Láďa Kurčík-Soutěžní kariéru jsem ještě neuzavřel.

kurčík 4.jpg   Láďu Kurčíka jsem poprvé zaregistroval coby nadějného juniora na fotografii v ročence kulturistiky tak strašlivého letopočtu, že jsem ho radši zapomněl. Bylo to někdy v osmdesátých letech. Těm z vás, jež jim pojem „Ročenka kulturistiky“ nic neříká, stačí připomenout, že se jednalo o tiskovinu, která se vydávala pouze jednou ročně, aby zmapovala dění na kulturistické scéně za konkrétní rok. A kdo tam byl vyfocený, tak byl borec a všichni jsme mu záviděli. A Láďa Kurčík tam byl. Podruhé jsem ho zaregistroval na soustředění před Mistrovstvím Světa, konaném premiérově v Praze, kam mě propašoval můj kamarád a taktéž reprezentant Julek Šafr. On mě ne. Ostatně není se čemu divit, psala se léta devadesátá, nastoupila ukrutně silná garnitura kulturistů, a Láďa byl jedním z čelných představitelů této zlaté generace tohoto sportu. Možná při našem třetím setkání jsem mohl mít naději, že bych mu mohl podržet flašku s pitím. Datovalo se nové tisíciletí a my jsme se oba sešli coby závodníci na soutěži Promil Cup, kde Láďa vyhrál. Já byl třetí, takže do mě možná ještě drcnul. Ale to už si nepamatuji. Ovšem pamatuji si naprosto jasně, jakou bombou byl přestup Ládi Kurčíka do federace NABBA! Nešlo ani tak o federaci samotnou, ale o to, že se zde objevil někdo slavný, někdo tuze dobrý, někdo, kdo nám ukázal, že existuje i jiná cesta ke kvalitnímu závodění. Láďa byl průkopníkem v této oblasti a mě jenom mrzí, že tato skutečnost, tento fakt, není náležitě doceněn. A proč vlastně tohle všechno píšu? Má to co do činění s naším posledním setkáním. Na podzim jsem se vydal s mojí chotí na soutěž Pražský pohár a vedle mě si sednul zrovínka Láďa kurčík. Musím říct, že to byla společnost příjemná, po kulturistické stránce nepochybně erudovaná, takže jsme mohli každého soutěžícího probrat do poslední nitky jejich plavek, a jednoznačně zábavná. Proto slovo dalo slovo a domluvili jsme se na spáchání nějakého rozhovoru, ke kterému…nedošlo. Samozřejmě. Naštěstí jsme navázali spolupráci s naším novým externím autorem Pavlem Korčokem, který tento slib převzal a zprostředkoval vám rozhovor, který Vás, doufám, zaujme aspoň tak jako mě.Pavel Vacek


Kurčík+Strzelinski.jpg  
 Láďo, mohl bys nám říct, jak ses vlastně dostal ke kulturistice? Prosím tě, ke kulturistice jsem se dostal asi ve čtrnácti letech. Na vesnici, kde jsem bydlel, byla posilovna a kulturistický oddíl. Vedl to tam mladý kluk a já tam jednoduše začal jedny prázdniny chodit, prostě mě to chytlo a drželo se mě to. Po nějaké době jsem se dostal do Olomouce a trénoval pod vedením Petra Kouřila. Po roce cvičení jsem vyhrál v československé dorostenecké lize a zjistil jsem, že mě kulturistika bude bavit. Nestálo mě to moc práce a vyhrával jsem. 
Měl jsi už tehdy nějaké kulturistické vzory? V úplných začátcích vlastně ani ne. Jak jsem začal závodit, tak mě asi nejvíc uchvátil Mirek Jastrzebski. Ten se stal v roce 1984 mistrem Evropy a mně přišel jako parádní kulturista vedle všech těch Peků a Minaříků, které jsem samozřejmě taky respektoval a byli to modly. Tak ten Jastrzebski byl takový můj bůh.   Co považuješ za svůj největší úspěch v kulturistice? Sice jsem v roce 1996 vyhrál Mistrovství Evropy v osmdesátce, ale za svou nejlepší výkonnostní kvalitu považuju tu od roku 2001, kdy jsem skončil čtvrtý na Mistrovství světa v Barmě v devadesátce. Ale pak jsem závodil ještě v roce 2005 v NABBĚ a na mistrovství Evropy a světa jsem skončil druhý, byla to moje nejlepší forma, nejvíc kilo, nejvíc svalů, tvrdost, připravenost. Roku 2005 si asi cením nejvíc. 
