Stala se nám v pátek v tom našem mikrosociálním rybníčku taková srandovní věc. Dostal jsem dotaz, zda trénovat do selhání, nebo nikoliv. Jakože do selhání je dle studií, výzkumů a tak, špatně, neboť se přetěžuje CNS (centrální nervový systém), což má za následek, že svaly nerostou, ba dokonce mohou atrofovat. Co vám budu povídat, potěšilo mě, že si dotyčný k zodpovězení tak složitého problému vybral právě moji osobu. Akorát, že se později ukázalo, že tenhle dotaz, který se tvářil děsně osobně, byl spíš takový řetězák adresovaný snad všem trenérům/kulturistům/cvičencům/radičům, co jsou na těch sítích trochu víc vidět skrz rozumně podávané informace. Což mě dovedlo hned ke dvěma tématům…

Tím prvním je, že si máš vybrat jen jednoho člověka pro radu. Kulturistika není hokej, kde si trenér minutu před koncem zápasu sezve mančaft, vytáhne tabulku, nakreslí nějaký kolečka, šipečky a pak Franta podle toho nahraje Pepovi, od Pepy do jde ke Karlovi a ten to tečne Jardovi přes brusli do sítě a je z toho gól. Nebo spíš ne. Ale postup je jen jeden. V kulturistice je sto lidí, 100 zkušeností, 100 postupů a taky 100 názorů. Takže dostaneš 100 různých odpovědí a z té bramboračky, co máš v hlavě, se ti udělá gulášovka, okořeněná ještě větším zmatkem. Každý trenér má své postupy, každý je zaměřen na něco jiného a každý má své slabší a silnější stránky. Proto dlouho vybírej, komu dáš svou důvěru, pak vsaď na něj a dej mu šanci. Teprve časem, a tím fakt nemyslím týden nebo dva, když se nebudou dostavovat výsledky, dej šanci někomu jinému. Tak to bychom měli. A teď jdeme na to selhání...

Pokud chcete výsledky, dejte svému trenérovi šanci.

Už jsem na tohle téma psal mnohokrát a mám trochu pocit, že tu polívku ohřívám pořád dokola. Tak to zkusím jinak a z praktického pohledu. Z toho důvodu to bude možná trochu osobnější, ale jsem si skoro jistý, že mnoho z vás se v tom uvidí. Takže základní myšlenka už byla napsána. Nemá se cvičit do selhání, protože to pak neroste. Já můžu argumentovat tak, že jsem na vlastní uši slyšel Martina Fitzwatera, jak říkal, že největší progress udělal pod vedením Branche Warrena, který ho nutil trénovat jak šílenec ještě daleko za selhání. Protiargumentem, který by přistál nejpozději do té doby, než bych se stačil nadechnout k další větě, by bylo, že v tom nepochybně hrají roli steroidy, načež bych musel pokrčit rameny v souhlasném gestu.

Se studií jděte někam. Já jdu radši makat.

Potíž ale nastává v okamžiku, kdy se ocitneme ve fitku před nějakou činkou, či strojem. Nemáte cvičit do selhání. Ok, fajn. A jak teda? Kde je ta hranice, kdy cvičím tak, že mi nějak proudí krev v těle, kdy už cvičím tak, že sval vstane z pelechu a jde otevřít ke dveřím, aby se podíval, co se vlastně děje, a kdy tak, že to donutí sval k růstu? Stačí tedy pouze nahnat krev do svalu? To byste pak mohli chodit po paneláku a za chvíli by z vás byl Tom Platz. Ale ani tak to nefunguje. Obecná rada odpůrců cvičení do selhání zní, že byste tedy cvičit na nějakých 80 % před selháním. Chápu. Jenže já mám hranici selhání pokaždé někde jinde. Jinde bude v dietě, jinde bude, když jsem napucnutej cukrama, jinde bude, když se přede mnou ve fitku producíruje holka s camel toe a úplně jinde bude, když se producíruju já někde před kamerou, abych mohl lhát na instagramu, že takhle cvičím běžně a normálka. A proto si myslím, že mnohem jistější bude, snažit se o selhání v každém tréninku na základě momentálních okolností.

„Počkat, a co ty výzkumy a fakta a čísla, co lezou z kompjůterů? Co když to má pravdu?“ Můžete namítnout. A já vám na to řeknu… Klídek, však jsem napsal pokusit se o selhání v každém tréninku. A zdůrazním slovo POKUSIT. Ono jet do selhání v každém tréninku, v každé sérii se mnohem jednodušeji napíše, než provede. A tím se zase vracím do předchozího odstavce. Už tolikrát jsem se přesvědčil, že jakkoliv jsem si myslel, že jezdím do selhání, přišel nějakej magor-sparing a donutil mě ochutnat, že není selhání jako selhání. Za těch mnoho desítek let, co trávím v posilovnách, jsem se už setkal s tolika lidmi, kteří si mysleli, že cvičí do selhání, aby pak následně udělali několik opakování navíc pouze díky hecování, nikoliv fyzické dopomoci.

Cvičit skutečně do selhání vyžaduje obrovské mentální nasazení. Extrémní soustředění a motivaci. To musí vycházet zevnitř vás. Je to v podstatě základní princip Heavy Duty systému, který vyžaduje každou sérii do selhání, a proto se dělá jen 1-2 pracovní série. Víc jich těžko zvládnete. A čím větší partie, tím je ten nápor na tělo a psychiku větší. Série dřepů, legpressů, provedená do skutečného selhání, vás doslova vyřídí na několik minut, než se z ní seberete. Pokud mě osobně se povedou 2-3 série v celém tréninku, kdy si mohu upřímně říct, že to bylo do selhání, tak si obvykle pogratuluji a koupím dortík za odměnu. Ale většinou ne, protože série do selhání se mi povedou hlavně v období přípravy na soutěž, kdy je motivace a soustředění na úplně jiném levelu než v období, kdy si ten dortík mohu bez výčitek dát…

Pokud si teda myslíte, že každý den trénujete do selhání po dobu několika měsíců, pak ano, bez chemické podpory vám hrozí, že se váš CNS přetíží. Ale já jsem nikoho takového ještě nepotkal. Ve skutečnosti se snažíme docílit selhání alespoň v několika sériích, abychom mohli říct, paráda, dneska to byla bomba. Ona ta teorie a praxe je vždycky taková divočina. Auto, se kterým jezdím, taky teoreticky dokáže jet za 9 l/100 a pravda je, že jednou se mi to skoro povedlo. Akorát že po pár kilometrech vás buď zabije auto s výčitkou, co mu to děláte, nebo se zabijete sám nudou. Pokud chcete výsledky, dejte do toho i vaše srdíčko. Každý, koho znám a kdo má svaly větší než průměrná pokladní v Bille, se snaží makat do selhání a každý rozhovor s nějakým vynikajícím kulturistou se hemží výrazy jako tvrdý trénink bez kompromisů. Protože, ačkoliv to není zrovna moderní, výsledky se rodí z potu, dřiny a bolesti. A tu si musíte zasloužit tréninkem do selhání.

Extrifit Trainox Shot 15 x 90 ml

! Obsahuje kofein, není vhodné pro děti a těhotné ženy. Denní dávka (1 shot) obsahuje 310 mg kofeinu. Produkt není vhodný pro osoby trpící přecitlivěl …