Kdy se cvičení zvrhlo v natáčecí šaškárnu…?

Tak schválně…, kdo si v komentářích vystačí jen s nadpisem? Nicméně, nemůžu popřít fakt, že existuje nemalá skupina cvičenců, kteří budou bezvýhradně souhlasit s touhle větou a víc číst nepotřebují, neb se častokrát vyjadřují přesně v tomto duchu. V jistém slova smyslu mám pro to pochopení. Vlastně bych měl patřit mezi ně.

Formovala mě doba, kdy jsme byli po vzoru Doriana Yatese v posilovnách zahalení od hlavy k patě, maskujíc svou formu a tajíc své záměry. Na soutěž jsme dorazili div ne v lyžařské kombinéze a kukle na hlavě, v rozcvičovně se svlékali až v posledních možných vteřinách, abychom, hezky po vzoru Doriana Yatese, šokovali soupeře a uvedli je svou formou v depresi. Leč většina z nás, mě nevyjímaje, jaksi pozapomněla, že nevlastní cestovní pas Velké Británie a naše jména netvoří iniciály DY. Takže jsme vyvolali u svých soupeřů leda tak okázalé zívnutí v tom lepším případě a záchvat smíchu v tom horším. Tak to bylo víceméně po celá devadesátá léta, než se naplno rozjel You Tube. Příchod Facebooku přidal k produkci sebemapujících snímků turbo, nástup Instagramu vstříkl do té produkce notnou dávku láhev Nitra jak z Rychle a zběsile a na to, co se děje u Číňanů na TikToku už mi žádné přirovnání nestačí.  

Měl bych se na to zlobit. Hlavně z pokryteckých důvodů. Taky bych se rád natáčel, ale je mi to za a) trapný, za b) štelováním stativu a telefonu se nechci zdržovat a za c) mi to je k ničemu. A taky mě kapánek sere, že kdejakej ňouma, co šel třikrát do fitka, je známější než opravdoví borci typu Lukáše Osladila, Tomáše Bureše a tak podobně. Suma sumárum, měl bych moralizovat, rozumbradit a pohoršovat se „nad dnešní dobou“ a vzývat tu minulou, kde to cvičení bylo „ryzí a nekomerční“, jenže se nezlobím. Naopak. Ve skutečnosti jsem tomu rád. Vážně. A hned vám řeknu pár důvodů.

Zlepšuje to naše výkony.

Když už mluvíme o tom „opravdovém tvrdém cvičení“ v přednatáčecích dobách, je třeba zmínit fakt, že kdo před 25 lety zvednul 200 kg na dřep, byl teda fakt borec. Schválně si někde vyhrabejte (tehdy) populární tréninkové video naší superhvězdy Pavola Jablonického, kde dřepuje (tuším) 160 kg a mně to přišlo jako šílená váha. A taky byla! Dneska máme na našich extrifiťáckých profilech videa, kde Honza Turek zvedá přes 300 kg a není sám. Je tenhle šílený odskok zapříčiněný jen užíváním steroidů? No.. devadesátky taky zrovna nebyly vzorem čestnosti, že jo… Každý z nás slyšel motivační frázi, že všechno je v hlavě. Věta, která je většinou úplná kravina, ale tady to sedí. Zkrátka, když jsem jako mladý cvičenec zíral ve fitku na vyhlášené dřepaře, kteří atakovali dvěstěkilogramovou hranici, přišlo mi to jako absolutně nedostižná váha. Dnes vidíte 200 kilo dřepovat dorostence z druhé půlky republiky, nebo z kdovíjaké řitě světa, kde včera zavedli wi-fi a přijde vám to normální. Mentální blok je fuč a chcete to docílit také. Chcete toho mlaďase dohnat. Když to zvedá on, proč ne já? Už to není nic nedosažitelného, ale je to jasný, konkrétní cíl. Motivace.

V podobném duchu mluvila v rozhovoru i Kristýna Seidlová. Sleduje na instagramu holky z druhé půlky planety, vidí úroveň, kterou zde v tuzemsku na vlastní oči nemá šanci spatřit, dokáže si představit laťku připravenosti hamstringů a oddělení hýždí a hodlá ji splnit. Motivace přicházející s dvanáctihodinovým odstupem, která je ale setsakramentským motorem.

