Mělo by se o tom veřejně mluvit, aby mladí nebyli zklamaní…

„Mělo by se o tom veřejně mluvit, aby mladí nebyli zklamaní…“ Přičemž „tím“ se myslí steroidy. Věta, která se táhne snad 15 let všemi diskusemi od vzniku webových stránek a žije dál ve všech sociálních sítích od YouTubu přes Tiktok. Věta, díky níž mi slezly vlasy až na záda. Věta, kterou jsem četl už po milionté a která se zjeví vždy, když uveřejním nějakou fotku s profikulturistou třímající šejkr s proteinem v ruce. Věta, která se opakuje zas a znova, ačkoliv o AS hovoří každých 10 minut kdejaký ňouma a taky věta, která má dovětek v tom, že prý někoho z těch mladých odradí, případně je poučí, jak s těmi zakázanými látkami zacházet poněkud zdravěji a navíc, že prý nebudou zdrceni ze zjištění, že někdo dosahuje obrovitánských svalů za pomoci nelegálních látek a nebudou pak brečet v koutě a nepřestanou cvičit. Každopádně celá ta věta i s tím dovětkem je něco, s čím bytostně nesouhlasím a celou tu argumentaci považuji za nesmysl. Proč? Tak to pojďme vzít hezky od začátku… Od těch zklamání.

V první řadě musím celou generaci progresivních mladých revolucionářů a nadšenců do transparentnosti zklamat tvrzením, že veřejně dostupné informace o AS nejsou výdobytkem internetové generace. Už na počátku 90 let se publikovaly knížky (to je takové to z papíru) o užívání steroidů, dokonce i s fotografickými návody, jak rozpoznat originální léky od falzifikátů a jaké je doporučené dávkování v týdenních cyklech. Samozřejmě to byl těžko sehnatelný prodejní hit, co by s dnešními možnostmi tisku a vydavatelství trumflo i romány od Nesbeho. Stejným způsobem si na přelomu milénia zvyšoval náklad i časopis Svět kulturistiky se svou rubrikou Na rovinu o dopingu, kde odpovídal na dopisy zvídavých čtenářů tajemný mudrhudr odborník z jůesej, ve skutečnosti však dealer steroidů z Moravy. Rubrika to byla pěkná, přínosná pro kapsy aktérů a dnes by se dala označit jako product placement články. Nevím, nakolik ty veřejné informace zabraly, ale pár těch čtenářů se cvičením každopádně časem seklo, pár jich cvičí dodnes a s některými to seklo definitivně.

V druhé řadě musím zklamat všechny ty konspirátory, kteří mají za to, že umlčování té pravdy o steroidech se hodí výrobcům sportovní výživy. Jako jsme třeba my. Jakože Extrifit nechce mluvit o steroidech, aby si lidé mysleli, že budete mít po pozření pixly CFM80 ruce jako Bednář, po Aminofree záda jako Turek a jakmile do sebe vdechnete ActiNox, nohy se vám promění ve svalnaté koule jako má Pavel Koukal. Krásná konspirační teorie, která je zhruba na stejném levelu jako ta, že zeměkoule je placatá. (Proč vlastně nemluví rovnou o zeměplacce?) Pravda je však taková, že je to celkem fuk. Tedy alespoň nám rozhodně. Nekádrujeme rozhodnutí jednotlivce. Víme, že neprodáváme zázraky, ale pomocníky. Víme, že když půjdete z práce, unavení, hlavu plnou stresu, vytáhnete z tašky TraiNox, vypijete ho, nakopne vás a vy si díky němu fajnově zacvičíte. Víme, že když budete soustředění na závody, nebudete mít v hlavě celý den nic jiného než trénink, vytáhnete z tašky Agrezz, narvete do něj glutamin, citrullin, uděláte si koktejl jak z NASA a půjdete tam zohýbat tyče. Víme, že když se budete chtít hodit trochu do formy, aby se vám před drahou polovičkou netřepalo sádlo ještě deset minut poté, co z ní (nebo něho) slezete, dáte si místo obložené bagety z pumpy raději náš BREAK a stejně tak dobře víme, že když se budete chtít vydrátovat na sračku, abyste uspěli na soutěži, dáte si přesně odměřený Hydro Isolát po tréninku. Zkrátka a dobře, víme, že naše produkty se hodí jak hobíkům, tak vysoce motivovaným jedincům, takže je to jen a jen o vašich ambicích. Takže sorry, bohužel, Slavoj nemá ruky bazuky po CFM80 a Turek nezvedá rance kvůli Aminofree, to by bylo moc jednoduché, jsou to jenom dílky složité skládačky, a proto se chystám zklamat další partu naivů…

