Kdo je Extrifit?

Dokoukal jsem na Netflixu dokument s názvem Mr. McMahon. Nooo, solidní divočina, musím říct a taky trochu nostalgické ohlédnutí po devadesátkách. Protože právě z nich mi to jméno uvízlo v paměti. V té době totiž Vince McMahon založil kulturistickou federaci, která za obrovské peníze přetáhla největší hvězdy tehdejší doby a slibovala být tou největší show, která zastíní vše, co jsme do té doby viděli. Nakonec to celé mělo vcelku jepičí život, ale povyku kolem toho bylo celkem dost. A protože se u nás nikdy neprosadila americká kultura wrestlingu, McMahon byl IFBB konkurencí, internet nebyl, ve Weiderových časopisech nikde nezveřejnili jeho fotky, měl jsem za to, že to byl nějaký páprda v saku s naditou peněženkou, kterému bylo minimálně pade až sto. Jaké bylo moje překvapení, když jsem z dokumentu zjistil, že mu tehdy mohlo být maximálně 30, byl to trochu magor, ale hlavně byl absolutně nedílnou a neoddělitelnou tváří miliardového showbyznysu jménem wrestling.

U některých firem je jejich zakladatel nedílnou součástí marketingu a často až personifikací dané značky. Jmenujme třeba spojení Steva Jobse a Apple, nebo Elona Muska a Tesly, anebo třeba Bernard a ehmm, Bernard, abychom nemířili tak vysoko. Řeknete značku a vybavíte si šéfa. U jiných to je přesně naopak. Všichni známe Alzáka, ale tvář Aleše Zavorala zná asi jen jeho maminka. U Extrifitu to máme stejně. Tak schválně, zavřete oči a do komentářů napište, co se vám vybavilo jako první pod slovem Extrifit. Počítám, že tam bude oranžová barva, Vojta Koritenský, Kristýna, logo a ve vší skromnosti by mohlo párkrát zaznít i moje jméno. Pravděpodobně tam různých asociací na Extrifit bude dost, protože poslední dobou nás je všude plno. A to hlavně z velké části kvůli jednomu jménu, které v komentářích asi hned tak nenajdem. František Nádvorník.

Kdo vlastně táhne tuhle káru?

František chtěl být vždycky tím druhým typem podnikatele. Tím vzadu, neviditelným, nebudícím pozornost. V podstatě to tak má dodnes, ale já, tak trochu v rozporu s jeho přáním, si myslím, že nadešel čas, zase trochu zmínit jeho přínos pro celou fitness scénu, který nepochybně má. O tom, jak to celé vzniklo, si můžeš přečíst o pár řádků výše. 

Vzrušující článek, který určitě stojí za přečtení, pokud máte rádi příběhy podnikatelů, kteří vzešli z garáží, pokojů, sklepů a všelijakých temných komnat, aby se vypracovali k tomu, že z oken svojí kanceláře koukají na haly postavené na zelené louce. Tyhle story se píšou samy, protože když něco vzniká, dějí se nové věci. Všechno je poprvé, tempo je hektické, objevují se noví zákazníci, nabalují se noví lidé, kupují se nové stroje, stěhuje se do nových prostor. Příběh je dynamický a rozvíjí se sám. Kor když to všechno skvěle šlape. Už 100x jsem chtěl napsat pokračování. Jenže když se něco rozjede, musí se to taky udržovat v chodu. A dennodenní rutinní mravenčí práce už tak vzrušující příběh není. Větší obrat, větší náklady, více lidí, více starostí, více byrokracie, více zodpovědnosti, více stresu…

Přirovnal bych to k dlouholetému manželství. Když někam jdete, tam po vás někdo chce historku, jak jste se seznámili, vybaví se vám ten nejposlednější detail. Víte, co jste řekli, pili, jedli, víte, kdy jste si poprvé vyměnili genetický materiál a v jaké poloze. To vše před 20 lety. Když se vás ale někdo zeptá, co jste spolu dělali před 5 lety, bezradně se na sebe podíváte, pokrčíte rameny a zahuhláte…nevím… Přitom za sebou máte takové práce na společném životě, že by to vydalo na tlustou bichli! Tak to je i s Extrifitem. A proto trochu odbočím od továrny, od výroby produktů k tomu, co vidíte dnes a denně na svých displejích. K podpoře Extrifit Teamu.

