Jak asi mnozí z vás tušíte, komunikovat na soc. sítích patří mezi má pracovní povinnosti. Leč obzvláště diskuse na Facebooku se občas jeví jako pokus o otevření bran samotného pekla. Přitom si povídám, diskutuji docela rád. Ve skutečném světě leccos pochytíte, dozvíte se, poučíte, leč v tom internetovém moc ne.  Co chvíli čelíte někomu, komu sotva před týdnem vyrašilo pubické ochlupení, ale už ví, že ví vše, zato vy nevíte nic. Ale ani starší generace na tom není o moc lépe. Často se rekrutuje z kmene „Tozanásů“. Poznáte je vcelku bezpečně, protože argumentace obvykle začíná slovy „to za nás“ a pokračuje…, se to dělalo lépe, bylo levněji, nejedla se chemie, bylo kvalitnější jídlo, se víc dřelo atdatd… zkrátka bylo všechno lepší. Mimo erekce a vlasového porostu, ale to už nikdo nezmiňuje. Kapitolou sami o sobě jsou diskutující z kmene „Přesvědčených“. Ti jsou přesvědčení, že syrovátkový protein je chemie, protože neroste v přírodě. Vlastně cokoliv v prášku je „chemická sračka“, protože to je ehmm, prostě v prášku a nemají to na pultu v Lidlu, což vyjímá mouku a jiné sypké věci z kategorie „chemických sraček“. Ty se prodávají jen na fejsbůku a můžete se uargumentovat do bezvědomí vaší klávesnice, že Rice Oat Mash je sypký, protože je to namletá rýže, ale málo platný, je to chemická sračka a finito konec. Takže je vám jasné, že tady pánubohu trochu docházel sponzorský budget na IQ a musel s ním šetřit.

Jak můžete pít tu „chemii?“ Aneb jak se vyrábí syrovátkový protein.

Jenže pak máme na socsítích jedince, u kterých předpokládáte, že mají všech pět pohromadě a nějakou tu životní zkušenost taky už pobrali. A tak jsem narazil na chlapíka, který má za to, že je všechno špatně. Česká republika patří cizákům, všude bezdomovci, lidi umírají hlady, podnikatelé jsou do jednoho zloději okrádající stát, pracující a vlastně všechny, za komunistů bylo líp a každá žena je svobodná matka bez peněz. Když už se někde nějaké peníze objeví, jdou do zahraničí. On musí pracovat, kdežto já jsem masový vrah nemluvňat, poněvadž nepracuji od-do jako slušný lidi. Legrační je, že dotyčný pracuje u nadnárodní firmy za velmi slušný plat. Když jsem tedy vznesl prostou námitku, proč tedy pracuje u cizáků, kteří podle něj okrádají naši zem i jeho samotného, dostalo se mi absurdní odpovědi. „Protože musím, nedělám to dobrovolně“. Na logický argument, že nevolnictví bylo zrušeno někdy před dvěma staletími, se mi dostalo dalších argumentů. „Co bych dělal, jak bych sehnal práci, nemůžu podnikat, nemám kapitál, komu bych co prodával, nabízel, mám rodinu, odpovědnost, nechci nikoho vykořisťovat, tady nic nefunguje atdatd…..“ No zkrátka trilion výmluv.

Tyhle plky si koneckonců můžete přečíst v diskusi pod jakýmkoliv článkem na Novinkách.cz i kdyby psali o přemnožení mlžů. Proč o tom píšu já a tady, má jiný důvod. Dotyčný totiž dělá fitness a měl svou zeď zaspamovanou motivačními citáty, hesly a takovými těmi moudry typu: když otevřete mysl, pak vyhrajete Olympii. Jenže pokud jste zakořenění ve světě výmluv, žádná motivace vám nepomůže. Motivační citát není formulka jako abrakadabra v pohádce, kterou přečtete a stane se. Motivační citáty si dávají lidi na zeď v klamném domnění, že by taky mohli dokázat cokoliv. Což je jistě pravda. Mohli by…

…Pokud by je nelimitovaly jejich vrozené schopnosti a limity. Můžete si citáty předčítat od rána do večera, ale pokud máte krátké nohy do X, v bikiny fitness prostě nikdy neprorazíte. Zrovna tak pokud se narodíte s tvary svalů Frankensteina, vynikající physique závodník z vás taky nikdy nebude. Tvary svalů, kostru, to prostě změnit nejde. Motivační citát vám ale naznačuje to, že musíte překonat pochyby, překážky a nebezpečí, které skýtá třeba právě ta výpověď v práci, která je vám proti srsti. V případě fitness vás nabádá, pokusit se o maximum možného. Jenže motivace, kterou do vás někdo musí hustit, nefunguje. Motivaci musíte mít sami v sobě, musíte být posednutí vykonávat určitou činnost zas a znova. Sami a dobrovolně. Tohle nejde implementovat. A především… Musíte se zbavit výmluv.