Do třetice totiž zklamu i ten zbytek, které neodradily ty veřejné informace o steroidech a kteří si řekli…, tak já to teda risknu. Protože to opravdové, ryzí a frustrující zklamání nepřijde v momentě, kdy vám někdo práskne, že … pšššt... Big Ramy užívá anabolika…, ale ve chvíli, kdy zjistíte, že nemáte dostatek talentu být Big Ramym, ani kdybyste se stali šéflékárníkem farmaceutické lobby. To je to, o čem většina těch diskutérů vzývajících otevřenost, „aby nebyli mladí zklamaní“, nemá ani páru.

Děláte všechno správně. Jíte, jak máte. Spočítané bílkoviny, sacharidy na gramy, užíváte doplňky, nechodíte chlastat, nehulíte, spíte 8 hodin denně. Dřete. Dokonce dřete víc, než co vidíte u svých idolů z instagramu. Jenže výsledky nejsou stejné jako u těch idolů na instagramu. Ok, tak tedy potlačíte strach z vedlejších účinků, které jste získali ze všech těch transparentních informací, někde nakoupíte ony nelegální látky a teď to musí jít přece samo… Zvýšíte tréninkové dávky, ještě víc se do toho kousnete, zlepšujete se, už jste o pár levelů jinde než coby naturál a …. a pořád to ani zdaleka nestačí na to, abyste se mohli, byť jen postavit vedle vašeho idolu z instagramu. Zvýšíte dávky všeho, teď už vědomě podstupujete riziko a… NIC. Nakonec se domáknete, že ten idol bere 2 tabletky, kdežto vy 10. Zjistíte, že ti nejlepší nesypou nejvíc. Možná si i společně zatrénujete s překvapením, že zatímco pro vás je to zívačka, on lapá po dechu. A přitom roste. Když vy dřepujete 300 kilo, jemu stačí jen několik sérií předkopávání… A zatímco vy vypadáte se svou nově nabytou svalovou hmotou jako Frankenstein, jehož pánbůh obdařil estetikou zrovna v době, kdy experimentoval s LSD, jinému kynou svaly do líbivých a oku lahodících tvarů. Nespravedlnost? Tak to si kurva pište!

Samozřejmě trochu přeháním, ale ta největší frustrace a zklamání přichází až v momentě, kdy jste již dostatečně daleko, abyste zjistili, že prostě nemáte dostatek talentu k tomu, abyste udělali pořádnou díru do světa. A co teď? Samozřejmě se na to můžete vykašlat. A zatímco zástánci té otevřenosti argumentují tím, že by se mělo předejít zklamání, aby někdo nepřestal cvičit, já na to říkám… no a co? Tak bude o jednoho cvičence na světě míň. Jeho škoda. Pořád jenom cvičení, svět tím nepřichází o lék na rakovinu. Ale to se stejně neděje. Lidi přestávají cvičit z milionu jiných důvodů, než že někdo druhý užívá steroidy. Neznám totiž moc lidí, kteří by cvičili jen pro výsledek, aniž by je to aspoň trochu bavilo. A tak spíš přehodnotíte priority. Najdete si ve cvičení pouhou zálibu, hobby, únik před starostmi všedního dne, nebo jen prostředek k udržení kondice, abyste úplně neshnili. Možná se prostě smíříte s tím, že Mr. Olympia z vás teda asi nebude, ale pořád si můžete užít spoustu zábavy na nižších soutěžích a být platnou součástí té naší komunity. V době dostupných médií můžete být díky cvičení dokonce i mnohem slavnější a známější než vrcholoví kulturisté, ostatně to vidíme dnes a denně. Můžete prostě cokoliv chcete. Ale to nejhorší, co můžete po tom zjištění udělat, je psát zamindrákovaný komentáře na sociální sítě, obviňovat ze svých neúspěchů všechny kolem a odrazovat mladé lidi od jejich cílů a snů. Každý si totiž musí objevit míru svého talentu sám a stejně tak sám si prožít emoce s tím spojené. A na to vás nikdo z nich nepotřebuje.