Jak jsem viděl EVLs? Bude stačit, když napíšu ...wauu?

Přijel jsem domů v půl druhé v noci, vstával v sedm a mezitím mě asi tak 50x vzbudil další a další výbuch nově nabytých emocí, které jsem si s sebou přivezl z EVLs Prague 2024. Takže když už jsem se tak převaloval z boku na bok s vykřičeným hlasem a záškuby v pažích od frenetického potlesku, přemítal jsem, jak budu odpovídat na otázku, která mě bude v následujících hodinách a dnech bezpochyby pronásledovat… „Jak sis užil Evls, Pavle?“ a já začnu odpovídat zhruba nějak takhle… „Ty vole, to bylo prostě waaouu, masakr, hustý…“ a podobně konkrétně, a přitom bysme mohli klidně skončit. Jenže tohle ani vám, ani jim asi stačit nebude, co? Takže se pojďme společně podívat, jak jsem si užil poslední ročník Evls, kterého se zúčastňuji pravidelně od jeho vzniku, a ještě jsem za těch 12 let nechyběl. To píšu proto, že nechci pochvalu za docházku, nýbrž pro představu, že vážně mám s čím srovnávat. Tak tedy začneme.

Amatéři    

Je nepochybné, že po desetiletích dominance IFBB na evropských amatérských soutěžích, se nám tu pomalu, což je takový řečnický obrat, protože spíš rychle, etabluje americká federace NPC worldwide a počet amatérských závodníků na jejich soutěžích velmi rychle roste. Jednou z takových soutěží je amatérská, sobotní část Evls Prague, kde lze jako absolutní vítěz vyhrát IFBB Pro card, tedy status profesionála v dané kategorii a již druhý den nastoupit mezi profesionální sportovce a sportovkyně v dané kategorii. Zatímco vloni byly některé amatérské kategorie ještě notně prořídlé, letos už závodilo přes 500 lidí a úroveň závodníků poskočila zase o notný level výše. Je to trochu až kontraproduktivní, protože kdyby za mnou dnes přišel nějaký začínající nadšenec, že chce závodit ve federaci NPC, řeknu mu, určitě běž, chlapče, ale nejdřív 5 let tvrdě makej, jinak tam budeš za pitomce. Úroveň byla obrovská! V podstatě se tam nenašel žádný slabý kus, který by se tam ocitl omylem. Z pohledu Extrifitu nás pochopitelně nejvíc zajímal start členů Extrifit Teamu Vojty Koritenského v kat. do 90 kg a Lukáše Wojtyly v kat. physique. Vojta přinesl na podium svoji obvyklou šutrovitou tvrdost, svalovou strukturu mramoru a celkovou vyváženost. Jeho soupeř, bulharský závodník, zase nohy z jiné planety a nějaké díry v zadku, které tam byly nějak navíc, takže i já, jsem si v prvních chvílích řekl…“tvl, co to zase kurva, je!!?“ Zkrátka, takový ten wauu efekt se povedl spíš Bulharovi, což zřejmě rozhodlo, protože když opadl ten prvotní šok, tak při dalším srovnávání mi přišel Vojta díky lepší symetrii a výše zmíněné tvrdosti a kvalitě svalstva lepší. Teď už sedí Vojta v letadle do Dominikány, takže jisté je minimálně to, že za pár hodin bude nejvyřezanější a nejnabušenější týpek na baru.

Co se týká Lukáše Wojtyly, tam to proběhlo přesně opačně. Lukáš byl trochu hladší než soupeř, zato s líbivější postavou, kenovským výrazem ve tváři, bez estetických defektů, s úzkým pasem a širokými rameny. Myslel jsem, že tak by to mělo v kat. beachboyů být, ale to už je dávno, a navíc v tuzemsku, protože amíci rádi brutální tvrdost, vysušenost a na nějakej ten beďar skrz celý záda se nekouká. Takže Lukáš druhý a tu Pro Kartu získá jindy.

