Co bych rád viděl ve fitku i v roce 2026

Normálně bych psal raději něco jiného. Zabýval se světovými tématy, jako je třeba globální oteplování, nebo se snažil vyřešit konflikt na východ od nás. Tím myslím samozřejmě ten rusko-ukrajinský, ne válku a hladomor v Jemenu, to je všem u prdele, ale musím zachovat folklór a vzhledem k datu trochu zabilancovat a předsevzít něco z toho fitnessu. Tak jsem si sepsal pár bodů, co bych rád viděl ve fitkách i v následujícím roce a několik oblastí, kterým bych se v tom našem fitness světě rád vyhnul v roce 2026.

Začněme tedy pozitivně. Co se mi líbilo v roce 2025 a co by určitě nemuselo skončit.

Všelijaký nový stroje a posilovací vynálezy.

Jak už asi víte, nepatřím k oněm padesátníkům, kteří všem okolo rádi cpou, „že za nás stačily činky, kladka, propocený triko a jak jsme dřeli v tom sklepě. A taky nám to stačilo! A jaký jsme byli kabrňáci, ne jak ty mladý hejhulové dneska s těma telefónama…“

No.. stačilo..., stejně jako nám musela stačit stodváca, v lepším případě Favorit. Přesto jsme snili o strojích z Gold Gymu na fotkách z pašovaného Sport Revue a toužili si zacvičit v takové skvěle vybavené posilovně. Dnes jsou na každém rohu. Paráda! Když jedu do Extrifit Gymu, je to, jak kdyby děcko nechali přes noc v hračkárně. Zkouším, porovnávám, nastavuju a klidně si nechám poradit, protože jsem tuhlenc na nějakém transfomerovi, co nahrazoval výpady, nevěděl, jak se do něj vůbec postavit, natož co v něm dělat. Ještě před pár lety jsem si myslel, že už je všechno vymyšlené, páky strojů nakreslené a nelze přijít s ničím novým. Ale rozmach fitnessu znamená i rozmach a vznik nových a nových značek, které ze sebe chrlí stroje, co mají víc převodů než moje BMW, jejich konstrukce spotřebuje roční produkci Vítkovických železáren a lakování preciznější než Bentley. Je to dobře? No to si pište. Už se těším na mašinu, které mi při sérii tlaků na prsa bude masírovat vejce, abych se cítil pohodlněji.

Mladý lidi ve fitku

Ožehavý téma, protože co si budem, ne každý chlapec či dívka dnes chodí do fitka cvičit. Teda, jasně, něco tam jakože udělaj, po 3 sériích dají fotku, nebo radši 5-10, s textem jdu si plnit sny, nebo nějakej takovej polomotivační blábol, co pak frknou na sítě a trénink hotovej. Ve skutečnosti tam jsou buď proto, že to je in, stejně jako byl in před pár lety kulečník nebo bowling, akorát že fitko je levnější. Nebo se chtějí v budoucnu pářit a tohle je ideální místo na výběr, protože jsou tam všichni střídmě oblečení a tím se minimalizuje riziko koupě zajíce v pytli. I když… Dneska ty legíny uměj hotový zázraky s tím přebytkem pod zády. Každopádně to nezní jako něco, co bych měl jako hardcore cvičenec vítat a chtít, co? Jenže já jsem s tím v pohodě. Čím víc lidí zavítá do fitka, tím víc se zvyšuje šance, že někdo nebude dělat jen dvě série a 10 fotek, ale třeba 10 sérií a jen 2 fotky. Ostatně, hodně z nás začalo cvičit kvůli holkám, aby v momentě, kdy se z nich stanou nabušený monstra, tvořili jeho fanouškovskou základnu především muži. Někteří s až nezdravým zájmem o napumpované svaly plné krve. Což mě ale hladce přivádí k dalšímu bodu….

Dělám všechno správně, tak proč nerostu?

Leginy na holkách

Já vím, už jsem o tom letos psal. A moje paní z toho článku nebyla úplně ráda. Ale je to někdy řehole, nezabrousit okem tam, kam by měl koukat maximálně partner, nebo gynekolog, ale marná sláva, děvčata jsou někdy elastičtější než ta mamka od Úžasňáků. A je to fajn. Jednak by se nikdo neměl stydět za své tělo, což je vcelku směšný, že to píšu zrovna já, celoživotní bigorektik a jednak ať si každý cvičí v tom, v čem uzná za vhodné. Narážím tím na nějakou anketu, kterou jsem nedávno viděl na instagramu, že někomu a nebyl v tom sám, vadí, když se dívky oblékají příliš vyzývavě. Nevím, co přesně si pod tím představit, ale v krajkovém prádle a v botkách na jehlových podpatcích jsem jaktěživ nikoho ve fitku neviděl. Pak jsem si všiml, že to nebyla anketa v GYMu, ale mezi GAYi a tím se to vysvětlilo. Holt už mi ty oči tolik neslouží. Každopádně, co bych opravdu rád, je v následujícím bodě…

Trable muže středního věku v moderním fitku

Víc nadšení, míň science

Jestli se rok 2025 něčím skutečně vyznačoval, tak to byl lítý spor a následné diskuse mezi zastánci tréninku na sračky, do selhání, do mrtva, na hadry a mezi fandy do 1-2 sérií do skoroselhání, vědeckých měření a nejnovějších výzkumů prováděných na lidech, co vypadají, jak kdyby právě ukončili chemoterapii. Předchozí řádky vás asi ujistili v tom, do kterého tábora patřím. Nicméně, není to úplně tak, že bych se bránil novým poznatkům a přístupům v tréninku. Ostatně v roce 2025 jsem učinil asi největší tréninkovou změnu v životě na základě nových trendů, ale o tom zase někdy jindy. Teď mi vadí na -náctiletých nadšenců do science bro přístupů v zásadě dvě věci. Tou první je universální diskusní argument… „Ty sypeš, takže o cvičení víš píču…“, což vážně ocením, pokud mi to napíše děckochlapec, co cvičí asi půl roku, ale má trénink v malíku, protože má nakoukaný videa od Kajucha, což je pánbůh instagramu pro tyhle brokolihedy. A tou druhou věcí je, že… Vážně porosteš, když si ani u legday nezpotíš tričko? Sakra, jestli tenhle vědeckej přístup fakt zabírá, tak to jsem prošustroval miliony za prací prášek a moje žena roky tím, že mi v něm prala ty durch propocený hadry z tréninku… A to bych byl fakt naštvanej. Ale nemyslím, že budu. Věda, nové informace, jsou určitě fajn, ale pořádná dřina fungovala doteď a tipnu si, že bude fungovat i v roce 2026…

A zejtra si dáme věci, co bych nejradši neviděl nikdy, natož v příštím roce…

Dorian Yates, trénink pro onanisty a zdravý rozum