10 super věcí spojené s cvičením

Tak nějak jsem přemýšlel nad tím, když se mě pár lidí zeptalo, proč vlastně trénuju a proč chodím do fitka. Prvních pár dobrých odpovědí mě napadlo hned, nicméně po nějaké době jsem si uvědomil, že tréninky ve fitku, nebo cvičení, mně, ale i komukoli jinému vlastně dávají mnohem víc, než bychom na první dojem čekali. Jasně, takové to klasické (jsme asi zdravější, vypadáme o něco málo lépe, dává nám to nějaký řád, je s tím spojené trošku odříkání a napadne vás toho jistě spoustu). Na tomhle se všichni shodneme. Ale chci se s vámi podělit o ty zbylé body, které mi dotekly o těch pár okamžiků později.

Můžete “zvrátit” svou genetickou predispozici
To slovíčko zvrátit jsem dal do uvozovek záměrně, jelikož něco prostě a jednoduše ovlivnit nelze. Ale do jisté míry jsme cvičením schopni na svém těle ovlivnit mnoho. Pokud je váš taťka cirkusový trpaslík (to nemyslím v žádném případě nějak špatně) a vaše maminka zasejc nevidí přes volant, když řídí, tak je poměrně veliká pravděpodobnost, že na výšce toho moc nepodědíte. Ale tohle bylo myšleno z pohledu, že cvičení dokáže změnit vaši tělesnou kompozici. Máte úzká ramena? Vaše končetiny vypadají tak, jako pavoučí nohy (všechny končetiny stejné)? Nebo máte propadnutý, či ptačí hrudník? Napadlo by vás možná ještě nějaké přirovnání, nebo jiné pojmenování estetického nedostatku, ale vsadím se, že přesně víte, kam tímhle vším mířím. Nicméně zvedání vah ve fitku, nebo nějaké cvičení, které je cílené na formování postavy vám s tímto “problémem” může pomoci a těchto nedostatků vás může zbavit. Muži profitují z nárůstu svalové hmoty především na vrchní polovině těla (nohy jsou taky důležitý, vo tom žádná), kdežto ženy zase uvítají tvarování a budování té spodní části těla. V jednoduchosti řečeno... nárůst svalové hmoty jak u žen, tak mužů vám dokáže s těmito genetickými predispozicemi pomoci a můžete tam “dohnat” jisté mezery ve vašem vzhledu. S čím je třeba ale počítat a do popředí se to v dnešní době dostává velice často, je ta genetická predispozice pro budování svalové hmoty a celkový vzhled těla. Někdo bude po pár měsících vypadat naprosto perfektně a dostane nabídku na casting ve filmu, někdo jiný bude vypadat spíše tak, že alespoň něco dělá. V tomhle tu genetiku prostě “neočůráme”. Ale pořád se s tím vzhledem dá něco dělat, když se chce!

Díky vahám mají ženy pozadí, pro které by vraždily  

Co si i v dnešní době spousta netrénující populace myslí, když vidí slečnu s opravdu impozantně vytvarovaným pozadím? Že je to genetická výhra v loterii spojená s opravdu skvělou distribucí tuku právě na ono pozadí. Je to mnohem jednodušší tvrzení a snad méně bolestivé pro ego ostatních žen, když si toto řeknou, než aby si přiznaly, že je to pozadí vypracované z fitka za přítomnosti krve, potu, slz a odříkání. Já sám jsem někdy až v údivu a úžasu, jak dokáže žena vypadat. Naprosto úzký pas, který obejmete rukama, ale na to pozadí by potřebovala zbrojní pas. Jenže na tom není nic magického, nebo složitého... pokud chcete mít hezky vypracovaný a vytvarovaný zadek, tak popadněte činku a udělejte si pár sérií hip-thrustů, mostování, nebo dřepů, ve kterých si sáhnete na dno. A pokud byste měli strach z toho, že byste se přetrénovaly... tak nemějte. Hýžďový sval je jeden z největších a nejsilnějších svalů na lidském těle. Je to opravdu kus masa, který toho snese hodně, tak ho nemusíte šetřit.

