tato paměť spí a čeká jen na to, až uskutečníš to, cos tehdy řekl: „Já se vrátím

Petr Třetina

Články bloggera

  1. Chilli papričky v kulturistice (4999 zhlédnutí)

  2. Jak a proč měnit rychlost trávení (3102 zhlédnutí)

  3. Fungují výživové doplňky? (1557 zhlédnutí)

  4. Pár tipů do objemovky pro mírně pokročilé (1719 zhlédnutí)

  5. Možné přešlapy ve výživě začátečníků (9481 zhlédnutí)

  6. Sparingpartner (7184 zhlédnutí)

  7. Sport, nebo chlast? Progres, nebo pár mlhavých okamžiků? (5937 zhlédnutí)

  8. Proč vůbec posilovat? (2772 zhlédnutí)

  9. Proč jít radši do posilovny (2094 zhlédnutí)

  10. 4 situace, kdy začátečníci rozhodně nemusí spěchat (2453 zhlédnutí)