Kristýna Seidlová - Hodně se to ve mně pere...

Zlepšuje to vaši techniku

To, že je teď strašně moderní točit gigabajty videí ukazujících, jak správně ohnout předloktí při bicepsovém zdvihu, vidíme všichni. Stejně tak se ve fitkách projevuje vynalézání všelijakých podivností, kdy se třeba z obyčejného cvičení ramen pomocí jednoruček stává výukové video pro policejní regulovčíky na křižovatce. A taky jsem nedávno psal o tom, že místo skutečné dřiny se teď spoléhá spíš na krasocvičení s váhou pro invalidní děcka. I to má na svědomí tohle točení na socsítě. Ale přesto všechno je to obrovsky pozitivní věc, protože nám chodí do fitek začátečníci, kteří jsou perfektně vyškoleni, zvládají techniku a zásadně nám ubylo cvičenců Mrtvého tahu stylem sracího psa. Stejně tak je lepší cvičit ukázkovou technikou s malou váhou a postupně se lepšit, než křísit někoho s fialovou hlavou na benčovce s proklatě těžkým přívěskem na krku.

Staří vs mladí

Co je ale to nejdůležitější, můžete opravovat sami sebe. Divili byste se, jak ohavně cvičíte, přestože si myslíte, že to děláte správně. Ze zkušeností s komentáři vím, že ideální tréninkové video neexistuje.  Buď jste precizní a „zvedáte jak holka“, nebo se pohnete mimo příručku a „není lepší si ubrat a dělat to pořádně“, v případě opravdu těžkých vah tutově „skončíte jak Coleman“, a když už se vážně nic nenajde, minimálně se u toho cvičení budete „šklebit jak debil“. Zkrátka, něco se vždycky najde. Přesto nikdo nepublikuje videa, o kterých si myslí, že to tam dělá úplně blbě. Sám jsem točil přítahy v předklonu s vědomím, že úhel předklonu je naprosto správně a cheating v mezích normy. Po přečtení desítek komentářů, jak to dělám úplně na hovno, jsem musel uznat, že předklon mohl být paralelnější a cheating menší. Ale, věřte nebo ne, zjistil jsem to až z videa. A proto je dobré, nechat se občas natočit a prokonzultovat svůj pocit se svým zrakem.

Může to za rozmach fitness  

Nedávno jsem dostal jakousi nevyžádanou pochvalu, že dřív, jakože hoodně dřív, cvičili jen opravdoví tvrďáci. Ve sklepích, na půdách, různých kotelnách a jiných prostorech. Je to pravda. Pamatuju si, že jsem chodil do tělocvičny, kde část toho prostoru tvořila činkárna a celé se to vytápělo jen dopoledne pro děcka, která tam chodila na tělák. O víkendech logicky vůbec. Tak jsme touhle zimní dobou cvičili se zrezlým harampádím, pára nám šla od huby, nabalení jak sněhuláci. Tvrďáci, že jo…

Stálo to za hovno!! Všichni jsme na to nadávali a toužebně koukali na fotky z Golds Gymu publikovaných v propašovaných Sportrevíčkách, a do jednoho si přáli, abychom si jednou taky mohli zacvičit na takových mašinách. Díkybohu, že jsem se toho dočkal! Fitness je trend, móda, zábava mezi mladými a gym je oblíbené místo pro trávení volného času. Skvělé! Díky tomu mají majitelé fitek dostatek prostředků, aby nám, kulturistům, kteří to fitko ledatak kurvíme, kupovali parádní mašiny, o kterých jsme my, tvrďáci z Nouzectnosti, snili. A jak je možné, že jsou plná fitka a cvičení je cool?

To přece všichni víme. Otevřete telefon a hned tam na vás vyskočí pěkná cvičící buchta v nezdravě obtažených elasťácích, kopulujících s činkou při hipthrustech. Být mi zase 15, okamžitě si házím věci a peláším tím směrem, kam mi má erekce ukazuje…