Zvedání vah změní váš přístup k jídlu

Někdy se přistihnu, že tak trošku “pohrdám” běžným lidem a je mi jich tak nějak líto. Neberte to slovo pohrdání doslovně, ale svým způsobem mě tak trošku prudí, že k jídlu přistupují jen jako k nástroji, který zažene jejich hlad a není to pro ně nic víc, než potěšení. Jejich sociální aktivity se pohybují vlastně de facto jen okolo jídla a hodování, nebo hostin. Oběd a večeře nejsou biologické nezbytnosti, bez kterých se člověk neobejde stejně tak, jako přikusování malých snacků během dne, když chcete zahnat nudu. Jídlo je pro ně něco, co dělají ve společnosti a bez tohoto aspektu si to posezení asi ani neumí představit. Narozeninové oslavy, pohřby, rauty, pracovní schůzky, rande a mohl bych pokračovat... Všechno tohle jen jako jistá “výmluva” nebo příležitost k tomu JÍST. A druh jídla? Na tom ale vůbec nezáleží, čéčé. Nazval bych to (efekt cukrové vaty) - rychle se vypařující pocit chuti a potom prázdnota, prostě nic. Jenže všechno tohle se změní v okamžik, kdy začnete cvičit a tvrdě makat. Najednou se jídlo stane emočním uspokojením, odměnou a také užitečným nástrojem k tomu, abyste se díky tomu posouvali dál ve vaší cestě za vysněným cílem (estetická změna, síla atd...).

Začnete o tom přemýšlet podobně jako rodný indián, který má jídlo spojené ve smyslu spirituality, protože jste si vědomi toho, že to, co jíte, se stane součástí vás. Budeme si přát, aby ta součást byla v podobě svalové hmoty, nikoli tuku. Nebo se to dá říci hezky česky (jste to, co jíte). To známe asi každej, ne? Začnete si uvědomovat druhy bílkoviny, druhy sacharidů a taky tuků. Budete si vědomi kvality i kvantity jídla stejně tak, jako kdy je to jídlo opravdu potřeba, nebo je to prostě jen zabití času a zahnání nudy. Se všemi těmito nově nabitými vjemy si dovolím říci, že změníte přístup k jídlu a zaujmete k němu úplně jiný postoj než ten, který jste měli do teď. Jídlo pro vás bude mít absolutně nový rozměr a vy si ho začnete uvědomovat, vnímat ho, těšit se na něj a užívat si ho mnohem víc než necvičící populace.

  Zlí démoni se bojí železa

V každém životě jedince je období, kdy to prostě nejde podle plánu a něco se prostě a jednoduše pos.... Ať už je to rozchod, rozvod, ztráta zaměstnání, autonehoda, dávání sbohem někomu blízkému – a mohl bych pokračovat. Prostě takové období se v životě vždycky objeví, je to součást toho bytí tady na tom světě. Někteří se s těmito ztrátami, nebo těžkým obdobím vyrovnávají heroicky a elegantně. Berou to tak, že čas léčí a mohou se svěřit se svými problémy, někomu se vybrečet na ramínko a bude lépe. Jiní zase inklinují k temné straně síly, kdy sahají po alkoholu, drogách, nebo zneužívají a zneuctívají jejich tělo a duši jiným způsobem. Na štěstí je tady jedna taková malá “terapie” která je velice efektivní a je to staré a dobré zvedání železa. Nejsou na tomto světě snad žádné neduhy, které by železo nedokázalo vyléčit. Náročný trénink, ve kterém si sáhnete na dno, ukápne z vás pár kapek potu, krve, možná i slz... necháte tam kus sebe a necháte tam duši, je snad ta nejlepší terapie a předčí to všechny slzy světa. Nedokážu to vysvětlit, pojmenovat, ani nijak okecat. Jestli je to chemické, psychologické, spirituální... ale prostě to zbavuje démonů. A není to jen můj pohled na okolnost, ale shodli jsme se na tom ve větším počtu lidí. Navíc těch citátů na tyhle okolnosti je už tolik, že bych byl překvapen, kdybyste nějaký neznali. 

