Nemám čas, nemám peníze, nemůžu… aneb proč se nikam neposouváš

Otevřít Facebook v rámci pracovních povinností někdy připomíná dobrovolný vstup do psychiatrické ordinace, kde jsou ale všichni pacienti zároveň lékaři. Během pěti minut zjistíte, že svět definitivně skončil, republika je rozkradená, všichni kolem jsou idioti a jediný člověk, který přesně ví, jak by se všechno mělo dělat, právě píše komentář pod fotku kočky.

A protože mám jednu poměrně nešťastnou vlastnost – občas mě baví diskutovat – čas od času do téhle pasti vlezu taky. V normálním životě může mít diskuse smysl. Něco se dozvíte, někdo vám ukáže jiný pohled na věc a občas dokonce zjistíte, že jste se mýlili. Na internetu ale často narazíte na člověka, který včera dokončil základní školu a dnes vám s naprostou jistotou vysvětlí ekonomiku, geopolitiku, výživu, trénink i smysl života. S takovým člověkem nemá cenu ztrácet čas.

Zajímavější jsou ale lidé dospělí, u kterých byste očekávali alespoň nějakou životní zkušenost. (a taky všech 5 pohromadě) Nedávno jsem narazil na jednoho takového. Podle něj je v podstatě všechno špatně. Stát nefunguje, podnikatelé kradou, zaměstnavatelé vykořisťují zaměstnance, peníze odtékají do zahraničí, slušný člověk nemá šanci a dřív bylo samozřejmě lépe.

Přitom sám pracuje pro zahraniční společnost, která ho podle jeho vlastní teorie vlastně vykořisťuje. A kupodivu za docela pěkné peníze.

Tak se ptám: proč tam tedy pracuješ?

„Protože musím.“

Nemusíš. Nevolnictví jsme, pokud vím, už nějaký ten pátek zrušili.

A v tu chvíli se protrhla hráz. Co by asi tak měl dělat? Kde by našel jinou práci? Podnikat nemůže, protože nemá peníze. Nemůže nic prodávat, protože by to nikdo nekoupil. Má rodinu. Má závazky. Nemůže riskovat. Nemá čas. Nemá kapitál. Nemá možnosti. Zkrátka nekonečný zásobník důvodů, proč něco nejde.

Podobných nářků najdete na internetu tolik, že by se jimi dal vydláždit Václavák. Jenže proč to píšu na fitness web?

Protože ten samý člověk měl profil oblepený motivačními hesly. Nevzdávej se. Překonej svoje limity. Věř si. Dokážeš všechno. Když něco opravdu chceš, nic tě nezastaví.

A přesně tady je ten problém.

CITÁT NA SOCSÍTI Z VÁS VÍTĚZE NEUDĚLÁ

Motivační hláška není kouzelné zaklínadlo. Nestačí si ráno přečíst obrázek s borcem stojícím na vrcholu hory a pod tím nápis NEVER GIVE UP a čekat, že se vám tím nějakým zázrakem změní život. Nezmění.

Dokonce ani není pravda, že můžete dokázat úplně všechno. Každý máme genetické dispozice, stavbu těla, talent a určité vrozené limity. Jestli máte mizernou strukturu pro určitou kategorii kulturistiky, můžete se motivovat třeba do bezvědomí, ale vaše kostra se kvůli tomu nepřestaví. Pokud máte krátké končetiny, špatné úpony nebo jednoduše nevhodné proporce, samotné odhodlání z vás ideální genetický prototyp neudělá.

Jenže to není důvod rezignovat.

Smyslem motivace totiž není přesvědčit vás, že fyzikální a biologické zákony přestaly existovat. Smyslem je dostat ze sebe maximum v rámci toho, co vám bylo naděleno. A k tomu nestačí sdílet moudra. Musíte něco dělat.

Především však musíte přestat hledat důvody, proč to dělat nemůžete.

Skutečnou motivaci do vás totiž nikdo nenalije. Trenér vás může povzbudit. Kamarád vás může vytáhnout na trénink. Video vás může na hodinu nakopnout. Ale pokud tu potřebu nemáte někde uvnitř sebe, dlouhodobě vás nikdo tlačit nebude. Musíte chtít sami.

A ideálně tak moc, že určitou činnost budete ochotni dělat pořád dokola, i když se vám zrovna nechce.

Instagram. Inspirace, nebo rychlá cesta k frustraci?

NEJTĚŽŠÍ SOUPEŘ S VÁMI BYDLÍ 24 HODIN DENNĚ

Všichni vedeme nekonečné debaty sami se sebou. Dneska vynechám nohy, protože mě trochu tahá koleno. Trénink přesunu na zítřek, dneska jsem unavený. Dám si ještě tenhle víkend a dietu rozjedu od pondělí. Dneska se pořádně najím a od zítřka už fakt jedu.

Problém není v jednom vynechaném tréninku nebo jednom dortu. Problém nastává ve chvíli, kdy se z výjimky stane systém. Člověk má totiž úžasnou schopnost sám sobě vysvětlit, proč právě dnes existuje naprosto objektivní důvod nedělat to, co by dělat měl. Pokud ale chcete být v něčem opravdu dobří, musíte prostor pro podobné smlouvání výrazně omezit.

