Dnešní fitness rady jsou určeny lidem bez práce

Další roční zářez v pažbě. Už je to zase další rok, co jsem u fitness zůstal. Po pravdě… nečekám, že bych někdy dobrovolně skončil. Lásku k tomuhle životnímu stylu by mi rozmluvilo snad jen vážné zranění. Ale jsem skálopevně přesvědčen o tom, že jakmile by proběhla nějaká rekonvalescence, hned bych byl zase na značkách. Nicméně za tu dobu, co se tomu věnuju, jsem měl tu čest, že jsem pomohl XY lidem, kteří si přišli pro radu a řešili jsme věci z očí do očí.

Bez ohledu na to, v jakém roce se zrovna nacházíme, ať už je to doba před výbuchem sociálních sítí, kdy byl v popředí dlouhý obsah a lidi hltaly informace z dlouhých videí a edukačního materiálu. S informacema, které byly v tom dlouhém výkladu obsaženy, byla spojena jistá dávka pozornosti, kterou lidé museli věnovat. Potom tady byla taky éra „brutální intenzity“ kdy tvrdá dřina sloužila jako „odměna“ a „hodnost“ nosit sportovní, nebo kulturistické značkové tričko, které dneska nosí už každej bez ohledu na to, jak vypadá. Anebo doba nynější, která je plná influencerů (fitfluencerů), kteří zase vytrhujou informace z kontextu a prezentujou věci tak, jak se jim zrovna hodí a zlíbí. Co se ale za celou tu dobu nemění je fakt, že lidi si pořád stěžujou na vzdělání se ve fitness.

Instagram. Inspirace, nebo rychlá cesta k frustraci?

Tolika informací, které jsou nám dneska k dispozici, přičemž jedna vyvrací druhou a ta druhá vyvrací třetí a ta třetí zase vyvrací tu první… je toho tolik, že to celé vede k jednomu velkýmu informačnímu chaosu. Dřív jsem si myslel, že většina z toho, co je prezentováno, jsou jen blbosti. A když je nějaká informace do očí opravdu hodně bijící, uvědomil jsem si ještě něco.

Většina fitness rad, nebo doporučení nejsou vlastně v jádru tak úplně špatný. Jen jsou vytvořeny pro lidi, kteří neexistují.

Nebo abych byl přesnější: jsou to doporučení pro lidi, kteří mají neomezený čas, mohou si dovolit nahodile měnit svoje plány, mají možnost maximálně regenerovat a věnovat se odpočinku, jsou v minimálním stresu a mohou si dovolit přeorganizovat jejich život a podrobit ho kompletně jenom tréninku a s tím spojenými náležitostmi.

Cvičit podle instagramu není špatnej nápad, ale jsou i lepší

To, co jsem vejš popsal jsou přesně ty okolnosti, které přes 95% dospělé populace prostě nemá. Všude možně se dočtete, že byste měli trénovat 5-6x týdně, měli byste spát 8-9 hodin (nejlépe ničím nerušených a kvalitních), že byste si měli připravovat každé jídlo dopředu, měli byste si počítat všechno co sníte a taky byste měli myslet na kvalitní regeneraci (masáže, sauna atd...). V tomhle módu byste měli setrvat, pokud chcete něco dokázat. No a pokud to nedokážete, je jisto jistě problém ve vás a vaší disciplíně, prioritách a způsobu života. Tomuhle úžasnému scénáři však chybí jedna zásadní věc. Drtivá většina lidí neselhává, protože jim na tom nezáleží. Selhávají, protože rady a doporučení, které sledují, nejsou navrženy pro jejich životní styl. 

Falešný svět a falešné předpoklady

Zkuste si schválně otevřít nějaké anti-sociální sítě a prolítněte je. Uvidíte, že všechny programy mají ty stejné „troufalé“ doporučení typu:

- měli byste trénovat 75-90 minut, ale s klidem, každou sérii se v klidu vydejchejte a dávejte si na čas, než si dáte sérii další

- přehazujte si tréninkové dny a cviky dle každodenních potřeb, protože každý den je jiný a každý den jste s energií a náladou jinde

- buďte v pohodě a přiznejte si, že to bolí, nebojte se přiznat si, že jste unavení, ospalí, nebo mentálně vyčerpaní

- měli byste dbát na dostatečnou regeneraci a vykašlat se na všechno ostatní

Ačkoli se to třeba na první pohled nemusí zdát, tak tyhle doporučení ovlivňují do značné míry objem práce, intenzitu, výběr cviků a frekvenci tréninků.
Pro 20letého studenta, nebo fittness influencera, či maminku, která „se stará o domácnost“ přičemž její muž vydělává dostatečný vejce na to, aby si mohli dovolit jeden příjem, a ještě jim zbyde na x dovolených v roce, jsou tyhle doporučení úplně v pohodě a nemám s tím problém. Pro 40letého jedince, který má rodinu, práci, povinnosti a zařizuje XY věcí, kdy má takový jedinec nervový systém před zhroucením ještě předtím, než do toho fitka dojte, jsou tyhle doporučení hodně sci-fi.

To je jeden z hlavních důvodů, proč si spousta schopných a inteligentních dospělých lidí myslí, že fitness je těžký a nejde to skloubit s normálním životem. Snaží se doslova natlačit nějakej fitness plán (jak tréninkovej, tak jídelní), kterej absolutně nesedí do jejich životního stylu a scénáře. Tím pádem v nich zanechává pocit poraženosti, skleslosti, selhání, úpadek odhodlání a takový člověk ztratí důvěru v sebe sama a postupem času je na tom ještě hůř, než když začal.