Jakým způsobem ses dostal k trénování? Trénování vlastně přijde jako logický důsledek, když se člověk pohybuje ve fitkách. I já jsem taky svoje fitko, sám jsem posiloval a jednoho dne jsem se posunul do profesionální roviny, to bylo zhruba v roce 2000, kdy jsem přešel do Prahy. Vlastně od tohoto roku pracuju s komerční klientelou. long baner.jpg  Kde tě mohou klienti najít? V jakých fitkách trénuješ? Moje „domovská scéna“ je ve společnosti BBC, které má několik center po Praze. Já sídlím v tom největším centru, na Želivského, kde mě mohou klienti kontaktovat, buď přes stránky BBC nebo přímo na můj mobil 722 066 437 a domluvit si trénink, konzultaci apod. 
Víme o tobě, že trénuješ nebo jsi trénoval také známé osobnosti, mohl bys některé z nich uvést? Jednak to byli lidi ze sportu jako např. Jirka Dopita. Měl jsem taky možnost spolupracovat se známou basketbalistkou Ivanou Večeřovou. Ale určitě otázkou narážíš spíš na to, že mě lidi vidí ve fitku trénovat osobnosti ze šoubyznysu. V podstatě to začalo s Radimem Fialou, seriálovým doktorem Hanákem, který mě oslovil před natáčením filmu Tobruk, protože se potřeboval dostat do kondice, a který mě pak doporučil dalším známým. Trénuju taky třeba s Pepou Poláškem, Pavlem Liškou, Davidem Švehlíkem, cvičím s Markem Taclíkem, cvičil jsem jednu dobu se Sandrou Novákovou a hlavně s její maminkou. LK+Pavel Liška
Zdá se ti, že by někdo z nich měl talent na kulturistiku? No, někdo se tomu bude možná smát, protože ho zná z televize spíš jako komediálního herce, ale co se týče stavby postavy, šířky ramen, úzkosti pasu, tak je to normálně Pavel Liška On to samozřejmě nebere vážně a dělá si z toho legraci, ale má opravdu vhodnou stavbu těla. Další, kdo by mohl systematickým tréninkem něčeho docílit, je určitě i Marek Taclík, který je spíš takovým silovým typem. Z těch, co se mnou necvičí, ale ve fitku se vídáme, je můj kamarád Ondra Vetchý, který je z českých herců „takovej nejnamakanější“. 
A co nějaký comeback Ládi Kurčíka? Máme šanci tě vidět ještě někdy na pódiu? Ptá se mě na to v poslední době spoustu lidí. Je pravda, že jsem od září začal víc trénovat, svaly se nafoukly a opravdu jsem o tom začal i vážně přemýšlet. S tou myšlenkou asi koketuju pořád. Je mi jasný, že kdybych chtěl znovu na závody, tak by to chtělo vzít pořádně od podlahy, protože je tady dost borců, kteří jsou kvalitní, jedou systematicky, jsou to mladí kluci okolo třiceti let. Nedokážu teď nic určitého říct, fakt nevím, uvidíme, jestli bych závodil. Baví mě trénovat, jde mi to, ale závodit, to ještě nevím. 
Kdybys přece jen chtěl soutěžit, k jaké asociaci by ses přiklonil, NABBA, IFBB,…? V IFBB jsem strávil strašnou spoustu let, ale s českou IFBB jsem se rozešel víceméně ve zlém, nebo spíš s některými jejími představiteli. V roce 2005 jsem přešel do federace NABBA, líbil se mi její demokratický přístup, kdy se za své peníze připravíš, a nikdo tě neprudí. Ale kdybych se přece jen rozhodl připravit na soutěž, bylo by to věcí formy, a pak kdyby mě vzali a nedělali na mě nějaký ramena, co všechno musím, tak tam bych šel radši. Ale asi bych to viděl spíš na tu NABBU. 
Máš v současné době nějakého sparinga?? Teďka si cvičím sám, ale při systematickém tréninku se mnou cvičí Robert Link, což je kolega, trenér a bývalý hokejista, strašně silnej chlap a dříč. Ale teď momentálně cvičím víceméně sám. 
