Nenech se otravovat, prostě je vymaž.

Tak si tak nějak při neděli brouzdám těmi socsítěmi, bezúčelně se mi střídají příspěvky na displeji telefonu a já ukázkově mrhám časem nad nekonečným defilé údajných miliardářů s napůl motivačníma rýmovačkama, které se vyjadřují v tom smyslu, že jenom toho vpředu lze kopat do řiti, což nám má sloužit k vytvoření iluze, že oni, případně ti, co se ho snaží napodobit a jít v jeho stopách, jsou ti tahouni, ke kterým se vzhlíží, kterým se závidí atd… Pokaždé je pod tím hromada zarputilých fans, kteří dotyčného ujišťují o jeho výjimečnosti a svojí loajalitě. Často proto, aby mu to někde za rohem dali anonymně zase sežrat. A jakkoliv slyšíme v rozhovorech slova o tom, že si nikdo z těch haterských příspěvků nic nedělá, přičemž borci a borky se tváří děsně nad věcí a shovívavě, je to většinou jenom póza. Ve skutečnosti každého tyhle anonymní útoky přirozeně štvou a otravujou. A i když jsem k úvodu použil takové ty „motivátory“, kteří tyhle příspěvky z Lamba, nebo nevkusně upraveného Géčka, točí hlavně proto, aby z vás vytáhli prachy do nějakého finančního letadla, ve fitness je to nemlich to samý. Ve skutečnosti horší, protože naše těla dráždí a působí kolikrát jak rudej hadr na býka. Jistě, většinou to není nic, kvůli čemu by člověk nespal, nebo snad dokonce přestal dělat to, co ho baví, ale zamrzí to. Možná se pletu a někomu to fakt nevadí, ale podle mě to už musí být napůl tibetský mnich a napůl flegmatický asociál. Nebo Karlos Vemola, který to vůbec nečte. Ale to většina lidí, hlavně těch mladších, není.

Však co si budeme povídat, stačí se mrknout pod nějaké tréninkové video. Je jedno jaké, protože takové, kde by nebylo něco špatně, podle „odborníků“, jsem ještě nikdy neviděl. To je srandy kopec. V těch videích většinou vídáváme borce s výsledky. Pravda, dnes už ani tohle neplatí, protože dnes se točí každý, kdo trefí do fitka, ale pojďme se se bavit o trénincích našich lidí z Extrifitu, když už si o tom píšeme na našich stránkách. Borci už mají povětšinou vychytaný styl tréninku, takový, aby jim to vyhovovalo, sedlo a aby měli výsledky. No jo, ale jakej poprask nastane, když necvičí zrovna jako z příručky správného ohybu paže při procvičení bicepsu… Panebože, to jsou hned za ojebávače techniky. Mladí by si neměli brát příklad, měl by si ubrat, tohle že je profík? blablabla… Nebo co takhle videa s Kristýnou Wojtyla Seidlovou, nebo jak jsou teď ty její jména promíchaný.. Ta s tím kulatým zadkem, kdyby náhodou nikdo nevěděl, a která náramně dobře ví, co dělá. No a hned tam máme plejádu odborníků na tréninkovou obuv, dráhu pohybu, počet opakování a použitou váhu… Došlo to tak daleko, že znám už kulturisty, co jakmile zmerčí kameru, nebo mobil, tak radši jedou jak připosraný ukázkovou technikou, aniž by jim to vyhovovalo. Jenom proto, aby jakoby vyhověli. Nevím, jestli je to ta správná cesta, pokud chce někdo vidět reálný trénink.

Anebo doplňky. Borec si vezme doplňky v logu. A o povyk máte postaráno. Reklama, podvod, dyť to ve skutečnosti vůbec neberou a podobný výkřiky. Tady si dokonce i já musím dát pořádnou porci másla na svou plešku. Už jsem párkrát řekl klukům, když některý vytáhne z tašky půlku sortimentu, že tam dáme jenom něco, „aby nebyli diváci zbytečně nasraný“. Pak mě to štve. A to je na prd.

