Lze urychlit metabolismus? Část 2.
Autor: Dušan Synek
17. 8. 2023
No, první část máme za sebou a teďka se pojďme rovnou vrhnout na část další. Nebudu tady vypisovat vomajdu okolo a jdeme na další „strategii.“ V předešlém článku by to byla strategie číslo 8, ale protože todlenc je článek nový, budu to opět sázet pod číslem 1.
1) Frekvence jídel: Pokud budeme konzumovat víc jídel za den po menších porcích v častějších intervalech, dokáže to nakopnout náš metabolismus do výšin? Dopředu vás zklamu, pokud jste měli nějaká očekávání. Jedna vědecká studie z roku 2012 uzavřela (avšak dobrovolně a se svolením testovaných subjektů) tyto subjekty do přísně kontrolované místnosti (kontrolovala výdej kyslíku). Subjektům byly podávány 3 jídla VS 14 jídel denně při naprosto totožném zachování kalorického příjmu. No a výsledek? Vědecká studie potvrdila, že rozdíl v energetickém výdeji nebyl vůbec žádný. Jinými slovy… testované subjekty spálily za den naprosto stejný počet kalorií, ať už konzumovaly 3 jídla, nebo těch 14. Za sebe tedy říkám: najděte si váš ideální příjem jídel za den, nebo ho přizpůsobujte situacím. Takhle to dělám například já. Pokud vím, že budu mít „leteckej den“ tak si těch jídel dám méně, protože nerad jím ve spěchu a nemusí na mě všichni koukat. Když jsem třeba v klidu v práci, tak si těch jídel dám víc – jednak zabiju čas, jednak mě to baví a mám možnost si to jídlo sníst v klidu a v prostředí, které je známé a stejně tak lidi okolo ví, co jsem za divno-člověka.
2) Kardio: Námi všemi velmi oblíbené, zároveň nenáviděné, přesto neustále populární. Opravdu je kardio nutnost, pokud chceme shodit přebytečná kila? Nebo je to spíše nástroj k tomu, abychom se udržovali v jakési fyzické kondici a dělali něco pro své zdraví?
Pro ty z vás, kteří byste nevěděli o tom, jak kardio funguje, to jen lehce rozepíšu. Kardio není žádná magická strategie, díky které spalujete tuky jako na běžícím páse (haha, chápete, ne?). Funguje to vlastně na tom principu, že díky fyzické aktivitě (tady konkrétně kardiu) jen zvýšíte váš energetický výdej, který nesmí přesahovat energetický příjem (pokud chcete hubnout). Takže pokud si ráno zaběháte, nebo půjdete na kolo (podrobíte se aktivitě a zvýšíte váš výdej), ale odpoledne si ke guláši s knedlíkama dáte ještě půlku dortu, protože na něj máte chuť, to ranní kardio absolutně pozbyde smyslu, jelikož ten výdej převýšíte příjmem.
Kardio, bohužel, přináší také něco, čemu se říká energetická adaptace. To vlastně úplně zjednodušeně řečeno znamená, že pokud se nacházíte v energetickém deficitu, tak vaše tělo šetří energii. Vy, pokud provádíte kardio, energii vynakládáte, ale vaše tělo není hloupé a po kardiu zase energii šetří. Šetření energie se projevuje snížením NEAT (méně se pohybujete, chodíte pomaleji, používáte výtah místo schodů, při zavazování bot si sedáte – místo ohýbání se, psa pouštíte přes kladku z balkónu – místo procházky a podobně). Každé tělo na energetickou kompenzaci reaguje jinak. Některý jedinec tuto kompenzaci pocítí méně, některý více. Pokud bychom ale mluvili v globálním měřítku, tak při každých 100kcal spálených při kardiu vaše tělo skutečně spálí cca 60kcal, jelikož do kontroverze přichází ona energetická kompenzace, která následuje v průběhu dne. Ačkoli kardio obnáší onu energetickou kompenzaci, stále se můžeme bavit o tom, že je to účinná strategie, která nám dokáže reálně pomoci k dosažení redukce hmotnosti.
3) Zátěžová vesta: Tato metoda je známa spíše v zahraničí. Jeden profesionální kulturista jménem Eric Lee Salazar s touto metodou dosáhl skvělých výsledků. Funguje to na principu „oklamání těla“. Tuto metodu používal vlastně po celou dobu jeho přípravy v dietě a osvědčila se mu. Jde o to, že:
Například vážíte 90kg a chcete se dostat na závodních 80kg. Díky tomu, že si nasadíte vestu, se kterou provádíte kardio, ale také každodenní aktivity, si vaše tělo myslí, že vážíte o něco více, než je vaše reálná hmotnost. Dejme tomu, že nebudete vořezávátko a použijete vestu o zátěži 20 kg. V tom případě vážíte 90 kg + 20 kg (z té vesty). Vaše tělo tím pádem vynakládá více energie, jelikož jste těžší (ale jen jako – chápeme se, protože +20 kg z vesty). Onen profík také popisoval, že po dobu celé přípravy pociťoval menší hlad a celá tato příprava pro něj byla poměrně snadná. Nebo snadná… snadnější než všechny doposud absolvované diety. No a vydrátoval to na úctyhodných 5 % podkožního tuku (jako naturální sportovec), což je docela mazec. Takže pro shrnutí… zátěžová vesta z mého pohledu funkční, poměrně nenásilná, a ještě do toho vypadáte jako totální drsňák. Pokud byste chtěli experimentovat, myslím si, že by na to šla udělat i skvělá strategie v podobě progresivního přetížení. Něco ve stylu, že začnete na lehčích kilogramech a s průběhem diety budete postupně kilogramy na vestu přidávat, nebo tak něco. Prostě ve fantazii se meze nekladou, víte jak.
Jinak dopředu říkám, že námětem na tento článek bylo video profesionálního kulturisty, který tyto strategie shromáždil a vyjádřil se k tomu. Proto, pokud by mě někdo odsoudil za to, že toto téma není z mé hlavy, s rukou na srdci říkám, že 100 % z mé hlavy není. Nicméně ne všichni umí anglicky a dovolím si tvrdit, že zahraniční informace jsou o trošku dál. Takže opravdu nemám problém s tím, že pokud vidím dobře zpracované téma a vím, že zdrojem jsou kvalitní informace, tyto informace přeložím, zpracuji po svém a odešlu ke schválení – a buď je článek publikován, nebo nikoli.
Tímto posledním tématem, teda zátěžovou vestou, bych ty strategie uzavřel a snad si z toho něco odnesete, pokud jste to dočetli až do konce. V dnešní době je těch článků a různých publikací opravdu kotel a lidé ani nevědí, čemu by mohli věřit a co je naopak ztráta času, nebo peněz. Nejlepší jsou ty weby vyloženě pro ženské. Přijde mi, že tyhle stránky věnované ženám jsou snad jen reklamní a marketingové tahy, jak z lidí vytřískat co nejvíce peněz.
Každý jedinec má nějaký metabolismus, se kterým se narodil a se kterým se musí naučit hospodařit. Někdo může spořádat cokoli, co mu pod ruce přijde a stále si bude udržovat poměrně štíhlou postavu. Někdo jiný zasejc projde okolo cukrárny a má kilo nahoře. Tak to prostě je a v některých ohledech k nám ta genetika moc štědrá nebyla. Na druhou stranu jsme zase zdědili něco, co by nám ostatní mohli závidět, jen pro nás to není tak relevantní a nepřikládáme tomu takovou hodnotu, abychom z toho měli radost, nebo nás to těšilo.