Jak už jsem psal výše, teď je nás všude plno. Kristýna s Vojtou a Lukášem v Americe, teď Lukáš v Německu, Luboš v Anglii, Maďarsku a než tohle dopíšu, bude mít určitě sbaleno zase někam jinam, Honza v plné přípravě do Rumunska a na Evls, Slavoj o prázdninách pobral nominaci na Olympia Masters na Floridě. To jen krátký výčet za poslední měsíce. Za poslední roky to je tak, že neexistuje světadíl mimo Antarktidy, kde by členové Extrifit Teamu nezávodili. Od Aljašky přes Karibik až po JAR najdete oranžovou stopu. Možná se vám teď honí hlavou myšlenka, a co nám tím jako chce Vacek říct? Dyť na tom jedou marketing a vydělávají těžký prachy. Absolutně souhlasím. Akorát že marketing se dá dělat dvojím způsobem. Přes jedničky a nuly, grafy, predikce a čistým kalkulem typu: Máš followers, data, čísla? Ano? Vítej, budeme jedna rodina. Ne? Tak ahoj. Další prosím. Nebo trochu neumětelsky, nahodile, někdy hrubiánsky, zato přes srdíčko a fandovství. Jasně, uhádli jste náš rukopis. Ale na to musíte být minimálně dva. Někdo, kdo to bude dělat a někdo, kdo to bude platit. A tím je František Nádvorník.

Prodali bychom méně proteinů, nakopávačů a aminokyselin, kdyby naši závodníci neabsolvovali 4-5 soutěží ročně všude možně po světě, ale jen 1-2 někde za humny? To si vážně nemyslím. Ale měli by naši závodníci menší šanci dostat se do IFBB Pro, na lepší výsledky, nominaci na ty nejlepší závody? Tak to si pište, že jo. Závodník musí jezdit, závodit, zkoušet to, ukazovat se rozhodčím a to nelze, když máte omezené prostředky. V téhle podpoře soutěžení je Extrifit v ČR naprosto ojedinělý. Protože František není jen Fanda coby zdrobnělina jeho křestního jména, ale taky fanda do fitness, do kulturistiky, do úspěchů našich lidí. Jsme hrdí na to, že Vojta stál jako jeden z mála Čechů na pódiu Mr. Olympia. Že jsme vyvedli svou podporou Kristýnu Seidlovou ze soutěží kondičních cvičenců až po zisk statusu IFBB Pro Wellness pro zatím jedinou Češku. Budeme se spolu se Slavojem radovat z jeho výsledku na Olympia Masters příští rok a jsme zvědaví, kolik si zase vydělá Luboš Chládek v Číně, aniž by musel špekulovat, co mu z toho uzme cena letenky… Tohle tady nikdo nedělá, protože žádný z majitelů nutričních firem není fanda. Do fitness a kulturistiky a taky s velkým F.

Zkrátka, někdy vidíme něco, co vnímáme, že se to udělalo „samo“. Jistě, všichni ti lidé, které jsem napsal, včetně těch lidí z Teamu, které jsem opomenul, by se pravděpodobně prosadili tak jako tak. Ale vídávali bychom je tak často v přípravách, fandili jim tak často před závody, mohli pozorovat jejich progres a radovat se tak často z jejich výher? To asi těžko. A to by byla pro celou fitness scénu velká škoda. Proto jsme rádi, že nám ze zákulisních temnot šéfuje srdcař.  Můžeme si plnit sny. A to včetně autora tohodle článku. A za to díky…