Limitující faktory, které omezují spalování tuků

Ani se nedivím, že spalování tuku začíná být pro lidi více a více náročné. V dnešní době máme spoustu informací, které se tohoto trendu týkají. Některé jsou validní, nicméně veliká spousta z nich by se dala označit za opravdu veliký nesmysl. Bohužel spousta z těch špatných informací se traduje neustále dokola a tady právě začíná ten veliký problém. Čemu teda v dnešní době věřit, když je toho tady tolik?

Rád bych vám v tomhle článku odkryl pár těch špatných informací, které jsou se spojením spalování tuku zmiňovány velice často. Určitě nebude čas, ani kapacita na to, abych tady vypsal úplně všechny. A s rukou na srdci říkám, že vím, že by to ani nikdo nečetl.

1. Já ten tuk spálím později, mám čas

Rok co rok je to pořád dokola. Na svátky vánoční a Silvestr se globálně tloustne, prostě to tak je. Ale to je v pohodě, protože jakmile začne nový rok, tak si dám „předsevzetíčko“ že začnu hubnout, takže si můžu vlastně naložit jídla kolik chci, no ne? A teď si po pravdě řekněte… kolik lidí, kteří tento slib, jenž dali sami sobě, opravdu dodrželi? Moc jich není, co? Takže vlastně rok co rok jejich tělesná kompozice, a s tím spojené zdraví, upadá.

Řešení: Zakotvěte sami v sobě zdravý životní styl po celý rok. Dodržujte zásady kvalitního a zdravého stravování společně s fyzickou aktivitou po celý rok a uvidíte, že se nebudete muset na konci roku vždycky bát, že něco přiberete. A když se tak stane, váš zdravý životní styl vrátí vaše koleje na místo, kde jste byli předtím.

2. Když je jednou pryč, tak pryč zůstane 

Máte před sebou cílovou čáru. Spálíte požadované množství tuku, ukončíte tu strastiplnou dietu, a bude po všem. Už nikdy víc, protože to bylo peklo. Jakmile sundáte těch pár kil, tak se zase vracíte zpátky, protože tohle nejde držet dlouho.  Ach… kéž by to takhle fungovalo. Bohužel pravda je opačná. Ti, kteří se rozhodli se sebou něco udělat, shodit přebytečná kila v tuku a poté se vrátili ke svému stravovacímu stylu života, skončili ještě hůř, než ti, kteří nehubli nikdy.

Řešení: Měli byste přijmout ten fakt, že držení si rozumné váhy, a koukatelné postavy, je prostě celoživotní proces, nikoli období. Najděte stravování, které vás bude bavit, těšit vás, bude vám chutnat, ale hlavně bude dlouho udržitelné!!!

3. Můžete ty kalorie navíc odmakat

Studie byly velice průkazné, když zjistily, že provádění fyzické aktivity, především aerobní, je pro spalování tuků poměrně neefektivní, když tato aerobní aktivita slouží pouze a jen jako nástroj ke spalování přebytečných kalorií z potravy, kterou si dotyčný chce dopřát. Mechanismus, který stál za tímto procesem, je nejasný. Ale s jistotou lze říci, že veliká část lidské populace se snaží spálit extra kalorie navíc, které si potom mohou dopřát ve formě (dortíků, pizzy, nebo jiných pochutin). Problémem však je, že běžná populace, ale i trénovaní jedinci, aerobní aktivitou nespálí zase tolik kalorií, kolik si myslí. Takže běháním na páse, rotopedem, schodama, nebo jiným druhem aerobky, nespálí zase tolik extra kalorií navíc, aby si poté mohli dopřát balíček chipsů, který zapijou pár sklenkama vína. Jasně, pro jejich pocit je to dostatečná satisfakce, nicméně ten zákon termodynamiky to zase tolik netankuje a ty přebytečné kalorie stejně uloží ve formě tuku.

Řešení: Některé druhy aerobky mohou být velmi energeticky náročné, nicméně lepší strategií je držet se zdravého životního stylu a nezařazovat takové kalorické bomby, ve formě pochutin, zase tak často. Jednou za čas se nic nestane, ale pár večerních posezení u obložené mísy, balíčku chipsů, návštěvy kavárny s přáteli a tím spojené Caffé Latte a dortík… však to znáte. Ty kalorie lítají nahoru jedna za druhou.

4. Jedna dieta velí všem

Některé druhy diet, nebo celkově stravovacích návyků, jsou velice protichůdné a jejich přívrženci by byli schopni se mezi sebou kolikrát zabít jen proto, aby té druhé straně dokázali, že jejich stravovací styl je ten lepší, efektivnější a je to jediná cesta. Co už dneska víme s jistotou je, že neexistuje žádná nadřazená dieta té druhé. Jakákoli dieta, která bude zahrnovat kalorický deficit a bude dlouhodobě udržitelná, je ta pravá.

Řešení: Jediná super skvělá dieta je ta, kterou jste schopni dlouhodobě udržet. 