Potom je tady ta zdravotní stránka

Trénink ve fitku, nebo celkově cvičení vás dělá zdravějšími. Spalujete tukové zásoby, máte mnohem lepší krevní obraz, vaše průchodnost krevního řečiště je kvalitnější, hormonální odezva je také mnohem lepší a mohl bych jen a jen pokračovat. Jenže těch benefitů pro tělo, které cvičení skýtá, byste mohli na každém blogu přečíst kotel, tak vás toho ušetřím. Prostě klasické onemocnění (angína, chřipajzna, rýmička, kašlíček, nachlazení), ale i ty závažnější onemocnění si sakra rozmyslí, jestli se s váma pustí do křížku, nebo vás raději obejdou a skočí na toho človíčka za váma.

Díky zvedání vah máte lehčí život

A dovolím si říci, že doslovně. Na extrifit stránkách můžete vidět spoustu siláků (Vlastimil Kužel, Radek Filipi, Martin Medvedyk a další), kteří se díky tréninkům ve fitku dostali až na takovou silovou úroveň, o které se nám běžným smrtelníkům může zdát. Nicméně nemusíte mít takovou sílu, že při otevření dveří od auta vám ty dveře zůstanou v ruce. Ať už je vaše zaměření ve fitku spíše silové, nebo se věnujete budování svalů, tak budete silnější než vaši vrstevníci, kteří se sebou nic nedělají, tak to prostě je. A myslím si, že mít větší silovou výbavu do praktického každodenního života se vždycky hodí. No a další věc je ta, že jsem se už kolikrát dočetl, že spousta lifterů zachránila někomu život (ačkoli to nebyl člen Integrovaného záchranného systému). Prostě šli jen z tréninku, šli se projít, šli na nákup... běžné každodenní aktivity akorát s tím rozdílem, že byl někdo v ohrožení života. Ať už to byla osoba uvězněna pod těžkým břemenem, nebo to byl případ vytažení člověka odněkud, či dokonce zastání se osoby v pouliční rvačce (ačkoli byla osoba znevýhodněna kvůli přesile) - těch scénářů pár bylo. Otázkou však je, pokud by to zrovna nebyl ten dotyčný cvičící člověk, zdali by se ten tragický incident opravdu stal, nebo by zatahala za nitky nějaká štěstěna, vyšší dobro, nebo co vás napadne. Takže ono to cvičení ve fitku a síla opravdu může být ku prospěchu, nebo dokonce zachránit život.

Cvičení oddaluje stárnutí   

V dřívějších dobách, když vám bylo 45-55 byli jste odepsaní, vypískaní, prostě za zenitem. Když k vám jako dětem přišli vaši kamarádi a vy jste zrovna byli u tetky, nebo doma s rodičema (postaršíma), tak byste je kolikrát chtěli zavřít do garáže, abyste se za ně nemuseli stydět. Jak je to dneska? Dovolím si tvrdit, že spousta lidí, kteří mají po 4. dekádě, ať už se jedná o muže, nebo ženy, vypadají mnohem lépe, než moji vrstevníci. Muži jsou vitální, silní a vypadají opravdu dobře. Jasně že budou něco postrádat na obratnosti, rychlosti, mrštnosti a tak dále, ale to jsou věci, které prostě s věkem přicházejí a které nelze tak úplně ovlivnit. No a ženy si stále udržují své tvary, křivky a zub času se na nich nepodepsal. A když podepsal, tak v opravdu malé míře. Také s rukou na srdci říkám, že lidé s věkem přes 40, kteří chodí do fitka, nebo provádí jakoukoli jinou tréninkovou činnost, mají mnohem “čistší” psychiku a mají optimistický pohled na okolnosti kolem nich. Nemyslí na to, že už jim táhne na 50 a že to nějak doklepou do důchodu. Jejich psychika, jejich uvažování a celkový pohled na život je opravdu skvělý a mají k nám, mladší generaci, mnohem blíž, než tomu bylo před pár desítkami let zpátky, kdy jsme obě dvě věkové kategorie nemohly přijít na společné téma a shodli jsme se na velmi málo věcech.

