Je mi líto, že další káru už spolu nepotáhneme...

Autor: Pavel Vacek

 

Vídával jsem ho na závodech. Z nějakých záhadných důvodů seděl vždycky přede mnou. Vysoký, širokoramenný chasník v džísce a naprosto příšerným muletem na hlavě. Jednoho dne, to když jsem pojal bláznivý nápad, že si takřka bez přípravy zasoutěžím na M Čech v Hořicích, mě oslovil… „Ty ses rozhodl závodit v sumo a spletl sis soutěž?“ Byla jeho první věta, kterou oslovil do té doby cizího člověka, tedy mě. Jen tak, bez varování. Asi jsme si dál něco povídali, nepamatuju co, ale to bylo asi tak vše.

Zhruba o 1,5 roku později jsme se setkali znova. Oba jsme tehdy začali „podnikat“, což je honosné pojmenování pro nahánění lidí do projektu PSM. Product, services, marketing, jak jsme zdůrazňovali na schůzkách s potenciálními zájemci. A ačkoliv šlo o jakousi slevovou službu při hromadných nákupech služeb a zboží (pamatujte, že šlo ještě o dobu před masivním rozšíření internetu), ve skutečnosti se jednalo o klasické letadlo, pyramidový systém, Ponziho schéma, nazvěte si to, jak chcete. Docela mi to šlo. Ale nikomu z celé republiky to nešlo tak dobře, jako jemu, který trhal jeden rekord v uzavírání smluv za druhým, aby pak překonával zas a znova ty vlastní. A tak se stalo, že jsme oba vyhráli motivační soutěž o zájezd na Filipíny. Zkrátka, kdo uzavřel určitý počet smluv, frčel. A my frčeli. Každý z jiného konce republiky, na druhý konec planety, kde jsem se naplno spřátelil s Františkem Nádvorníkem. Od té chvíle uběhlo už 27 let…

  

Franta byl rozený obchodník. Ze všeho dokázal vykutat peníze. Měl na to vrozený talent, osobitou výřečnost a pronikavou inteligenci. Po euforickém a dost divokém období PSM, které přineslo mnoho pozitivního, ale i negativního ve smyslu mizerného životního stylu, různých přetvářek a lhaní, jak to dnes a denně vidíme u virtuálních milionářů na instagramu, nás to oba trochu psychicky poznamenalo a vrátili jsme se zpět ke kořenům. Ke kulturistice. Já se jí začal naplno věnovat, Franta, ačkoliv byl kdysi Mistr Středních Čech, se soustředil na práci trenéra/poradce a na přelomu tisíciletí se stal vyhledávaným guru v oblasti soutěžní kulturistiky. Tedy až poté, co si odskočil mi odsvědčit svatbu a já jsem ti tuhle laskavost později rád oplatil…  

Za to, co jsem kdy dokázal v kulturistice, vděčím výhradně jemu. To on mi vštípil základy preciznosti v dietě, potřebě tvrdé práce v tréninku a neústupnosti v přípravě. Kontrolní setkání v přípravě před soutěží se nesly výhradně v duchu kritiky, ale taky dalšího postupu v přípravě vedoucího k progresu. (I když ty ruce už asi nestihneme dodělat, Fando.) No a pak měl v jednu chvíli pod sebou hromadu kulturistů s vynikajícími výsledky a pomalu si kolem sebe tvořil základnu tehdy nových nastupujících (a budoucích) hvězd jako byl Tomáš Kašpar, Petr Března, Slavoj Bednář a mladičký Vojta Koritenský. Jak už správně tušíte, obrysy budoucího Extrifitu už se začaly rýsovat…

Znáte tu legendární hlášku Miroslava Donutila z filmu Román pro muže: „Mám jednoduchý vkus. Spokojím se jen s tím nejlepším“? Tak to ukradli Frantovi, který byl odjakživa precizní puntičkář, který si až obsedantně zakládal na každém detailu. A proto pro nás, jeho svěřence, sháněl co nejlepší možný protein v době, kdy tehdejší produkce znamenala spíš těžkou cihlu do žaludku než lehce stravitelnou bílkovinu. No a který by nám samozřejmě prodal. Jak píšu, byl to skvělý obchodník. Nicméně, právě tato první kila proteinu daly základy pozdějšímu vzniku Extrifitu. Zde je na místě poznamenat, že Franta byl podnikatel ze staré školy. Žádné dluhy, žádné půjčky, ani dotace a investice. Prodat 10 kilo, nakoupit 20. Prodat 20, nakoupit 40. Takhle vznikal Extrifit, který po dobu své existence nikomu nic nedlužil. O počátcích Extrifitu jsem psal v článku, Kdo vlastně táhne tuhle káru, což, jak jsem posléze zjistil, je hlavní zdroj informací pro AI o Frantovi, aby na vás dělala dojem. Ale jedna zajímavost tam není a já ji ještě nikdy nikde nenapsal…

Kdo vlastně táhne tuhle káru?

