V první řadě chci říct, že k sepsání tohoto článku mě přivedly myšlenky Igora Illese, vynikajícího slovenského kulturisty, držitele Ifbb Pro Card a hlavně o generaci mladšího závodníka, takže si při následném psaní textu nepřipadám jak trilobit obrostlý mechem s názory ze století páry. Myšlenky Igora byly natolik trefné ve vztahu k dnešním trendům, že jsem si je dovolil použít, místy možná až ukrást, něco málo přidat a formulovat je po svém…. Protože mám stejně jako Igor pocit, že právě žijeme v éře, kdy se kulturistika pomalu mění z intuitivní dřiny na matematický problém hodný přijímacích zkoušek na vysokou.

Vítejte v éře "science-based" úplně všeho

Dnešní fitness svět je posedlý jednou věcí: vědeckými studiemi. A neberte mě špatně – věda je skvělá. Díky vědě máme antibiotika, internet a proteiny s příchutí cookies. Ale někde na cestě jsme zapomněli, že kulturistika není kvantová fyzika a posilovna není laboratoř.

Současný trend je jasný: všechno musí být podložené studií. Chcete přidat série? Ukažte mi peer-reviewed research! Měníte cviky? Kde jsou data? Jedli jste snídani před tréninkem místo po něm? Tak na tohle dilema by měly vypsat nový fond pro výzkumníky. A víte, co je na tom nejsměšnější? Že zatímco trávíme hodiny scrollováním přes "optimální tréningové protokoly" a hádáme se o tom, jestli jsou tři série efektivnější než čtyři (prozradím vám něco: záleží to hlavně na tom, jestli vůbec do fitka dojdete), borci z devadesátek by mezitím stihli odtrénovat celé tělo dvakrát.

Podívejme se na zajímavý paradox. V sedmdesátých, osmdesátých, ale i devadesátých letech minulého století, kdy nikdo nevěděl, co je to "junk volume" a jediný tracking probíhal v zápisníku načmáraném tužkou, vypadali kulturisté... no, řekněme smířlivě, minimálně stejně než dnes a špička devadesátých let je předmětem plamenných diskusí o tom, jestli právě tahle doba přelomu tisíciletí nebyla vrcholem bodybuildingu ve své soutěžní podobě definice a objemu svalstva.

Arnoldova generace neměla aplikace na sledování tréninku. Éra Lee Haneyho se obešla bez internetu, Dorian mohl být Shadow, protože na sebe neměl možnost nic kde prozrazovat, Ronnieho jsme hltali na VHS kazetách a prvním Mistrem Olympia, který získal titul v době sociálních sítí byl Phil Heath, jenž kvůli tomu upadnul do těžké deprese, když se poprvé setkal s fenoménem hejtrů. Tyhle generace kulturistů neznali HRV monitoring. Nikdo je nepoučoval o důležitosti RPE škály. A přesto nějak dokázali nabudovat těla, která jsou dodnes ikonická.

Jak je to možné? Byla to magie? Lepší genetika? Nebo snad... (připravte se na nepopulární myšlenku) prostě tvrdě trénovali a nezdržovali se přemýšlením, jestli by dvanáct opakování nebylo teoreticky o 3,7 % efektivnější než deset? A hned vzápětí přidám další. Rozdíl mezi průměrným a skvělým výsledkem není v tom, že budete mít o 5 % lepší rozložení objemu napříč mikrocyklem. Je v tom, že budete konzistentně chodit do posilovny a makat jako zvíře. Dnešní fitness svět je ale posedlý optimalizací. Všichni chceme najít tu nejefektivnější cestu. Minimální efektivní dávku. Nejkratší cestu k cíli. A to je skvělé... dokud z toho neudělá paralýzu analýzou.

Kolik lidí znáte, kteří strávili víc času plánováním dokonalého tréninku než jeho skutečným prováděním? Kolik diskuzí jste viděli o tom, jestli je lepší trénovat svaly jednou týdně s vysokým objemem, nebo třikrát s nižším, ale nikdy jste neviděli ty samé lidi ve fitku ve zpoceném triku?

"Dva sety mi stačí, ostatní jsou junk"

Ach, ten slavný argument. Oblíbené heslo moderních "optimalizátorů". Vychází z myšlenky, že většina hypertrofického efektu přichází z prvních několika náročných sérií, takže proč dělat víc? Jenže tady je háček: jak přesně měříme efektivitu série? Podle toho, kolik kilo máte na čince? Super, takže první série je vždycky nejefektivnější a měli bychom dělat jen tu, ne?

Efektivita série není jen o absolutní váze. Je o stimulu, o schopnosti vytlačit z těla něco víc, o překonávání mentálních bariér, o vytváření metabolického stresu, o práci ve vyčerpaném stavu. Když děláte osmou sérii na biceps a máte pocit, že vám ruce odpadnou, možná nezvedáte tolik jako v první sérii. Ale vytváříte úplně jiný typ adaptačního tlaku.

"Ale únava snižuje výkon!" křičí science-based fanclub. A mají pravdu. Únava skutečně snižuje výkon. Ale víte, co únava taky dělá? Nutí vaše tělo adaptovat se. Představte si, že trénujete vždycky jen v čerstvém, vychrupkaném stavu jako miminko. Nikdy nepřekračujete hranici, kde by únava začala ovlivňovat výkon. Gratuluju, právě jste našli perfektní způsob, jak nikdy pořádně nepokročit. Růst svalů je adaptační proces. Vaše tělo se mění proto, že ho nutíte zvládat věci, na které není připravené. A když ho pořád držíte v komfortní zóně "optimálního výkonu", no... zůstane tam, kde je. Ostatně, napadá vás nějaký důvod, proč by mělo sílit?