Když je člověk mladej a má na sobě jenom pár „šrámu z bitev“ a minimum opotřebení pojivových tkání, může si dovolit víc: objemu práce, větší intenzitu, ale hlavně… jeho tělo mu odpustí víc chyb.

Čím je jeden starší, tím se jeho prostor pro chybovost hodně zkracuje a musí si dávat pozor. To je zrovna ten okamžik, ve kterém fitness rada, nebo spíš výrok „pořádně makej“ nebo „musíš být víc disciplinovaný“ začíná uvadat.

A to je jeden z důvodů, proč spousta lidí v tichosti končí.

Předsevzetí už máme za sebou a teď jen vykoumat, jak ho dodržet.

Kdybych za každé novoroční fitness předsevzetí, které je dotažené do konce, dostal 50 korunu, i tak byl bych na mizině. Důvod, proč lidi, kteří jsou hnáni především výsledkem selhávají tak předvídatelně? Ne protože by lidi nechtěly změnu dost silně, ale protože Lednové plány (předsevzetí) udávají ty nejméně realistické cíle. Lednové plány jsou častokrát vytvářené při 100% odhodlání a důvěře v sebe sama. Jsou plné optimismu a natěšení, kde neexistuje žádné omezení, nebo možnost selhání. Na tomhle rejžujou influenceři a různí a jiní fitness „experti“, protože jsou si toho Lednového odhodlání dobře vědomi. Takže nově začínající lidi akorát tak plácají jeden agresivní trénink za druhým, omezují se drasticky v jídle a mají vysoká očekávání na jejich už tak vytíženém životním stylu. Může to fungovat, krátce. Jenže potom přijde tvrdá realita a lidi se začínají obviňovat z toho, že to nezvládají a nedávají to. Jenže tohle sebeobviňování a myšlenka, že to nedávají je jen přestrojení skutečného problému, který je: Ten tréninkový a jídelní plán nikdy nebyl stavený na to, aby dotyční přežili únor, natož aby vydrželi do konce roku.

Je to poměrně časté mezi vytíženými fitness trenéry, kteří sice tomuhle odvětví rozumí, nicméně nemají dostatek času na to, aby jednomu ušili tréninkový a jídelní plán na míru. Neberou v potaz jejich pracovní a osobní život.  Neberou v potaz to, že někdy prostě nejde být ve fitku déle než hodinu a nemůžou si dovolit jíst každé 3 hodiny. A to už vůbec nemluvím o dostatečné regeneraci, kterou vytížení lidé prostě nemají, protože si to zkrátka nemohou dovolit, krom spánku. A i ten spánek je luxus, který ne každý může dovolit v takové míře, v jaké by si zasloužil.

Realita
Kdyby byly fitness plány navrženy pro lidi, kteří mají přes 35 let, vypadaly by ty plány úplně jinak. Konzistence a opakovatelnost by byla nadřazena novotám a maximální možné vynaložení úsilí by bylo nadřazeno objemu práce. Nebylo by to o naprosto perfektním týdnu, ale bylo by to o vytrvalém a konzistentním týdnu. Bylo by to o uvědomění si, že trénink má náš život podporovat, ne s ním soupeřit. Důvod, proč je fitness obsah tak matoucí a nesmyslně soupeří o pozornost je ten, že každý influencer, nebo trenér ví, že nejefektivnější programy jsou častokrát ty, které vypadají nejvíc nudně. Nuda nedělá dobrou reklamu, ale intenzivní program, který ignoruje skutečný život dospělých stoprocentně ano. A ještě ke všemu má naprosto špatný psychologický efekt. To je rozdíl mezi radou, která je založena na zviditelnění se, namísto rady, která podporuje konzistenci.

Dobrý koučink není o tom řvát na svoje „svěřence“ víc než trenér minulý. Je to o tom navrhnout systém, který bude korelovat s vaším životem. Ne s ním soupeřit. Bohužel zrovna tohle jsou okolnosti, které dávají trenérům špatná jména. I těm dobrým, kteří za to však nemůžou.

Vyjadřuje to nedostatek vhledu a pochopení vůči dospělým pracujícím lidem. Kvůli tomu spousta dospělých lidí ztrácí důvěru ve fitness trenéry a raději se obrací na umělé inteligence, aby jim vytvořila plány. Což je poměrně smutné, ale na druhou stranu to chápu. Není však potřeba další plán, potřebují jenom ten jeden správný, který jim bude ušitý na míru a který jim bude sedět. Fitness nezklame zaneprázdněné dospělé lidi, ale fitness marketing ano.

Když je plán vytvořený pro lidi, kteří nemají práci a jiné povinnosti, budou se lidem s povinnostmi a závazky vždycky zdát ohromující, matoucí, nebo neudržitelné.

Když trénink a stravovací plán konečně začne brát ohled na vaše životní a zdravotní požadavky, konzistence se přestane zdát jako životní boj. Nebojte se proto začít s fitness, nebo zdravým životním stylem, jenom si nekousejte velká sousta a nesvěřujte se hned prvnímu fitness „trenérovi“ který ve vašem okolí je. Pokud tréninkový a jídelní plán nebude vyhovovat vašemu životnímu stylu, nemá cenu svůj život lámat a ohýbat podle něho. Nicméně je třeba mít dostatečnou sebereflexi k tomu, aby jeden věděl, že je třeba se přizpůsobit a sem tam vystoupit z komfortní zóny. S tím je spojené hledání možností, namísto házení flinty do žita.