Tu naopak získal v kategorii kulturistika a novým IFBB Pro bodybuilderem se stal Jaroslav Jeníček, který zaznamenal od loňského roku výrazné zlepšení jeho bývalé slabiny-dolních končetin a k již mohutně osvalenému vršku přidal více tvrdosti, vysušenosti a pohlídal si pas, se kterým měl v minulosti trochu potíže. A jak ukázala neděle, svalově se mezi profíky rozhodně neztratil.

Trénink zad a bicepsů manželů Wojtylových

Profíci 

…Čímž se plynule dostávám k tomu, co dělá Evls Prague největší soutěží minimálně střední Evropy a v letošním roce soutěží světového významu. A to bez jakékoliv nadsázky. Celý ten letošní humbuk se samozřejmě spustil díky Chrisovi Bumsteadovi, týpkovi, kterého sleduje 26 milionů lidí na instagramu, který po svém šestém vítězství na Olympia Classic Physique ohlásil konec kariéry, aby si to za pár dní rozmyslel s tím, že by si to teda ještě jednou pinknul mezi velkýma klukama v Open kategorii. Díkybohu volba padla na Prahu. Čímž se spustila lavina zájmu nejenom o vstupenky, ale paradoxně taky mezi závodníky, kteří si chtěli zazávodit s Chrisem. Takže se nám na podiu sešla různorodá, ale přesto ojediněle výjimečná parta. Mohutný mladý talent Martin Fitzwater, čtvrtý z posledního ročníku Mr. Olympia, Shawn Clarida, maličký giant killer, dvojnásobný vítěz Olympia 212 lb, již zmíněný 6x vítěz Olympia Classic Physique, dále pak Marcello de Angelis, který má podle mě momentálně asi nejlepší pózu front double biceps na světě (pokud ji zrovna neodflákne), odnikud se vynořivší, ale přesto perfektní Mathias Hollweck z Německa, no a samozřejmě domácí oblíbenec Pavel Beran, náš tvrďák z Extrifit Teamu Honza Turek a další závodníci, dohromady 20, včetně účastníka Mr. Olympia Andrea Prestiho, což utvořilo line-up jako prase a taky nejdelší souvětí v článku.

No a spustilo se peklo. Jakmile ohlásili nástup Cbuma (přezdívka Chrise Bumsteada), modly všech mlaďáků, z nichž půlka kvůli němu nosí dederonský pornoknír, nastal takovej řev, který jsem na kulturistické soutěži za 35 let ještě neslyšel. Přísahám, že ještě teď z toho mám husinu, jen to píšu. Atmosféra gradovala, přízeň diváků se neomezila jen na Chrise, ale i na ostatní závodníky, což bylo úplně elektrizující, úžasné, fantastické a bylo naprosto zjevné, že tím byly zaskočeni i ty samotné hvězdy. Podle mnoha účastníků Olympie, kteří tam byli v roli diváků, se kterými jsem mluvil, se tohle prostě neděje ani tam. Steve Weinberger, hlavní rozhodčí federace NPC, Mr. Olympia a člověk, který udává směr kulturistiky a který rozhodoval v Praze, vycítil příležitost nechat diváky si tu show pořádně užít a točil je zprava, doleva, porovnával jednotlivé závodníky skutečně důkladně a nenechat při závěrečném rozhodnutí nic náhodě. Klobouk dolů před tím, protože nenechat vyhrát hlavní hvězdu večera Chrise Bumsteada se 4 tisíci lidmi za zády, už špetku odvahy vyžaduje. Nicméně tady musím smeknout klobouk dolů podruhé před českými fandy, protože ten výsledek přijali úplně na pohodu, potleskem pro všechny zúčastněné, a tak to má být. Všeobecně jsem měl pocit i z expa, že letos přišli lidi, co se chtěli bavit, nejenom být baveni.