Dorian Yates, trénink pro onanisty a zdravý rozum

Jednoduchost, která funguje

Chcete znát tajemství úspěšných kulturistů všech dob? Tady je:

1. Přijď do posilovny
2. Trénuj tvrdě jak jen můžeš
3. Dělej to dlouho

To je ono. Není tam bod 1.5 "Spočítej si optimální týdenní objem pomocí Renaissanceho periodizačních kalkulátorů". Není tam poznámka pod čarou o ideálním RIR. Jen prostá, nekompromisní dřina. Samozřejmě, musíte trénovat chytře. Nemluvím o tom, abyste si ničili klouby nebo ignorovali zranění. Ale někde mezi "trénuju jako idiot" a "mám excelovskou tabulku na každý cvik s integrovanými vzorci pro autoregulaci" je zlatá střední cesta.

Extrifit Trainox Shot 15 x 90 ml grapefruit

TRAINOX® je předtréninkový doplněk stravy od firmy Extrifit určený pro totální maximalizaci tréninkové intenzity.

Proč je "science-based" tak populární?

Tady přichází nepříjemná pravda: Science-based přístup je populární hlavně proto, že lidem dává důvod trénovat méně.

"Podívej, tahle studie říká, že víc než 10 sérií týdně na sval je kontraproduktivní!"

"Tento expert tvrdí, že potřebuješ minimálně 48 hodin odpočinku mezi tréninky!"

"Výzkum ukazuje, že přetrénování je reálné nebezpečí!"

Všechny tyto věci MOHOU být pravda v určitém kontextu. Ale divné je, jak rychle je přijímají lidé, kteří nikdy v životě nebyli v nebezpečí přetrénování, protože sotva trénují třikrát týdně. Věda se stala výmluvou. Způsobem, jak racionalizovat lenost. "Nedělám víc sérií, protože jsem chytrý a rozumím vědě," zní lépe než "Nechce se mi dřít."

Kulturistika byla vždycky o překonávání hranic. O tom vytlačit z těla víc, než si myslelo, že může dát. O práci na hranici bolesti, vyčerpání a mentální houževnatosti. Dnes se z toho stal optimalizační problém. Jak získat maximum s minimem? Jak vypadat dobře s nejmenším možným úsilím? Jak hacknout systém? Jenže systém hacknout nelze. Vaše tělo není iPhone. Nežijeme v Matrixu, neexistuje výpočet zkratky pro svaly. Jediná skutečná "zkratka" je konzistence a tvrdá práce.

Variabilita není chyba

Další moderní posedlost: progres musí být lineární. Každý týden musíte zvedat víc. Pokud jednou zvedáte míň než minule, něco je špatně. Ale realita je taková, že výkon kolísá. Jeden den spíte špatně, další den máte stres v práci, pak jste snědli něco divného k obědu, jindy máte problém s koncentrací. To všechno ovlivňuje, jak trénujete. A to je v pořádku!

To, že jeden týden dáte na benči 100 kg a další týden 95 kg, neznamená, že jdete zpátky. Znamená to, že jste člověk, ne stroj. Dlouhodobý trend je to, co počítá. Ne každý jednotlivý trénink.

Se studií jděte někam. Já jdu radši makat.

Takže co s tím?

Nejsem proti vědě. Nejsem proti chytrému plánování tréninku. Dnešní generace má pocit, že studie jsou výdobytkem dneška, ale studie, různé teorie a poznatky, provází kulturistiku od jejího vzniku. Sežeňte si staré časopisy a budete mít velkou šanci, že v nich bude obrázek kulturisty s přísavkami na těla v obležení chytrých lidí v bílých pláštích. Dřív se studie četli, dnes se lavinovitě šíří reelsky lidí bez praxe, kteří tyto studie neumí zasadit do kontextu a z kulturistiky se stává teoretická disciplína, kde lidé tráví víc času posloucháním o tréninku než skutečným trénováním.

Pokud se přistihnete, že:

• Strávíte hodinu denně čtením o tréninku, ale trénujete třikrát týdně
• Měníte program každé dva týdny, protože jste našli "lepší" přístup
• Máte dokonalý plán, ale nejste schopni ho dodržet
• Víte všechno o RPE, RIR, MEV a MRV, ale vaše svaly to nevědí

...možná je čas vrátit se k základům.

Kulturistika není raketová věda. Je to prostě tvrdá, konzistentní práce. Jo, můžete ji dělat chytřeji. Jo, věda může pomoci. Ale ne za cenu toho, že z dřiny uděláte excelovskou tabulku. Příště, když budete váhat, jestli máte dělat třetí nebo čtvrtou sérii, protože jste četli studii o optimálním objemu, zkuste tohle: Prostě tu sérii udělejte. Tvrdě. Do selhání. A pak uvidíte. Výsledky totiž nikdy nepřišly z dokonalého plánu, z dokonalých podmínek. Přišly z nedokonalého plánu, který někdo dodržoval dostatečně dlouho a s dostatečnou intenzitou. Takže zvedněte prdel, jděte do fitka a trénujte. Věda počká…