Posilovna vs. Gym, neboli chlap nebo baba.

Dnešní doba je plná nabouchaných gymů se superstroji, na kterých může cvičit i úplný začátečník, který nedržel nikdy činku v ruce. V lepším případě si vezme tzv. trenéra, který je naopak v horším případě nějaká rychlokvaška, co vypadá jak Lojza s pupkem vedle z hospody, zato s kurzem fitness instruktora.  Hlavně, že tomu údajně rozumí a mezi sériemi, co chudák cvičenec něco dělá, si napíše pár zpráv a sjede web. Máme tu řadu lidí, co se snaží dělat crossfit, jiní zase chtějí alespoň vypadat jako šílení fighteři z MMA a nevadí, že v reálu, když by dostali facku či rovnou pěstí, tak by nic neudělali. Pak je tu třeba skupina „jsem ve fitku“, a to už se počítá. Dobře pokecám, něco někde zvednu, kouknu na hezký holky a mám odškrtnuto, jen se moc neutahat. Důležité je, že mám na sobě super hadry, nejlíp na tělo, aby to „nic“ bylo hodně zvýrazněno, a je to! Kdo má elasťáky a tílko je „in“.

Je to dnes tak opravdu, nebo to připadá jen mně, že se rodí generace kluků, co spíš vypadají jako holky?  Vždyť ty holky vypadají lépe a víc makají než oni. Tuhle jsem cvičil po delší době v několika fitkách, a říkal si, proč ti kluci zvedají méně než kdejaká baba? Hlavně se u toho hezky vyfotit a dát to někam na web, nejlíp „instáč“, najít dobrý filtr, a je to! Co to asi způsobilo? Oteplování země, nebo snad nakažená voda? Nebo snad covid a karantény, které hodně lidi využilo k tomu, že konečně teď vůbec nemusí nic dělat, protože to bylo zakázané? Možná je i na vině ukončení povinné vojenské služby, tam přece musí každý makat alespoň, do přísahy, ale to už dnešní mládež nezná. Hodně taky slýchám: „Já jsem nemocnej, víš, mám to od narození, mám špatnou štítnou žlázu, klouby v háji nemůžu běhat ani sportovat, jsem omezený“.  Nevadí, že si dá ráno rohlíky a večer pořádnou „véču“, mezi tím sladký jogurt či „mekáč“ a hodně pití s cukrem, to já jsem ten nemocnej, mě nic nepomůže! Cože? Zdravý jídelníček a změna zvyku ve výživě? To já nedám!

Přijde mi, že především mladí vidí změnu stravovacích návyků jako let do vesmíru, prostě nemožné, jen si nakoupit dost doplňků, vyfotit se s tím, a hned to zase dát někam na web se slovy: „Já začínám makat!“ Je dobrý ten Creatin? To jsem slyšel tolikrát! Nebo jaký je nejlepší spalovač na břicho nebo cvik? Když se ale zase vrátíme k jídelníčku, tak tu opět máme kámen úrazu! Je to něco, co nezvládnou bez toho, aby jim to nejlépe někdo koupil a navařil, a snad i krmil. Připomíná mi to ty časy, kdy jsem byl kojenec a máma mi dávala jídlo přímo do pusy.  

Pojďme se vrátit v čase a zavzpomínáme si na dobu, kdy jsme přišly do „posilovny“. Tak se to zařízení totiž jmenovalo, a už při příchodu nás pohltila vůně testosteronu smíchaného s potem a prachem magnézia. Když tam člověk vešel, cítil, jak mu krev rychleji proudí žílami, aniž by něco dělal, svaly se už připravovaly k práci a viděl pohledy ostatních a cítil se jak na bojišti, kde jde o život. Na baru mu dal klíček frajer, který byl dvakrát takový se slovy: „Čau chlape, jdeš na to?“ Bez váhání jste vzali klíček a byli nedočkaví, kdy už se převléknete a půjdete na to! Bylo to místo, kde bylo úplně jedno, co máte na sobě, jakou značku, kde hrála pořádná rocková hudba a kde jste mezi tím slyšeli jen řev cvičících. Je tedy pravda, že v té době nebylo tak v oblibě mít pořád telefon v ruce, a taky k čemu? Přece jsem přišel cvičit a hudba už hrála z baru.  Bylo to místo, kde bylo normální si zařvat, třísknout s činkou, občas po těžkých sériích se jít i vyzvracet, občas se spouštěla krev z nosu a sem tam si někdo odplivl. Bylo to tak, že tady si byli všichni rovni, tady se všichni snažili vypadat jako chlapi, měli i dobré vzory. Odstartoval to u dosti lidí Arnold Schwarzenegger, nebo Dorian Yates. Dřina, pot a krev a žádné výmluvy: „Dnes nemůžu, jsem moc utahaný“. Byla to pocta být v tom prostředí, s těma klukama a zvedat železo. Kde jsou ty časy?

A to mě vede k otázce: „Dělala z nás posilovna chlapy?“ Nevím, ale rozhodně jsme se tak vždy všichni cítili! I díky tomu, že mi to dost chybí, jsem si vytvořil svoji vlastní posilovnu, kde si můžu dělat, co chci. Třískat s tím, řvát a nadávat, jelikož tohle už prostě nejde v tzv. Gymu. Nejde jen o covid a trapné omezování svobody člověka, ale i o to, že se v Gymu necítím tak, jak bych měl. Řekl bych, že je zas čas na změnu, je čas, aby nám chlapům zase narostly koule, začali něco dělat, nevypadat jako průměrní jedinci a jen nekritizovat kulturistu v přípravě, který mění tělo a prochází šílenými dietami. Je třeba se o něco se snažit a pořád se jen nevymlouvat a nepomlouvat. Urážky a pomluvy, tím by se už dalo skoro platit.  Málokdo vydrží kritiku, ale jen ta pravá kritika, od toho správného trenéra, který dobře vypadá, líp jak vy, vás posune dál. Buďme zas chlapi a ukažme, že na to máme a probuďme tu novou generaci, která se řítí do propasti. Dobrý příklad je třeba mladý nadějný kluk a kulturista jménem Pavel Koukal. Na nic si nehraje, neuráží se, i když mu napíšu nějakou kritiku já, jako úplná nula proti němu, a pořád se zlepšuje a roste a jde si tvrdě za svým. Proč jich není víc? Chlapi, vzmužte se a dokažte, že na to máte, nebuďte baby!