Fitness influenceři: Motivace, manipulace nebo jen show pro sociální sítě?

V posledních letech zažívá fitness scéna na sociálních sítích obrovský boom. Každý den se na Instagramu, TikToku nebo YouTube objevují tisíce fotografií a videí, kde influenceři ukazují své dokonalé postavy, náročné tréninky, pestré jídelníčky a životní styl, který působí téměř bezchybným dojmem. Ale kde končí inspirace a začíná demotivace? A je skutečně vše tak, jak to na první pohled vypadá?

P.S. Než se do toho pustíme, chci zdůraznit, že na nikoho konkrétního nemířím. A proto použiju fotky „našich“ lidí, ačkoliv bych žádného z nich neoznačil za klasického influencera.

Motivace pro začátečníky i pokročilé. Můžu napsat třeba milion článků, vymyslet tisíce vtipných i méně vtipných příměrů, ale pokud se zamyslím nad tím, kolik lidí to může přivést ke cvičení, moje rozjímání bude trvat zhruba čtyři vteřiny, než vyjde výsledek nula. Mí čtenáři už povětšinou dávno cvičí. To fitness influenceři jsou jiní kabrňáci. Nelze popřít fakt, že na současném boomu plných posiloven mají obrovskou zásluhu a za to jim patří velký dík, protože často motivují své sledující k pozitivním změnám. Jejich tvorba, obsah (content) se díky popularitě a algoritmu dostane i na displeje lidí, kteří se házeli marod, když je čekal v tělocviku přeskok přes kozu. I přes tu novou, invalidní beznohou, aby ji přeskočili všichni a nebyl nikdo smutný. Avšak díky pěkným videím, reelskám, které postaví cvičení do nějakého sexy světla, prostředí, nebo s vtipnou pointou, se mnoho lidí rozhýbe, začne více dbát na zdravý jídelníček nebo si osvojí nové cvičební techniky. Při správném výběru "followovaných" osobností lze získat kvalitní tipy na tréninkové plány, recepty, ale i mentální podporu či inspiraci k vytrvalosti.

Bohužel, fitness průmysl na sociálních sítích není jen o inspiraci. Nebo takhle… Ta inspirace, motivace a všechno to kolem, to je prostě obsah, který má za úkol jediné. Získat pozornost pro influencera, získat lajky, srdíčka, sledovanost a s tím jde ruku v ruce zájem sponzorů, byznys s jídeláky, s on-line koučinkem atd… Nemám vůbec nic proti! Potíž je trošku v tom, že s rostoucím počtem sledujících se zvyšuje tlak na udržení pozornosti a dosažení komerčního úspěchu, což vede některé influencery k manipulaci s obsahem, nebo vymýšlení věcí, které vám dokážou nepěkně pomotat hlavu.

Některé věci jsou úplně nevinné a vlastně dělané i s veskrze dobrým úmyslem. Například nedávno jsme si v kroužku trénérů a ifbb pro závodníků trošku pofňukali nad tím, že začíná být poněkud únavné, když vás každý, kdo má do prdele díru a byl s ní třikrát v posilovně, začne poučovat o tom, že něco děláte blbě, protože nejnovější studie tohle a nejnovější studie tamto a že to viděl u nějakého týpka na instagramu, který vypadá, že nebyl v posilovně 3x, ale minimálně 6x. Nemám nic proti studiím, vždycky nějaké byly, jsou a budou a vždycky se z nich dá leccos čerpat. Nicméně musí být zasazené do kontextu a musí brát v úvahu hromadu proměnných. Člověk není počítač, do kterého naťukáte vstupní data a vyleze výsledek. Spíš bych procesy v těle přirovnal k tiché poště, kde na začátku něco pošlete a na konci budete rádi, že z toho nevyleze kreolština.

Cvičí, ale netrénují. Trénují, ale nedřou.

