Je to už nějakej pátek zpátky, co jsem psal o tom, jak se tuk (tuková tkáň) z lidského organismu odbourává. Napadla mě k tomu ještě jedna taková informace, kterou jsem si dohledal a můžu říct, že mě hodně obohatila. Kolikrát si člověk myslí, že už na nic nového přijít nemůže, protože se v daném odvětví pohybuje dlouho a taky protože přečetl už kotel informací. Jenže opak je pravdou a učení je celoživotní proces. Moje otázka byla: ,, Co se s tukem stává při redukční dietě?“

Jak z lidského těla mizí tuk?

Abych se přiznal, tak jsem si myslel, že tuk z těla při redukční dietě zmizí a pokud jsme ve fázi budování svalů a máme lehký kalorický nadbytek, tak ten tuk zase vytvoříme. Vysvětlím vám, jak to celý funguje. Ale k tomu, abychom pochopili „vo co gou“ je třeba zase trochu tý nudný omáčky okolo.

Tuková tkáň, spíše známá jako tělesný tuk, je specializovaná pojivová tkán, která funguje taky jako zdroj a zásobárna energie. Krom jinýho taky zajišťuje tepelnou izolaci, mechanickou ochranu a taky endokrinní regulaci. Je složena primárně z tukových buněk a rozdělujeme jí především do 2 kategorií

- bílá tuková tkáň = zásobárna energie
- hnědá tuková tkáň = produkce tepla

Extrifit Fatherm Shot 90 ml

FATHERM® je multikomponentní doplněk stravy od společnosti Extrifit určený pro spalování tuku.

Hlavní funkce bílé tukové tkáně – Je to nejobvyklejší typ, o kterém se mluví. Je to zásobárna energie a taky vylučuje hormon leptin, který spravuje metabolismus. Najdeme ho buď pod kůží (podkožní), nebo okolo orgánů (viscerální – útrobní).
Hlavní funkce hnědé tukové tkáně – Primárně se nachází v novorozeňatech a v menším množství u dospělých. Jeho hlavní funkcí je vytvářet teplo.

Endokrinní orgán – Asi jste slyšeli, že svaly jsou aktivní tkáň a tuk je tkáň pasivní (mrtvá, bez účinku, bez smyslu a je zbytečná). Jenže ona to tak úplně není pravda. Jasně, sval je oproti tuku mnohem aktivnější, ale tvrdit, že tuk je k ničemu taky není úplně fér. Tukové buňky jsou metabolicky aktivní. Produkují hormony a cytokiny, které regulujou apetit, inzulínovou sensitivitu a imunitní odezvy organismu.

Takhle vypadají bílé tukové buňky. Jsou nasáčkované vedle sebe. Obrázek jsem uvedl, protože je pro pochopení článku důležitej.

Tak omáčky bylo dost. Abych vás aspoň trochu probudil, tak jdu ven s tím, co jsem zjistil. Tukové buňky v těle nezmizí, když jste v období redukce. Ony se ty potvory jenom zmenšujou. Ale počkejte si na to „nejlepší“… jakákoli zmenšená tuková buňka je biologická past, která hraje proti vám.

Jde o to, že buněčná membrána (vnější obal buňky – to průhledné) zůstává pořád aktivní. Prázdná tuková buňka je zmenšená, scvrklá a jen čeká. A co tuhle potvoru dokáže spolehlivě uspokojit a naplnit? Kalorický nadbytek!

Ty vyfouklé prázdné tukové buňky nejsou pasivní a nezmizely. Ony tam jsou, jen čekají na to, až budou naplněny. Co je ale nemilé, ty prázdné tukové buňky potlačují hormon leptin*. A aby toho nebylo málo, tak ještě zvyšují hormon ghrelin*.

 
* Leptin je hormon, který našemu mozku říká, že jsme dostatečně sytí.
* Ghrelin je hormon, který našemu mozku říká, že hladovíme.

To, co jsem zmínil vejš je důvodem, proč je pocit hladu po značném zredukování váhy odlišný a dotyčné osoby ho pociťují jinak. Je to jiné! Ti, kteří zhubli 15-20 kg jsou z psychologického hlediska „více hladoví“ než ti, kteří mají stejnou váhu bez toho, aniž by si kdykoli prošli nějakou dietou.

Pro příklad: Vážím 100 kg a chci to seknout na 80 kg. Za nějakou dobu se na těch 80 kg dostanu a je za mnou dlouhá cesta díky které jsem -20kg lehčí. Ale můj kamarád z fitka váží 80 kg, protože se předtím nevyžral tak, jako já předtím. Oba máme tedy stejnou váhu, ale jeho pocit hladu a můj pocit hladu je vnímanej úplně jinak, protože mám mnohem víc tukových buněk, které jsou pouze a jen prázdné, ale jsou tam. Buňky si to pamatují a mozek na to reaguje.

To je taky důvodem, proč prvních 10 kg a posledních 10 kg v dietě je úplně rozdílných. Na začátku jakékoli diety je hormonální rezistence malá a je to „snadné“. Čím déle si energetickou restrikcí procházíme a jsme v hlubším a hlubším deficitu, ty tukové buňky řvou víc a víc. Pocit hladu není slabost, je to biologie, která se brání. Což mě přivádí k další věci a tou jest realita, která říká, že 95% zredukované váhy je zpět za 5 let.

Nemusí to být vždycky jen síla vůle, nebo disciplína, která nás zklame. Je to koordinovaná hormonální kampaň, která je zapříčiněná milionem prázdných, ale přesto aktivních tukových buněk, které křičí:,, naplň nás!“ Lidské tělo bere redukci tuku jako hrozbu.

Teďka něco, co vám dietáři nikdy neřeknou. To nejtěžší na celé dietě není o tom zhubnout, to dokáže jakákoli dieta. Mnohem těžší je si štíhlost udržet. Sám jsem si na to přišel po tu dobu, co cvičím. Jakákoli dieta je schopna vás dostat na požadovanou váhu a vámi líbivý vzhled. Problém je ale v tom si ten vzhled udržet. Není to jen o tom zhubnout a potom se na to vykašlat. Je to o tom přijmout celý ten proces jako životní styl, protože pokud k tomu stravování budete přistupovat jen jako k nástroji na hubnutí, moc daleko se nedostanete.

Existuje ještě jedna možnost, avšak tu lze docílit snad jen za pomoci moderních medicínských zásahů. Mám na mysli tzv. apoptózu. Apoptóza je proces, kdy buňky „sebevražedně“ zaniknou. Tělo ho používá pro obnovu tkání, imunitu a podobně. Co se docílení apoptózy týče, lze jí dosáhnout primárně kryolipolýzou (zmrazení tuku), lipolytické injekce, nebo jiné prozatím experimentální postupy. Přirozená apoptóza tukových buněk je velmi ojedinělá a neskutečně pomalá. Některé zdroje uvádí, že to z vlastního hlediska bez pomoci moderní medicíny možné není, některé zdroje tvrdí, že apoptózy tukových buněk dosáhnout lze, avšak je to fakt hodně pomalý a spíš ojedinělý.

Lidské tělo není poškozené, jen dělá přesně to, k čemu bylo předurčené. Chrání si svoje zásoby energie na horší časy.