Existuje vůbec něco jako jediná správná technika?

Pokud teď v pondělí dopoledne čtete tyhle řádky, tak vězte, právě jedu trábošem do Prahy za profi kulturistou Honzou Turkem, kde společně s jeho sparingem Rendou Blahovským, což jsou jen tak mimochodem jedni z nejsilnějších týpků v našem rybníčku, dáme společný trénink. Na kameru a za předpokladu, že nespáchám sebevraždu v obvyklé jižněspojkové zácpě. Což taky znamená, že zanedlouho budu funět, potit se, naskočí mi céva na čele, možná budu i blinkat a vzhledem k faktu, že jedeme záda, tak se i v následujících dnech předklánět obezřetněji než recidivista ve vězeňských sprchách. Navíc se nebudu moct vymlouvat na věk, protože ač je to k nevíře, oba vypadají starší než já, což je u generaci mladšího Rendy vcelku na pováženou. Přesto se moc těším, protože vím, že si s touhle dvojkou magorů zase jednou pořádně máknu a ten protein a glutamin, co si po tréninku dám, bude mít konečně pořádné využití.  Ale taky to samozřejmě znamená, že jakmile ten dokumentární snímek spatří světlo světa, jistojistě se dozvím, jak to všechno dělám blbě, dostanu pár zaručených rad, jak se má správně cvičit a že kdybych si ubral, udělal bych 100x líp, a že kdybych se na to vysral, byl bych na tom úplně nejlíp… A já si to všechno přečtu, rozkliknu pár profilů, odkud na mě vyskočí kluk jen o pár kilo těžší než Honzova svačina a já si pořád budu myslet, že jsem to v danou chvíli udělal, jak nejlépe jsem mohl…

Nevím, jak u vás, ale z mých postřehů posbíraných po různých gymech, se zdá, že v poslední době se obrovsky zvedl počet mladých lidí cvičících jak z encyklopedie cviků. Dřív jsem psal články, jak si kluci zbytečně moc nakládají a ohýbají se pod nepřiměřenou vahou jak stromy v bouři, ale to už téměř nikde nevidím. Rozhodně si nemyslím, že to je moje zásluha. Spíš to souvisí s trendy na sociálních sítích a jiných platformách. Když frčel Filip Grznár, houfně se daly vidět imitace bicepsových zdvihů se 30kilovými jednoručkami, které procvičily všechno možné jen ne biceps. Egolifting byl na vrcholu stejně tak, jako dnes frčí všechny ty instruktážní videa a vykladači správných cviků všeho druhu chytřejších jak Praděd. A tak dnes vidím stejné zástupy mladých lidí, kteří procítěně cvičí triceps jednoruč stahováním kladky, kde je na konci lanka zakolíkovaná…ehm… jedna cihlička. Maximálně dvě. Podívám se doleva a tam vidím dalšího stahovat kladku na záda naprosto striktně a perfektně ovšem se zátěží, která není o nic větší než sluchátka, co má na hlavě. Ale nechápejte mě špatně, to není kritika. Vlastně je to mnohem lepší než varianta hulákání bojového pokřiku na celý fitko „Vole mrdat“, vlítnout na mrtvolu s naloženým parním válcem a vytáhnout ji stylem sracího psa, akorát bez tý páry, zato s hnědým pruhem v trenclích.

Nový trend učí všechny začátečníky perfektní techniku, další nové a nové cviky, procvičení ze všech možných úhlů, a to všechno naprosto bezpečně a bez rizika zranění. Za to patří všem těm influencerům velký palec nahoru. Co ale vnímám trochu jako problém, je to, že jaksi nevidím práci. Dřinu. Ty promočený trika potem, vyčerpaný tváře lapající po dechu, série, kdy i jako divák víte, že tyhle se jely fakt nadoraz… A tohle nasazení se z instagramu odkoukává blbě, protože taková věc je nepřenosná, ta se musí zažít, a to ideálně s někým, kdo tak trénuje a pokud tak někdo trénuje, je jasný, že takovéhle série určitě neprobíhají jak z příručky krasocvičení.