Babičky to uměly shrnout bez seminářů osobního rozvoje: bez práce nejsou koláče.

Chcete vydělávat? Musíte pracovat.

Chcete umět hrát na kytaru? Musíte hrát pořád dokola.

Chcete být dobrý sportovec? Musíte trénovat.

A chcete vypadat výrazně jinak než většina populace? Potom pravděpodobně budete muset dělat něco jinak než většina populace.

KULTURISTIKA NEKONČÍ DVEŘMI POSILOVNY

Někdy mám pocit, že část lidí chápe kulturistiku jako hodinu a půl strávenou ve fitku. Přijdou, odcvičí si svoje série, dají fotku do stories a tím je hotovo. Jenže právě po odchodu z posilovny začíná další část celé práce. Sval totiž neroste ve chvíli, kdy pod činkou rudnete jako rajče a snažíte se dokončit poslední opakování. Trénink je pouze impulz. To, jak s ním tělo naloží, se řeší především potom.

Musíte jíst. Musíte regenerovat. Musíte spát. Musíte tělu dodat dostatek energie a živin. A další den to celé zopakovat.

Pokud berete kulturistiku skutečně vážně, nejde ji úplně oddělit od běžného života. Musíte ji do něj nějakým způsobem zabudovat. Neznamená to, že nesmíte existovat mimo posilovnu. Znamená to, že vaše každodenní rozhodnutí musí alespoň trochu odpovídat cíli, který jste si sami stanovili.

Odtrénovat. Najíst se. Doplnit bílkoviny a sacharidy. Vyspat se.

Příště přidat opakování nebo závaží. Zlepšit techniku. A potom znovu.

Není na tom nic magického. Dokonce je to strašná nuda.

Právě proto to většina lidí dlouhodobě nevydrží.

NEMÁM PENÍZE. NEMÁM ČAS. NEMÁM MOŽNOST

Další evergreen.

„Nemám peníze na fitko.“

Dobře. Najdi si brigádu. Zní to hnusně? A co? Pokud něco skutečně chcete, musíte hledat způsob, jak se k tomu dostat. Totéž platí o jídle.

„Chodím do školy a nemůžu se pořádně najíst.“

Proč? Plastová krabička byla vynalezena už poměrně dávno. Jídlo se dá připravit večer. Rýže, maso, vločky nebo další běžné potraviny nejsou technologický projekt NASA.

„Nemám peníze.“

Přitom člověk projde kolem obchodů, restaurací, skladů, myček a dalších provozů, kde visí cedule HLEDÁME BRIGÁDNÍKY. Pak přijde do posilovny a poslouchá někoho, kdo půl hodiny scrolluje Instagram a vysvětluje, že nemá možnost si vydělat pár korun navíc.

A úplně stejné je to s časem.

„Nemám čas cvičit.“

Kolik hodin týdně strávíš na telefonu? Kolik u seriálů? Kolik hraním her? Kolik činnostmi, o kterých večer ani nevíš, že jsi je dělal?

Je zajímavé, že na nedostatek času si často nestěžují lidé, kteří jsou skutečně extrémně vytížení. Ti si svůj čas většinou hlídají velmi dobře. Mnohem častěji tuhle větu slyšíte od někoho, kdo má standardní pracovní dobu a večer tři hodiny sleduje televizi. Čas totiž ve většině případů nenajdete. Musíte si ho udělat.

Fitness influenceři: Motivace, manipulace nebo jen show pro sociální sítě?

PRIORITA SE POZNÁ PODLE TOHO, CO JSTE OCHOTNI OBĚTOVAT

Tohle všechno samozřejmě neplatí jen pro závodní kulturisty.

Nemusíte chtít vyhrát republiku. Nemusíte přemýšlet, jestli vám víc sedí physique nebo classic. Stačí, že chcete opravdu výrazně změnit svoje tělo. Shodit dvacet kilo. Nabrat svaly. Zbavit se břicha. Vypadat za rok úplně jinak.

Pak budete muset zavést určitý řád.

Budete si připravovat jídlo, i když se vám nechce. Půjdete trénovat, i když venku prší. Občas odmítnete jídlo, které máte rádi. Někdy si budete připadat jako exot, protože vytáhnete krabičku ve chvíli, kdy ostatní objednávají pizzu.

Budete muset plánovat. A ano, občas vás to bude štvát.

Radikální změna postavy zkrátka vyžaduje určitou míru nepohodlí. Ať už chcete vybudovat obrovské množství svalové hmoty, nebo jen shodit pneumatiku kolem pasu, bez práce, disciplíny a určitého sebezapření to nepůjde.

Právě proto ale výsledek něco znamená. Kdyby stačilo přečíst si každý večer motivační citát, chodili bychom po ulicích mezi samými vyrýsovanými milionáři s perfektní kariérou. Ale nechodíme. I když se tak spousta lidí na instagramu tváří. 

Motivace je pěkná věc. Ale až odložíte telefon a zůstanete sami se sebou, pořád zbývá udělat to nejdůležitější. Přestat žvanit. Přestat se vymlouvat. A začít makat. Protože ano, je to těžké. A to je dobře. Kdyby to bylo snadné, dělal by to každý. A to nechcete. Chcete být jiní, vyjímeční.