No a jak to dopadlo…? 1. Martin Fitzwater, protože prostě největší svaly a o to v kulturistice přece jen jde, 2. ultracharismatický Chris Bumstead, 3. můj superoblíbenec Shawn Clarida, kterému z kulturistického hlediska nechybělo vůbec nic vyjma minimálně 20cm výšky, 4. překvapivě, ale zaslouženě Mathias Hollweck z Německa, 5. další můj oblíbenec Horse MD (Marcello), kterého podezírám  z toho, že je nějakým vzdáleným příbuzným Kristýny Seidlové, páč má stejný nohy a zuby, 6. Kristian Wolski z Polska, 7. náš extrifiťák Honza Turek, který potvrdil pozici aktuálně nejlepšího Čecha a ještě si připsal zářez v podobě účastníka Mr. Olympia Andrea Pestiho na 8. místě.

Další naši profíci  

Nemůžu nevzpomenout další dva členy Extrifit Teamu Kristýnu Seidlovou a Tomáše Tabačiara. Tomáš má těžkou pozici. Na Open je moc lehký, do 212 lb se natlačí jen taktak, za cenu brutálního shazování a odvodnění. Nic příjemného. Přesto obsadil fantastické 2. místo za pravidelným účastníkem a finalistou Mr. Olympia Ahmedem Ashkanazim, který je jeden velký chuchvalec tvrdých, hustých svalů připomínající obrovitánskou masovou kouli z bufetu Ikey. No a Kristy? Krásné sedmé místo. A při interní znalosti jejího odporu k nějakým extrémnějším metodám narušujícím samou podstatu ženství, opakuji, že to umístění je skutečně dobré a forma maximum toho, co lze udělat ještě zdravě. Každopádně pořádně a naživo jsem profi kat. wellness viděl poprvé a nevím, jak přesně to popsat. Ty zadky, jejich separace, tvrdost, velikost, to je, jak když na normální zadek našijete a vytvarujete ještě ten nejlibovější flák svíčkové. A jakkoliv Kristýna často čelí poznámkám, že je příliš svalnatá, mezi soupeřkami působila spíš jako osvalenější bikinka. Jak se s tím vypořádá, to ještě uvidíme, ale slibuji, že Extrifiťáci se to dozví první.

To ostatní závěrem…

Mám zážitků z víkendu tolik, že bych tu mohl psát až do zánětu šlach. Ale to byste nechtěli ani vy, ani já. Tohle byl prostě nejlepší ročník a udělal chybu ten, kdo nebyl. Takže teď už jen stručně, a ještě víc osobně. Jakkoliv jsem byl na Evls pracovně od časného rána do půlnoci, extrémně jsem si užil celou Extrifit partu na stánku. Honza Jiruše je obrovskou posilou týmu, a to nejen obrazně. Připravil si pro fandy silácké atrakce, při nichž se nikdo nezrakvil a přitom byly zábavné a evidentně oblíbené. Karlos Vemola, profík každým coulem, přiletěl z USA, z letiště rovnou na stánek, aby se vyfotil a popovídal s fans. Celý zbytek Teamu byl na místě, prokecali jsme s fandy hodiny a hodiny a byli vděční za zpětnou vazbu od vás, která mnohdy skutečně zahřála u srdce. Nechci se tu nějak pateticky rozplývat, ale byl to jeden z těch okamžiků, kdy jsem měl pocit, že nás nespojuje jenom práce, ale hlavně přátelství a za to jsem vděčný…

Poděkování

…stejně jako jsem vděčný za lidi, jako je Petr Speychal, který stojí za EVLS a realizačním teamem, který perfektně organizuje Petr Pik. Petrovi Speychalovi jsem vděčný za to, že již 12 let přes finanční ztráty umožňuje pořádat soutěž, která musí potěšit srdce každého fanouška bodybuildingu, a která umožňuje vidět ty největší hvězdy toho našeho světa na vlastní oči. Děkuju Petře. A Petr Pik dokazuje, že za ojedinělou show nemusíte jezdit do Ameriky, ale stačí pár km po Česku. A snad se neurazí, když tu propálím, že jsem viděl pár osobních zpráv, kde mu děkují ty největší star za „amazing show, best competition, best organization, best experience“ a mnoho a mnoho superlativ a slibů, že dorazí i příště. No, koneckonců, mrkněte na poslední post Cbuma na jeho Insta. Díky, Petře, děláš to perfektně.