Avšak dnešní hltači instagramu a tiktoku mají jasno. Když nepojedeš podle grafu, neporosteš. Kde se tohle vzalo? Pokusím se nabídnout vysvětlení. Někde nějaký globální slavňák začal točit tyhle reelska o cvičení s dvěma destičkama, u kterých se moc nezpotíte, okořenil to nějakýma pseudovědeckýma frázema, radama, abyste se moc nenamáhali, podepřené čísly, grafy, hejblátky a spočítaným a zaručeným výsledkem na konci rovnítka, že z vás bude borec a tohle je jedině správně. Přineslo to úspěch, protože lidi mají rádi odhalená tajemství a nové metody. Především teda takové metody, u nichž se nemusí moc namáhat a poroste to samo. No a už to jelo. Od slavňáka to okopčili lokální slavňáci, přihodili něco navrch, AI vyflusla zase nějakou jinou metodu, o které se dají točit reelska, content máme, views taky a je z toho trend a koncáci mají jasno. Bez studie do fitka nelez. Takhle vznikají trendy. (které vystřídají jiné trendy)

Horší jsou jiné metody na získávání pozornosti. Mezi ně počítám takové ty světlonoše pravdy. Takové ty „otevírače očí“, které točí o steroidech a všelijakých dopingových technikách. Někdy edukačně, někdy vyloženě propagačně, jindy jakože legračně a vtipně. A všechno tohle navozuje dojem, jakože jasně, sypat je normální, bez toho to nejde a tak.. Nebudeme si nic nalhávat, jasně že bez toho nejde vyhrát Mr. Olympii a dnes už ani IFBB Pro card, ale to vím já, vy, čtenáři, co cvičí, ale musí to vědět hnedka na první dobrou náctiletý kluk, který ještě ani nebyl ve fitku, jenom olajkoval nějakou kočku na hipthrustu, ale algoritmus už mu hrne na displej i tyhle věci? Nebudu to dál rozpitvávat, napsalo se o tom už dost, ale řeknu to takhle… Před socsítěma žádný 15/16letý kluk nesypal. Dneska… No nic, jedeme dál.

Úpravy fotografií a videí. Ruku na srdce, kdo z nás to nedělá? Používáme retuše, filtry nebo příznivé pózy. Ze 100 fotek vybereme jedinou, kde zrovna nevypadáme, že máme Downův syndrom. Snažíme se vypadat co nejlíp. Bohužel tohle všechno vytváří nereálná očekávání ohledně postavy či výsledků tréninku. A nemyslete si, že se to týká jen nějakých začátečníků. Naposled jsem uklidňoval vystresovaného kolegu na ME, který si našel soupeře na instagramu s profilem plným fotek z koupelny, pod supr světlem a ve 3 pózách a na všech fotkách vypadal jak zakuklenej Mr. Olympia. Jaká byla skutečnost? Ani jste si ho v reálu nevšimli a kolega ho samozřejmě sfouknul jak nějakej karate kid svíčku na 5 metrů.

S tím se nese i předstírání dokonalého životního stylu. Ne nadarmo se říká, že kdyby byli všichni lidi v reálu stejně šťastní jak na sociálních sítích, nastal by ráj na zemi. Sdílení pouze pozitivních momentů, skrývání neúspěchů či zdravotních potíží podporuje iluzi, že úspěch přichází snadno a bez překážek. Není to tak. Za každým úspěchem se skrývá nějaký fuckup. Jde jen o to, co všechno chcete obětovat. Protože něco obětujete vždy. V tom nejlepším případě to jsou peníze, čas, v tom nejhorším rodina, vztahy, zdraví…

Místo trvale udržitelně radši budu žít pohodlně a spokojeně. Proto užívám doplňky.

Tlak na „dokonalost“ a srovnávání s online idoly může vést k nespokojenosti s vlastním tělem, poruchám příjmu potravy, úzkostem nebo dokonce depresím. Je proto důležité si uvědomit, že většina obsahu je sestříhaná, vybraná a často i záměrně zkreslená.

Co s tím? No… upřímně, tady je každá rada jen teoretické plácání do vody. Osobně už mám nějaký věk, zkušenosti, vidím často za oponu. Ale i tak se občas přistihnu po brouzdání Instagramem a prohlížení všech těch dokonalých těl v superdrahých autech, co jezdí 8x ročně na dovolenou, při myšlence… Co jsem kurva v životě asi posral? Abych si vzápětí řekl, nic, v klidu, máš se fajn, nic ti nechybí, máš všechno, co potřebuješ a třeba tě ty obrázky trochu nakopnou, mít se ještě líp. A o to jde. Influenceři mohou být skvělým zdrojem motivace a inspirace, ovšem je třeba stále zachovávat kritické myšlení. Nenechte se pohltit pozlátkem sociálních sítí a nezapomínejte, že za každou dokonalou fotkou se mnohdy skrývá mnohem složitější realita. Vaše cesta ke zdravému a spokojenému životu nemusí vypadat stejně jako život někoho na Instagramu – a to je úplně v pořádku.