* Neberte mě v tomto odstavci jakkoli špatně, prosím. V žádném případě bych si nedovolil tvrdit, že člověk, kterému je 40+ je starý, to opravdu ne. Vždyť jen moje maminka by mě za tento výrok přizabila. Chtěl jsem tímto odstavcem poukázat na to, že fyzická aktivita (fitko, nebo jakýkoli jiný druh cvičení) je přínosem jednak fyzickým, ale také psychickým ať už pro mladé, starší, vyzrálé, nebo lidi v úctyhodném věku.

Silový trénink vám dává pocit satisfakce po každý den

V dřívějších dobách byla lidská rasa poháněna jakýmsi přirozeným mechanismem. Byla také zaneprázdněna okolnostmi jako (lov zvěře x sběr plodin - pro přežití, obrana vlastního kmene proti kmenům nepřátelským, nájezd na cizí kmen za účelem rabování a přivlastňování si, bojovat o život proti ročním obdobím (nebo environmentálním podmínkám) a tak dále... prostě každý den pro ně byl výzvou a boj o holý život. V těchto dobách nebyly žádné obavy typu : stabilní práce - s tím spojené finanční příjmy, bydlení, jestli vás někdo má rád - nebo miluje, jaké je vaše postavení ve světě - jak vás lidé berou, co vaše reputace, co si myslí soused, jaké si na sebe vezmete šaty, kam půjdete na véču a mohl bych pokračovat.
Svým způsobem ten silový trénink přináší něco málo z té původní “divoké doby” zpět. Prahneme po boji, potřebujeme a dychtíme po výzvách - které nás svážou a vezmou zpět do oné doby, kdy byl život divoký a “nebezpečný”. Silový trénink nám umožňuje být divochy, utrhnout se ze řetězu, soustředit se jen na sebe (vnímat sebe sama, své tělo, své myšlenky, pocity a tak dále) a díky tomu se můžeme plně postavit nepříteli - v tomhle případě železu. To nám poskytuje smysl a účel, což jsou dva esenciální prvky spokojeného života - alespoň já si to myslím.

Dělá z žen skutečné ženy

Víte, musím se vám k něčemu přiznat. Nejsem jeden z těch zapšklých mladých týpků, který by byl stydlivý a měl problém slečnu pozvat na rande, nebo si alespoň říci o číslo a na základě toho by se vidělo co dál. Když oslovím takovou pohlednou slečnu na ulici, v obchodě, kavárně, nebo kdekoli jinde mimo fitko, tak si dopředu nejsem moc jistý, jak se bude slečna chovat a jaké bude mít sebevědomí. Co vím ale vždycky a potvrdilo se mi to už nesčetněkrát... ty slečny ve fitku, které se nebojí železa a těžkých vah, mají prostě sebevědomí a nemají absolutně žádný problém mě na první dobrou poslat k šípku, když jim na mě cokoli na první pohled nesedí, nebo se jim prostě nelíbím. Žádné chození okolo horké kaše, žádné sladké řečičky okolo, žádné mazání medíku kolem huby... zapomeň frajere. Že je moje otázka, nebo pozvání potěší, to je potěší a vždycky jim to vykouzlí úsměv, ale jsou prostě od rány, jsou mnohem sebevědomější, více si věří, jsou prostě “drsnější” než kopretinky mimo fitko.
Nemají problém se na sebe podívat do zrcadla, nemají problém mluvit o svých nedostatkách, nemají problém se svýma nedostatkama něco dělat a jsou si jich moc dobře vědomi. Nedělají vědu z toho, že si na sebe vezmou vytahané triko po tátovi, protože moc dobře vědí, že pod tím trikem je sakra co nabídnout. Nedělají si moc velký nervy z make-upu, stínů, šminek, rtěnky, a účesem, protože kvůli tomu tam nejsou. Nebrečí nad tím, že je matka příroda obdařila trošku širší pánví a mají trošku větší boky, protože to doženou širším “véčkem - zádové svaly” a většíma ramenama. Možná že zrovna toto jejich sebevědomí skrze postavu a estetickou stránku jim dodává na té psychické sebejistotě a důvěře v sebe sama. Co vám také mohu s klidným srdcem říci, tak raději zkusím své šance u téhle sebevědomé slečny, než abych oslovil nějakou “vyhaslou hvězdu” která má komplexy a mindráky ze svých nedostatků.