Často vedeme vyjednávací bitvu se svým druhým já, abychom jí také nezřídka prohráli. Dnes nepojedu nohy, protože mě včera píchlo v kolenu, na trénink půjdu až zítra, protože se dnes necítím a dietu začnu hned od pondělí…  Bohužel, pokud chcete být ve většině činností lidského snažení úspěšní, prostor pro nejrůznější úlevy musíte zmenšit na naprosté minimum. Jak už říkávala vaše babička: „Bez práce nejsou koláče“ Když chcete peníze, musíte pracovat, když chcete mít umělecký úspěch, musíte zkoušet do zblbnutí a když chcete být vynikajícími sportovci, musíte trénovat. Tvrdě a pravidelně. Tak to prostě je.  Ležením na gauči se ještě nikdo neproslavil.

Kdysi jsem byl tak zažraný do kulturistiky, že když jsem měl jet s třídou na hory, nejel jsem. Radši jsem se učil matiku, dějepis, nebo háčkování, prostě něco, co bude k užitku mnohem více než nácvik toho, abych neskončil na úpatí svahu jako sněhulák. A nejel bych zas. I po všech těch letech jsem pořád přesvědčen, že v kulturistice nemůžete oddělit trénink od běžného chodu všedního dne. Pokud to s ní myslíte vážně, tak kulturistiku musíte včlenit, absorbovat, do každého jednoho dne vašeho života. Do každé hodiny, do každé minuty. Po tréninku v posilovně totiž nastává další fáze. A to taková, aby vynaložené úsilí nepřišlo nazmar. Vy totiž nerostete v posilovně pod benčovou lavicí, nýbrž právě mimo tyto prostory. Musíte udělat vše pro to, aby se vašim poničeným svalům, zdevastovaným tvrdým bezcitným tréninkem, dostalo všech potřebných živin včas, pravidelně a v dostatečné míře. A když už bude tahle procedura ukončená, tak si musíte dát zase pozor na to, abyste nevydávali energii nazdařbůh.   Dělejte pouze to, co máte a co bude směřovat ku prospěchu vašeho růstu. Den po dni si plňte malé úkoly v příjmu sacharidů, bílkovin, přidávejte si postupně závaží, soustřeďte se v tréninku. Mějte na paměti, že zatímco vám se z nějakého pitomého důvodu nechce, váš soupeř drtí jednu sérii za druhou a neplýtvá energií ježděním z kopce.

Výše napsané neplatí pouze pro kulturisty se soutěžními ambicemi. Jistý řád si budete muset nastolit pokaždé, když chcete radikálně změnit svou postavu. Argumenty typu dojíždím do školy, jím až v poledne, neobstojí. Protože to je pouze lenost, co vám brání připravit si vhodné jídlo do plastové krabičky. Peníze? Ale jděte. Jdu na nákup do hypermarketu a poslední 3 měsíce tam vyřvávají, že hledají zaměstnance a brigádníky. Jedu na trénink a parkuju u myčky, kde byla po celou zimu cedule, že hledají brigádníka. Pak jdu cvičit a tam slyším, jak kluci nemají prachy….  

Zrovna tak častá věta o nedostatku času je pouze hloupou výmluvou. Ti, co skutečně pracují 16 hodin denně, tak činí zhusta proto, neboť je to právě ona práce, která je jejich koníčkem a prioritou. Jenže na nedostatek času žehrají většinou ti, kteří mají běžné devítihodinové povolání. Zbytek dne promarní sledováním televize, hraním her nebo jinou činností, která nemá s fyzickou aktivitou nic společného. Pokud chcete se sebou něco udělat, musíte si určit jasné priority a přinést tomuto předsevzetí určité oběti v podobě mírného nepohodlí. Já vím, je to otrava, dělat se s jídlem den dopředu. Chápu, že to leckdy může přinést mírné komplikace, když máte jíst pravidelně v určitých časových intervalech. A co je nejhorší, budete si muset odpustit ty nejrůznější dobroty, které máte tak rádi.  

Ano, změna tělesných proporcí, ať už je cílem extrémní nárůst svalstva, nebo jen obyčejné shození pneumatiky kolem pasu vyžaduje určitý kus nepohodlí, oběti, dřinu a sebezapření. Lidé to neradi slyší. Ale o to sladší pocit potom máte s dobře odvedené práce. Odměnou vám jsou obdivné pohledy vašich známých a zvýšené sebevědomí pramenící z poznání, že jste dokázali zase o něco víc než jenom ti, kteří o nějaké změně pouze a jenom žvaní. Můžete jim pak říct něco motivačního…

Extrifit Protein Break! 900 g vanilla

Když chcete jíst zdravě, snadno a rychle. Protein Break! je lahodná kaše, která přináší skutečné fitness složení ve špičkové kvalitě. Skvělý parťák do diety i pro růst svalů, a navíc hotový za dvě minuty!