Chci vypadat dobře. Znamená to, že mám IQ tykve?

Dneska už to asi není v kurzu, ale pamatuju si dobu, kdy se vyprávěly vtipy. Já jsem na to teda moc nebyl. Když jsem narazil na jedince, jehož palice překypovala sbírkou anekdot a obsedantním nutkáním je za jakýchkoliv okolností sdílet, většinou mi byl navozen nepříjemnej pocit povinnosti. Ač byla třeba moje aktuální soustředěnost na bodě mrazu a vyprávění nebylo dostatečným impulzem k rozžhavení mých mozkových závitů, vnímal jsem, že je ode mě očekávána hbitá reakce. Nejlépe v podobě smíchu.

K hlavním účinkujícím ve většině vtipů patřili příslušníci určitých skupin hození do jednoho pytle. Třeba policajti a členové různých národnostních menšin. Často jsem taky slýchával vtipy, ve kterých končíval v pytli každý Čech, Rus, i Američan v historkách, kde měl výbuch smíchu způsobit ten z nich, kdo vykonal největší absurditu. Těmi, kdo ale hrál hlavní roli nejčastěji, byly „hloupé“ ženy se světlými vlasy. Slyšel jsem o blondýnkách tolik vtipů, že jsem přijal za skutečnost dutost jejich hlav, a když se mi zrovna nepodařilo aktivovat schopnost reagovat smíchem, protože jsem vtip nepochopil, dostavila se obava, že mi už penis víc nevyroste a zesvětlá mi porost hlavy. Byl jsem ještě dítě, tak jsem nad příčinou vzniku blondýnové fámy nepřemýšlel. Dnes se však ptám: „Proč?“   

Odpověď je jasná. Je ale nutné zamyslet se nejprve nad tím, jestli bývají škatulkovány jen kvůli barvě vlasů, nebo se do pytle nehází úplně všechny. Zatímco k předsudkům svádí každej, kdo obleče uniformu, protože stejnokroje bývají trnem v oku, těžko si představit, že může být někomu trnem v oku třeba stará paní, jejíž blonďaté vlasy přicházejí o poslední zbytky pigmentu a šedivějící kudrlinky ukrývají před světem lysiny v hlavě. A co dívka kyprých tvarů, co si dává ukazováčkem za ucho svůj blonďatý pramen vlasů, a prst končí umaštěnější než ráno, když si jím tlačila kus uzeného špeku za zuby? Ani ta nekončí v pytli mezi hloupými blondýnami. Za to ale modř v očích, z jejíž hloubky vyskakují jiskry, plnost rtů umocněná leskem, něžnost v sametové tváři a ladnost tvarů těla…. to vše pod těmi nejjemnějšími vlasy. To je to, co bývá trnem v oku. Ať už v oku dam s mastnou hlavou, nebo v očích chlapů, co byli odmítnuti. „Ta ženská je krásná. Tak jí pojďme naložit, ať to nemá tak jednoduchý. Určitě tráví hodiny zkrášlováním a nezajímá ji nic jiného než odraz v zrcadle. Je sice hezká, ale určitě je tupá jak poleno.“  Někteří lidé si rádi udělají chvilku, aby vykonstruovali chybu na pohledné dívce. A mají k tomu důvod. Nemají to, co ona má. A oni by to taky chtěli. Vzhled.

Fáma o stupiditě sice mluví přímo o blondýnách, ale do této škatulky se dostávají i jiné krásky. A dokonce i krasavci. I ti, jejichž tváře nemusely být nutně obdařeny vizuální bezchybností, za to byli obdařeni odhodláním změnit v krásu svá těla. Ti bývají taky trnem v oku. Mají to, co jiní nemají. Je teda potřeba najít něco, co je na majitelích přitažlivých postav špatně, aby to neměli tak jednoduchý. „Je přece divný, když někomu záleží na vzhledu.“ Tohle říkají často lidi, co nemají sílu, svoje tělo změnit. A tak si to omlouvají tím, že jim je vzhled vlastně jedno. Jenže pozor. Když nakupují oblečení, vybírají si to, co se jim líbí. I necvičící ženy nezapomenou zvýraznit svoje rty a řasy, než jdou mezi lidi. I necvičící muži stojí fronty na úpravu střihu a bradky. Když má lidem přijít návštěva, tak doma uklidí, aby to u nich vypadalo hezky. Jezdí na hezké motorce, ve velkém autě, dávají si na okna květiny, obdivují krásně nakreslený obrázek, malebnou krajinu nebo hezkou fotku. A to jako není vzhled? A co sexuální přitažlivost? Jasně, že ani svůj protějšek nevybíráme pouze podle toho, jak vypadá. Ale přiznejme si, že vzhled je sakra významným kritériem. Lidem na vzhledu prostě záleží. Nevyjímaje těm závistivým. Ale když jim dojdou argumenty, tak musí přijít na něco jiného, čím znevážit člověka s hezkou postavou. Závistivci nesnesou soud podle obalu, ale sami ho vznášejí. Hází nás do jednoho pytle, když říkají: „Fitnessáci a fitnessačky jsou prostě hloupí.“  Proč to tak je? Možná jsme pro ně taky velkou neznámou. Jsme jim cizí. A tak podléháme rychlým soudům, protože spousta lidí poznává cizího ve spěchu. Chce vědět hned a tak opomíjí nedostatek informací o člověku. Jsou lidi, co viděli posilovnu jen na videu nebo přes okno ve wellness centru. A první dvě věci, kterých si jistě všimli, byly svaly a zrcadla. Lidi, co se nachází na opačném spektru sebelásky než my, si možná nedokážou představit, že by mohli dělat taky něco sami pro sebe. A zřejmě ani neví, že zrcadla nejsou v posilovnách jenom kvůli kontrole vzhledu, ale především kvůli kontrole techniky cviku.

Někteří lidi jsou tak posedlí hledáním chyb na našich osobnostech, že dokonce sledují obsah fitness stránek na sociálních sítích, aby nás mohli urážet. Někteří třeba zrovna čtou tento článek. Tak co kdybych jim něco vzkázal?

Snažím se přisladit obraty slov a peču z nich dort zvaný souvětí. Slabikou po slabice pomalu trhám záplatu na pytli a snažím se z něj dostat ven. Oblibou v jazykovědě vám říkám, že do toho pytle nepatřím. Tak mě už vytáhněte. A pusťte ven i další. Protože fitnessáci a fitnessačky, kteří zrovna v psaní oblibu nenašli, mají jiné schopnosti, které z nich dělají jedinečné lidi. Ani moji kámoši a známí od nás z posilky do pytle nepatří. Jsou mezi nimi úspěšní podnikatelé, finanční poradci, účetní, dokonce i učitelé, ředitelka školy a její zástupce, prudce inteligentní chlápek a jeho syn, co měl na vysvědčení jedinou dvojku, studenti práv, lékařských věd a psychologie, dokonce i pan doktor. Ale i mezi těmi, kteří nedosáhli vyššího vzdělání, nebo nemají lukrativní práci, se najdou jedinci, co vám udělají díru do hlavy vyprávěním o cestě bílkoviny trávicím traktem. Podívají se na váš talíř, z hlavy převedou jeho obsah na gramy jednotlivých makroživin a vypočtou jejich energetickou hodnotu. Lidi, co na vás mrknou a uhádnou vaši hmotnost. Neházejte je do jednoho pytle. A víte co? Vysypte ten pytel úplně. A můžete rovnou zrušit i ty ostatní. I ten s blondýnkami. Tak jako já kdysi.