Debata nad správnou technikou je a bude snad věčná. Když jste podívali na tréninky Ronnieho Colemana, museli jste nabýt dojmu, že po takových sériích nemůže nic vyrůst. O šílených trénincích Branche Warrena s Johnym Jacksonem ani nemluvě. A i dnes máme špičkové kulturisty, kteří si s technikou a precizním provedením cviků zrovna netykají. Jasně, můžeme poukázat na to, že jako profíci užívají AS, a proto jim to roste i s blbou technikou, ale to úplně neobstojí, protože tu samou výhodu používají i vyznavači technického cvičení, přestože takových rozměrů nedosahují. Co je tedy ten správný klíč k úspěchu a svalovému progresu? Je to procítění svalu, napumpování, nebo naopak co největší váha a stresování organismu zátěží?

Samozřejmě to bude od všeho něco a přidám můj osobní tip, že styl tréninku také odráží vaši povahu, nebo lépe řečeno mentalitu. Bavil jsem se o tom s naším nejlepším trenérem, Tomášem Burešem, který říkal, že naordinovat tréninkový styl pomalých, procítěných, striktních opakování Lukáše Osladila svému aktuálně úspěšnému svěřenci Pepovi Květovi, tak ho to zabije nudou a na trénink už nepřijde. Znamená to snad, že Lukášův styl je špatný? No to těžko, když ho praktikoval náš nejúspěšnější kulturista. Jen prostě nemusí vyhovovat každému. A tady si myslím, že hlava a mentalita každého jednotlivce hraje obrovskou roli, protože pokud vás něco nebaví, nemůže vám to přinášet výsledky. Rozhodně ne dlouhodobě. Pokud tedy zrovna vy patříte mezi kritiky techniky jiných cvičenců, tak si právě teď položte otázku… Co bude mít větší efekt? Trénink, který provádíte s nadšením a zápalem a který je plný cheatingu a blbě provedených cviků, nebo striktně procvičené partie u kterých zíváte nudou a těšíte se, až si odbudete předepsané série a půjdete domů? Ponechám-li stranou zdravotní stránku, vsadil bych váš plat, že ten první případ to dotáhne mnohem dál.

Dneska se skoro zdá, jako by byl cheating zakázané slovo. Tabu stejné jak Rusko. Ale i když se na něj teď zlobíme, i z něho vylezlo leccos dobrého. Stejně jako z osvědčené metody cheatingu. Je proto absurdní poukazovat na techniku u zkušeného borce. Protože právě ten dobře ví, co tím cvikem vlastně sleduje, jakou část svalu chce zasáhnout. Je směšné, když 70kilový týpeček kritizuje Slavoje za pullover, protože Slavoj ho cvičí přesně tak, jak on sám potřebuje. Ze stejného důvodu jede Tomáš Tabačiar dřepy v ne v úplně plném rozsahu, protože přesně tak je cvičit chce. A poukazovat na nějakou přestřelenou váhu u Honzy Turka…? Zkušený borec dobře ví, že to přepískl a v další sérii si ubere. Ale potřebuje tam po pár precizně provedených sériích naházet taky pár sérií na prasáka, aby ten sval zasáhl váhou a dostal se tam, kam malou váhou nepronikne. Zkrátka a dobře, ta jediná správná technika u zkušených borců prostě neexistuje, každý si cvik a trénink upravuje podle svých letitých zkušeností a potřeb a lepší než kritizovat, je, zeptat se, proč to dělá zrovna takhle?

Takže pokud já poslední měsíce pravidelně vidím kluky bez výrazného progresu pumpovat kladky, dělat desítky cviků technikou, kterou bych se od nich mohl z fleku učit, je možná na čase říct… Hele kluci, už to závaží umíte přemísťovat nahoru a dolů, ale co kdybychom si trochu mákli? I za cenu toho, že se o pár stupňů vychýlíte z doporučeného úhlu…