EVLS 2023 - švédský stůl plný emocí

Právě teď jsem napsal a okamžitě smazal osmou větu úvodu a tohle je devátý pokus, jak začít článek. To se mi obvykle stává ze dvou důvodů. Buď není co psát, anebo toho je tolik, že nevím, odkud začít. A EVLS Prague 2023 je přesně ten druhý případ. Bylo toho prostě moc!! Moc závodníků, emocí, zážitků, diváků, svalů, no prostě všeho, čeho si může fanda do kulturistiky dopřát. Nejlepší závod za posledních možná 10 let, který jsem viděl! Kdyby to byl švédský stůl, stál by u sultána v Bahrajnu, vy jste kolem něj chodili, oči vykulený jak Rakušan, sliny by vám tekly z huby jak opratě a chuťové buňky by mezi sebou hrály kámen, nůžky, papír na 70 vítězných…

Takže sakra odkud začít? Od amatérských závodníků? No ale těch bylo přes 200 a slabých kusů, kterým bych se poškleboval, bylo přesně nula. Od profi? Jakože mám popsat 22 profi bodybuilderů v Open kategorii a dalších 7 v kat. do 212 lb? Tak to sorry, takovou slovní zásobu superlativ fakt nemám. Konec, hotovo, balím to… Ledaže bych to popsal čistě po mém a vypíchl jenom pár jmen a doufal, že ti ostatní skvělí závodníci a závodnice, na které se nedostane, mi nepropíchnou gumy. A taky bych se rád zmínil o momentech, které možná mnoha lidem trochu unikly v tom návalu emocí. Ale to se musím vrátit krapet do historie…

Jako Extrifit jsme totiž s Evls od naprostého začátku. Takže jsme zažili ty nejslavnější ročníky, ale i trochu uvadající úroveň. Občas za to mohly neovlivnitelné okolnosti, jako třeba když nás páni vedoucí zachraňovali od jistojisté smrti kovidem a dali nám zaracha, nebo když se měnil termín Mr. Olympia a s tím i kvalifikační ochota předních závodníků cestovat. Jindy kolidovaly evropské termíny soutěží amatérské větve NPC federace, což se projevilo vloni, kdy amatérská část byla jindy než profi a profi EVLs bylo spíš česko-slovenský přebor Ifbb profíků než plnotučné EVLs z dob minulých. Jasně, užili jsme si to, ale ta pachuť v ústech trochu zůstala…  

…až do týdne před 17.-18. 11. 2023, kdy se začal plnit line-up a nám začala padat brada každým dnem níž a níž a chlupy vstávaly výš a výš s tím, jak přibývala na startovní listině další jména. Ze státního svátku se stával zase ten kulturistický, kombinovaný s Vánoci, Velikonoci, upalováním Husa a vším, co stojí za oslavu. Bang! Je 17. listopad, papaláši breptí ty svoje kraviny a já sedím V Hiltonu a zírám na úroveň amatérů, kterou mohu přirovnat tak maximálně k MS. Nepřeháním!  Vždyť skvělý Libor Voborník, čerstvý Absolutní Mistr světa, byť Masters, který by ale podle očitých svědků bezpochyby bral i medaili mezi muži, se na Evls nedostal do finále. Mezi závodníky jsem zahlédl i několik držitelé Elite pro karet, z nichž mnozí na medaili nedosáhli. Kategorie classic Physique? Pfff, co to bylo!? Tuším, že 24 lidí v kategorii a nekecám, že ani jeden, kterému bych mohl říct:…hej, kámo, pingpong se hraje za rohem. Jak rozhodnout tolik skvěle připravených a dobrých závodníků, musel být oříšek dne. Ještě klika, že v kulturistice je to o poznání jednodušší. Jako jasného favorita na Absolutního vítěze a zisk Ifbb Pro Card jsem viděl Vojtu Trnku, který by skvěle doplnil naše stávající české profíky. Jasně, není to ten úplně nejelegantnější kulturista na planetě. Obrovská stehna, lýtka, paže a ramena dost zastiňují jeho trup, ale o wow efekt je vcelku postaráno a ty koule a boule, a tak trochu freak dojem se vcelku hodí do té dnešní kulturistiky. Jenže klukovi se trochu lepí smůla na paty. Po několika předchozích letech, kdy těsně prohrával kvůli nedotaženosti formy, teď přišel připraven skvěle. Jenže natrefil v absolutce na něco, co mě přivedlo na myšlenku, která by mi ještě ve čtvrtek přišla komicky absurdní a nemyslitelná. A to, že vám v hlavě probleskne…A nemá ten Vojta vedle toho černocha nějaké malé nohy? Vojta měl holt letos smůlu, že narazil na Rubiela Mosqueru, jméno, které rezonovalo celý čas konání EVLs a bude ještě rezonovat i dlouho po něm…

Když vylezl poprvé Rubiel na podium, okamžitě mi blesklo…Co to doprdele, kurva, je??!! To je jako nějakej oživlej Photoshop kulturisty nebo co? Nic podobného jsem za 35 let neviděl! Ty nohy jsou jako co? Koule, nádory? Je to dobrý, je to hnusný, je to divný, má se mi to líbit, nemá se mi to líbit…? Symetrie spáchala sebevraždu, vyrýsování taky není bůvíjaká hitparáda, tak jak s tímhle naložit? To všechno se řešilo o přestávce a v komentářích na socsítích a všechno to platí. Jenže je tu jedno velké ALE… Rubiel je jinej! A tím nemyslím jen velikost, ale i upnutí, tvary, strukturu svalů. A ať se vám líbí, nebo ne, pořád na něj zíráte, čumíte, zkoumáte, pozorujete ho, šokuje vás! Bývalý Elite profík, kterého mimochodem porazili jak Vojta Koritenský, tak Honza Turek, tak i Pavel Koukal, v mezičase tak trochu svalově explodoval, nastoupil v amatérech a při vší úctě k jeho soupeřům, amatéři zmizeli. A i o tom je kulturistika, a proto při všech oprávněných výtkách jasně a jednoznačně získal IFBB Pro card… Mezi profíky pak přišel ještě dotaženější a třetí místo získal naprosto oprávněně.