Doporučíš nám nějaký svůj oblíbený recept z kulturistické kuchyně? Záleží, jestli jde o objemovku, kdy si toho můžeš dovolit víc, nebo finální přípravu. Ale já vlastně ani v těch závěrečných dietách neměl rád suchou rýži a kuře. Kuře jsem si dělal na teflonu, aby bylo trochu opečené, protože vařené se fakt nedá jíst. Rýži si připravuju na široké pánvi, nahážu tam maso, zeleninu, zasypu to rýží, zaliju i trochou vývaru, okořením a mírně osolím. V objemovce si pochutnávám na bramborách, zapečených bramborách s masem a zeleninou, klidně je zaliju i sýrovou omáčkou. 
Měříš se v současné době? No, spíš se vážím. Vím, že každého zajímá, kolik mám přes biceps, hlavně laiky. Nejvíc jsem měl 48-49 cm. A 48 cm mám i teď. Já vlastně ani v té objemovce nejsem moc tlustej, teďka mám tak okolo 7 % tuku a tak 100 kg. LK.jpg
Jak často trénuješ? Jak vypadá tvůj tréninkový program? V současné době se snažím cvičit alespoň 4krát týdně. Dlouhou dobu cvičím v podstatě samotné nohy, které mě baví, na dřep jsem dal i 280 kg a jednou ve Factory na Černém mostě jsem měl naloženo na legpressu 740 kg a dal jsem s tím čtyři opakování. Začal jsem i záda cvičit samostatně, prsa chodím s bicepsy nebo tricepsy a ramena s tím, co zbude. Tenhle způsob tréninku mě baví. 
Považuješ některého současného kulturistu za skvělý talent, který to může ještě daleko dotáhnout? Takhle, co se týče sportovní i lidské kvality, je to určitě Tomáš Bureš. Je to vyrovnaný talentovaný člověk, ví, jak na to, je v pohodě a má obrovský potenciál. Ale v podstatě se nedá říct, že by tu byl někdo s takovým genetickým potenciálem, jaký měl Štefan Orosz, ale je tady řada dalších kluků jako Radek Lonc, Petr Března, Vojta Koritenský, Jindra Michálek. Myslím, že tihle jdou tak ten krok za tím Tomášem.   Když se řekne kulturistika, starší ročníky si jistě vybaví Mariánské Lázně.  Jelikož já sám pocházím z Mariánských Lázní, zeptám se, soutěžil jsi tam někde? Jak na tu dobu vzpomínáš? V Mariánkách jsem byl především na soustředění. Strávil jsem tam před Mistrovstvím světa v Praze v roce 1997 dlouhou dobu. Právě tam se konala nominace na mistrovství světa, která probíhala v divadle N.V.Gogola, kde byl ten legendární Sandow. A já tam tehdy vyhrál před Ríšou Čadou a Radkem Suchomelem. Napříč kategoriemi a na domácí půdě to pro mě bylo takové neoficiální největší vítězství. Všichni tam přišli nařezaní, připravení nominovat se na svět a mně se tu nominaci podařilo vyhrát. 
V poslední době se mluví o úspěchu Tomáše Bureše. Myslíš, že je tu i někdo další, kdo by mohl přejít k profesionálům? Třeba Jindra Michálek? Nebo někdo další? Jindra je samozřejmě zkušený kulturista a záleží hlavně na něm, jestli tam vůbec chce, a jestli to má pro něj perspektivu. Jindra se teď především srovnal se svým titulem v NABBĚ, potřeboval závodit a mít z toho dobrý pocit. Záleží především na něm. Samozřejmě parametry na to má taky třeba Radek Lonc.   Kdo všechno se na tebe může s tréninkem obrátit? Já trénuju spíše komerční klientelu, ne závodníky, ale úplně se tomu nevyhýbám. Já mám s profi tréninkem samozřejmě vlastní zkušenosti, ale pro klienta z toho něco vypíchnu a stačí mu to, zlepšuje se atd. Klienti se pochopitelně mohou ozvat na můj telefon, e-mail laku1@centrum.cz, nebo na fanouškovskou facebookovskou stránku Láďa Kurčík bodybuilder. 
Napadá tě někdo, komu bys chtěl v rámci své kulturistické kariéry poděkovat? Samozřejmě mě několik lidí napadá, ale kdybych teď děkoval, tak to jakoby rekapituluju, ale já to závodění vidím jako otevřené, a proto ještě teď děkovat nebudu. Uvidíme za rok.:) n1523228598_30361776_3257832.jpg