*Ne, tenhle odstavec nemá být nějaké patriarchistické kecání o slečnách, o jejich mentalitě a psychice. Každá osoba je unikátní, každá osoba smýšlí individuálně a je svá. Stejně tak vnímá pozvání na rande, stejně tak se staví sama k sobě a to plně respektuju. Jen jsem tímhle odstavcem chtěl říct, že slečny ve fitku jsou spíše takové růže s trním (krásné, ale je těžší se k nim dostat a není to kolikrát zadarmo), kdežto slečny v běžném životě (které necvičí) jsou spíše takové kopretinky (hezké, ale křehké).

Nemáte obavy ze špatných věcí

Myslím si, že asi nebudu jediný, komu se změnil život v tom okamžiku, kdy začal chodit do fitka, zvedat, sílit a růst. Předtím jsem chodil v temných nočních uličkách s kapucí, hlavou skloněnou a snažil jsem se ty temné uličky projít co možná nejrychleji, Nedej bože, když se v té temné uličce objevila nějaká osoba, ne-li dvě. To jsem měl chuť se rozběhnout a běžet do té doby, než uvidím první hlouček lidí, kteří vypadají důvěryhodně. No a od té doby, co chodím do fitka, jsem o něco málo silnější, o něco málo kilogramů těžší si kolikrát řeknu, když takovou temnou uličkou jdu, že bych třeba možná rád potkal nějakou pochybnou osobu a trošku se do té konfrontace pustil, kdyby se něco zvrtlo. Taky jsem si uvědomil, že v těch uličkách nenosím kapuci a už vůbec nemám skloněnou hlavu, ale chodím vzpřímeně, sebejistě a nebojácně.
No a přiznám se vám, že kolikrát když mě někdo naštve za volantem, se jen modlím, aby ten borec na kterého troubím že něco podělal vylezl z auta a začala “konverzace”. Nejsem vůbec konfliktní člověk a konflikty nevyhledávám, ale když má přijít na nějakou konfrontaci s týpkem za volantem, babičkou v důchodovém věku, která si myslí že může ve frontě v nejmenovaném obchodním řetězci předbíhat jen proto, že je starší, nebo si vjedu do vlasů s tatínkem ve fitku, který nechá pobíhat jeho synátora ve fitku bez dohledu jako neřízenou střelu a já jsem ten špatný, když se ho dotknu činkou, nebo do mě strčí... fakt nemám obavy z konfrontace.

Někdy je docela vtipný si uvědomit, jak tenhle životní styl dokáže nevědomky ovlivnit náš každodenní život zcela bez záměru. Jednak si tímto životním stylem budujeme tělo, ale také náš přístup k životu, naše uvažování, smýšlení, vnímáním pohled na věci a okolnosti a tak dále. Schválně se zkuste pozastavit vy sami nad tím, co vám tenhle životní styl dává krom svalů a síly. Třeba se budete divit a přijdete na spoustu věcí, které byste si normálně neuvědomili.

PRODUKTY V ČLÁNKU