…Čímž se dostáváme k profíkům a tady už bych rád hodně odbočil od té sportovní stránky. Fotky těchto borců jsou na ostatních kulturistických webech, stejně tak hodnocení jejich forem a proč byli takoví a makoví. Já snad jen pochválím našeho Honzu Turka, poděkuju mu jménem Extrifitu za skvělou formu i výsledek v podobě 5. místa v brutální konkurenci a našlapaném lineupu 22 těkotonážníků. Škoda, že naši úředníci vedení nejudatnějšími bojovníky za lidská práva a vymýtači světového všehozla, neudělili vstupní vízum Behroozu Tabanimu z Iránu a Marcello de Angelis, na jehož fenomenální pózu double biceps jsem se vážně těšil, nenastoupil, protože to bychom tu rázem měli nejlepší soutěž po Mr. Olympia a Arnold Classic. Takhle se o tohle postavení můžeme tahat s Rumunama, ale to neva, protože vítěz byl stejný…    

…Samson Dauda. Říkám narovinu, že jsem mu předtím nějak nemohl přijít na chuť. Snad mě nezaklekne nějaká aktivistická úderka, když napíšu, že mi přišel moc černý, čímž trochu zanikají jednotlivé detaily a většinou s trochu nedotaženou formou. Ale od soboty je to jinak a teď je to můj miláček. Vystupování, charisma, respekt a jeho osobnost z něj dělají mnohem většího vítěze než jeho skvěle symetrická postava s krásnými liniemi svalů dostatečných objemů, které předvádí originálním pózingem. Pak mi nevadila ani ta jeho lehká nedotaženost. Když skončila soutěž, většina diváků odešla, pár stovek nadšenců na něj čekala u východu z backstage a on, bezpochyby hladový, žíznivý a unavený, rozdával úsměvy na všechny strany, trpělivě se s každým vyfotil, a to v plavkách, kdy mu musela být tutově kosa. Tohle je prostě profi chování…

…Stejně tak jako Kevin Levrone, letošní ambassador EVLs. EVLs mělo vždy nějakého ambasadora. Někteří propůjčili své jméno, obličej, natočili pozvánku, přijeli se nažrat a odjeli s dolary v kapse zase zpátky. Kevin Levrone, byl skutečným ambasadorem tak, jak vnímám to slovo. Chodil mezi lidmi, mezi závodníky, dával rozhovory, streamoval a taky si to náramně užíval. Vím, že se Kevin pokoušel o hereckou kariéru a nechci ho nijak podceňovat, ale pochybuju, že by celodenně dokázal zahrát škálu emocí od nadšení, dojetí až po zjevnou hrdost na čem se podílí, která na něm byla vidět v závěru večera při jeho proslovu, který streamoval na svém insta kanále do Ameriky, aby dal ochutnat amíkům skvělou atmosféru, která panovala v Praze…

…o což se notnou měrou postaral moderátor Michal Dusík. Znáte ho z televizního komentování hokeje, ale Michal se etabloval jako snad nejlepší komentátor a moderátor kulturistiky vůbec. Jak je vždy skvěle připravený, vybavený znalostmi a informacemi, jak se dokáže sehrát s rozhodčími, to klobouk dolů. Zároveň dokáže vycítit vhodný okamžik, kdy nenuceně vyburcovat publikum a je jednou z klíčových osobností, které mají lví podíl na fantastické atmosféře, která na Evls panovala…

…Jenže nic z toho by neplatilo, kdyby tam v zákulisí nebyl někdo, kdo to organizuje (Petr Pik, Adam Kindl) a platí (Petr Speychal). A tohle organizovat vážně není prča. Nejednáte s Pepíkem, co si chce poměřit bicáky s Lojzou odvedle z vesnice, ale s globálními hvězdami bodybuildingu a fitness s miliony fanoušků na sociálních sítích jako je třeba klasikfyzikář Urs Kalecinski, třetí na Mr. Olympia a vítěz classic Physique v Praze, a s vědomím, že na přístupu k nim, bude záležet na celkovém dojmu a reputaci soutěže. Že malá chyba v komunikaci může celou tu snahu poslat do kopru, když Urs v živáku pronese: Nachovno soutěž, my už von dojčland nepšijet. Jenže pronesl pravý opak, stejně tak jako Samson a mnoho dalších profíků, kteří teď pějí ódy. Takže příště kupujte vstupenky včas, protože Urs s sebou vezme půlku Německa a čtvrtku Polska. No a panu Speychalovi se jako každý rok sluší poděkovat, neb pořád to je spíš charita než byznys a díky tomu se my můžeme dívat na světové hvězdy.

P.S. Ještě zmíním nás. Účast a působení Extrifitu bylo poplatné úrovni minulým pár ročníkům, nikoliv však tomu letošnímu. A to je špatně. Extrifit je a má být v ČR v segmentu kulturistiky, fitness a seriózního cvičení jedničkou. Proto příště čekejte větší Extrifit, větší zapojení a Extrifit Team v plné síle a parádě. Tak zase za rok.

P.S.II Pokud chcete miliardu fotek a sportovní report z Profi, mrkněte na ronnie.cz