5. Všechno, nebo nic!

Takový krásný příklad bych mohl udat na pizze. Jdete se podívat na nějaký festival (teďka mi to nahrálo, protože u nás máme ten Karlovarský, kam nám jezdí celebrity z celé ČR, potažmo zahraničí). Jdete s drahou polovičkou okolo stánků s občerstvením a vaše drahá polovička si dá kousek pizzy, protože na ní má prostě chuť a má hlad. Tak si řeknete, že si dáte taky, jelikož jste už dlouho nějaký kousek pizzy neměli a stejně to vychodíte, protože už teď máte v nohách poměrně slušný kilometry. Sníte kousek pizzy a v hlavě vám to najednou přepne, že jste to podělali, neudrželi se, a když už jste si dali ten jeden kousek, tak to vlastně zazdíte celou pizzou a k tomu si dáte o stánek vedle zmrzku a trdelník. Když už jste to podělali, tak pořádně, no ne?

Řešení: Zamyslete se nad tím, proč máte takové nastavení v hlavě. Jeden kousek pizzy, jeden kopeček zmrzliny, jeden kousek sušenky… to přece nezničí celkový proces v dietě. Pomůže to v dietním režimu? No, určitě ne, ale na druhou stranu to nezazdí váš celkový proces hubnutí. Proto se zamyslete nad tím, zdali je pro vás lepší si dát ten jeden kousek a riskovat, že to dopadne katastrofou, nebo si ten jeden kousek odepřete (nechytnete slinu) a bude to v klidu a pohodě.

6. Může za to přece on, nebo ona

Ať už kvůli stresu, kvůli falešnému slibu, nedostatku sebe disciplíny… velice rádi viníme ostatní ze svých chyb. Ať už jsou to chyby dietní (dáme si tady něco, nebo támhle něco, protože – děti, kamarádi, přítelkyně, babička), nebo vynechám trénink protože (stejný případ), ta vina není na nás, vlastně za to nemůžeme. Takže ty negativní dopady nejsou kvůli nám, ale kvůli nim všem. Tady bych si dovolil podotknout, že: Ano, kolikrát nám rodinné problémy, nebo pracovní situace nedovolí mít naprosto dokonalý program. Nicméně i tak si myslím, že se lze na určité věci připravit, nebo vystoupit z komfortní zóny, zatnout zuby a prostě to udělat. 

Řešení: Převezměte zodpovědnost sami za sebe a viňte se svých chyb pouze sebe. Vaše rodina, kamarádi, přátelé… oni nemohou za to, že jste se rozhodli pro tento styl života. Je to jen na vás.

7. Všechny extra kalorie jsou si rovny

Spousta lidí má zakořeněno, že je vlastně jedno co sníme, hlavní je, že nám to sedí do našeho příjmu. Tady bych si dovolil trošku oponovat. Je zde spoustu proměnných, které vstupují do hry. Jedna studie jasně prokázala, že konzumace EXTRA kalorií navíc (800 kcal) ve formě bílkovin nevedla k příbytku tukové tkáně. Bílkoviny byly využity tělem a nevedly tím pádem k uložení do tukové tkáně. Kdybych si představil, že by testované subjekty konzumovali místo bílkovin například tuky… zajímalo by mě, jak by výsledek studie dopadl.

Co tím chtěl básník říct: Nechtěl tím říct, že se máte ládovat jenom bílkovinama a být tak zastánci carnivore diet. Chtěl tím spíše říci něco ve stylu, že lze rozdělit jednotlivé makroživiny inteligentně tak, aby byl v dietě dosažen pocit sytosti díky výběru vhodných potravin.

8. Musíte jíst jen zdravě!

O tomhle jsem se trošku zmínil v bodě č. 5. Není to o tom, že si v dietě nemůžete dát nic nezdravého. Ale je třeba brát v potaz, zdali vám to opravdu stojí za to. Energie, kterou přijímáte z potravy, je redukovaná, protože tělo musí vydat více energie, než přijme. Tím pádem jste poměrně omezeni výběrem potravin, abyste byli schopni zajistit normální fungování na denní bázi, vyhnuli se (co nejvíce) pocitu hladu a ještě do toho si to jídlo tak nějak užili. Nyní si vemte, že s omezeným příjmem energie z potravy si dáte například nějaký dezert, nebo kousek pizzy. Nezabije vás to, jasně že ne, nicméně místo jednoho kousku pizzy, který polechtá vaše chuťově buňky a moc vás nezasytí, jste mohli mít talíř plný zeleniny, masa a nějaké vhodné přílohy (např. brambory). Je to pouze a jen o rozhodnutí, které učiníte.
Navíc, jak jsem se zmiňoval v bodě 5, je tu také psychologický aspekt. Já například nedokážu zůstat u jednoho kousku pizzy, jednoho kousku oreo sušenky, jednoho kopečku zmrzliny a tak dále. Když už si dám něco z takového repertoáru pochutin, tak toho chci mít, MUSÍM, toho mít tolik, že mě to jídlo prostě zabije. Ale to jsem já. Někdo je zase takový, že dokáže zůstat u jednoho kousku, pohladí to jeho chuťové buňky a je spokojený.

Závěrem tohoto bodu chci jen říci, že není nutnost jíst vždycky pouze a jen to zdravé. Jen je třeba k tomu přistupovat inteligentně a s rozumem.

Asi by bylo cool, kdyby těch bodů bylo 10, nebo 15, ale obávám se, že už takhle je to poměrně dost dlouhý a délka článku by vás mohla v jeho čtení odradit. Proto to necháme na těch 8 bodech, které doufám, že někomu třeba pomohou.