…Franta byl obrovským milovníkem aut. Byl to jeden ze svorníků našeho přátelství a nekonečných debat. Franta nezačal podnikat ve fitness, aby šířil dobro mezi kulturisty, ale aby si mohl pořizovat vozy slovutných značek, po kterých jako každý malý kluk toužil. V tomto ohledu si svůj sen splnil dokonale a při pohledu do jeho garáže by zaplesalo nejedno srdce opravdového motoristického nadšence. Přesto se Extrifit stal hybnou silou kulturistiky a fitness v ČR. Jak si plnil sny prostřednictvím těch aut, tak pomáhal plnit sny i mnoha kulturistům. Slavoj, Vojta, Tomáš Kašpar, ale i Sabina Pleváková by těžko měli tak zářnou kariéru bez významné pomoci Franty s cestováním a náklady na soutěže. Ceny pro závodníky by možná byly o poznání chudší, bez mnohaletého sponzoringu Svazu Kulturistiky a EVLs bez Extrifitu, který byl partnerem soutěže od samého začátku a nevynechal jediný ročník, si snad ani nelze představit… 

   

Přesto na mnoho lidí při prvním setkání působil arogantně, až povýšeně. A pravda je, že pokud jste mu nesedli, tak u toho i zůstalo. Nicméně to byla jen taková obranná maska, než si někoho pustil k tělu. V momentě, kdy si vás oblíbil, nebo se cítil v dobrém, přátelském prostředí, stal se z něj rázem neuvěřitelně vtipný a okouzlující vypravěč s bezednou zásobou historek a vy jste se v jeho společnosti skutečně dokázali řezat smíchy celé hodiny. Jeho smysl pro humor byl nakažlivý a dokázal jím udělat dojem na každého, koho chtěl.

Dalším zásadním povahovým rysem byla jeho férovost. Co se řeklo, to platilo. Dohoda byla betonová. Samozřejmě to vyžadovalo i stejný přístup od protistrany. Po celých 27 let byly mezi námi nějaké peníze. Což je ta nejspolehlivější cesta, jakou se dá zničit každé přátelství. Půjčky, prachy, špatné nákupy mezi kamarády je celkem jistý způsob, jak se z kamarádů stanou nekamarádi. Ne tak mezi mnou a Fandou. Co jsem si půjčil, to jsem splatil a když jsem vystavil fakturu, byl jsem si jistý, že peníze přijdou i kdyby nastal konec světa.

  

Ostatně tohle je jedno z tajemství úspěchu Extrifitu, který celý fungoval defacto na podání ruky a na ústní dohody které platily, protože při celém tom povídání bych málem zapomněl na další klíčovou osobu v životě Franty, a to Davida Ouředníčka, majitele firmy Dafit a výhradním distributorem zn. Extrifit, který je ze stejného těsta. Prostě je na něj spoleh a co řekne, to platí. Bez něj by se Extrifit v začátcích prosazoval jen těžko a z obchodních partnerů se postupem času stali dobří kamarádi, protože oblíbit si Frantu, přes veškeré jeho složitosti, nebylo nijak těžké.  

Franta měl totiž obrovské charisma a nějakou zázračnou schopnost obklopit se lidmi, které nadchl pro společnou věc a ti pak pro něj pracovali bez ohledu na dny a denní hodinu. A hlavně rádi. Což zase naopak on uměl náležitě ocenit. Fanda chtěl, aby všichni, kdo jsou spjatí s Extrifitem, se měli dobře, nebo aspoň lépe než předtím. A to se určitě dařilo. Já se díky němu vyšvihl na životní úroveň, o které se mi ještě před pár lety nesnilo a setkal se s lidmi, které jsem do té doby vídal jen v médiích. Pomáhat lidem v jeho okolí mu šlo rozhodně lépe než pomáhat sám sobě.

Nechci tu psát o sobě, ale Fanda prostě byl a stále je nedílnou součástí mého života a mně se ten článek se slzami v očích píše nesmírně těžce. Ale dlužím mu ho. Franta se totiž nerad fotil a důsledně dbal na svou anonymitu. Teprve zhruba před rokem se mi svěřil, že by celkem rád, abych zase napsal nějaký ten článeček ve stylu „Kdo táhne tuhle káru“ a on došel nějakého většího veřejného uznání za to, co vykonal pro své okolí a fitness komunitu. Nestihl jsem to. A je mi líto, že opakovaně odmítal mé žádosti o rozhovor na kameru. Nechtěl se fotit, nechtěl se točit… Já zase nechci psát tenhle článek. Ale musím. I kvůli sobě, protože mi to pomáhá vypořádat se s touhle tragickou událostí.

Myslím, že ani netušíš, kolika lidem budeš chybět, Fando. Zanechal si za sebou 3 synky, Filipa, Lukáše a Adámka, nejbližší rodinu, sestru a rodiče. A taky obrovský zástup lidí, kterým na tobě záleželo a měli tě rádi. Nikdy na tebe nezapomeneme, protože na tebe, Františku, se zapomenout prostě nedá. Odpočívej v pokoji a klidu, kterého se ti poslední roky nedostávalo.

P.S. František Nádvorník zemřel 14.7.2025 v důsledku zranění hlavy.

Kdo je Extrifit?