Snaha zalíbit se všem je zkratkou do pekla. Vy víte, proč to děláte, máte výsledky, stojíte pevně za svým rozhodnutím a vy ponesete následky, nebo plody tohoto rozhodnutí. Přizpůsobovat se davu znamená jenom to, že s tím davem splynete. Vždy bude někdo, kdo si do vás bude chtít kopnout, když se zrovna nezadaří, tomu se prostě nevyhnete. A vždy bude období, kdy se vaše snažení nebude dotýkat nebes, ale spíš budete mít pocit, že ryjete v zemi. A proto je dobré si uvědomit, že máte možnost tyhle negativní kecy neposlouchat. Dneska se totiž veškerá negativní komunikace odehrává výhradně elektronicky, do očí vám nikdo nic neřekne. To vám ovšem dává perfektní nástroj obrany.

Začnu od sebe. Něco děláte, vyjadřujete svoje názory a někdo vám pak hezky pěkně anonymně bez argumentace vpálí, že jste debil. Eee, co? Dřív jsem se tím zabýval, řešil jsem to, snažil se argumentačně dopátrat, proč že jsem to ten debil, ale bez výjimky marně. Maximálně jsem byl debil a kretén navrch.  Dneska? Prostě to vymažu. No a? Cenzura? No a? Ať si řve, párkrát to tam napíše znova, ale jedno kliknutí myší je vždycky jednodušší. Proč bych to měl poslouchat? Proč bych si měl rvát nějaký bordel do hlavy? Za pět minut o ničem nevíte. Udělejte to na svých profilech taky. Prostě ty paka, co vám vadí, smázněte. Bez výčitek. Nebo co si myslíte, že vám dá člověk, který neustále prudí a chytá se negativních maličkostí? Myslíte, že někdy přijde a pošle vám na účet peníze na přípravu? Nikdy se to nestane! Mnohem pravděpodobněji se vám vysměje, až skončíte třetí na soutěži. Nelíbí se ti, že beru Bcaa, hell gel, protein, gluta a bůhvíco ještě? Myslíš, že je to jen reklama? Tak ať, já to prostě beru a ty mi můžeš, víš co?

Možná teď budu znít jak nějakej přechytralej starodávnej mudrc, nebo co, ale čím jsem starší, tím víc věřím na pozitivní mysl. Tím nemyslím zrovna kecy typu dokážeš všechno, co si zamaneš a podobný bullshity, protože ať si zamanete, jak chcete, že budete mít bicáky jak Križánek, na 99 % z nás udělá genetika leda tak dlouhej nos. Klučina, co se narodí v nějaký somálský řiti může snít jak chce, že z něj bude druhej Hamilton, ale jediné, co budou mít na konci života společného, je leda tak barva kůže. Jde spíš o to, zbytečně se nestresovat něčím, čím se stresovat nemusíte.

Věnování zbytečné energie něčemu negativnímu, vyplavuje kortizol, a to je pěknej hajzl a sabotér vašeho růstu. Proto se jich prostě zbavte. Zbavte se těch největších hejtrů, tyhle typy jsou stejně přínosné jak kousavý svetr v sauně. Nemusíte mít 15 tisíc sledovačů, 14 500 je taky fajn. Já vím, algoritmus sociálních sítí přeje těmhle kreténům. Jakkoliv se každá sociální síť snaží tvářit jak virtuální Ghándí, co rozsévá lásku a spojuje lidi z celého světa, většinou algoritmus rozhejbe spíš nenávist, zloba a hejt. Takže jasně, bez pár užitečných idiotů se neobejdete, ale je třeba to vybalancovat, protože jak už jsem psal, negativní mysl je něco, co vás vždycky zbrzdí.

Je jako koule u nohy, pořád na ní musíte myslet a pořád vám bude jenom překážet. Pokud ji přetavíte v motivaci typu „a já vám teď ukážu“ tak fajn, ale jinak je k ničemu. Ale pozor! Neplatí to u konstruktivní kritiky. U takové, která vás sice prvních pět minut vytočí do bezvědomí, ale pak o ní musíte přemýšlet, protože sami cítíte, že by na ní mohlo být zrnko pravdy. Konstruktivní kritika, ta, co vám ukáže reálný nedostatek, který vás v konfrontaci soupeřů sráží, je naopak lepší než armáda pochlebovačů. Najít tu tenkou linii, která dělí tento typ kritiky od obyčejného prudění bude už jenom na vás.