Tak mi vyfotili o víkendu lýtka. Konkrétně Petra Šímová, Mistryně ČR v bikiny fitness. A prý že jsou pěkná, srdíčkatá a s ne tak úplně velkou dávkou fantazie vypadají jak varlata. Řekla tatáž osoba. V pořádku, nevadí mi být šestikuláč. Přece jen máme za sebou ten valentýnský týden, kdy jsou lidi rozněžnělí, nebo naopak trochu rozvrkočený, takže mají právo na zvláštní představy. Každopádně musím vyvrátit podezření na to, že jsem rozený lýtkař. Nejsem. Ale taky nesouhlasím s tvrzením, že se nedají vypracovat. Ale než se k tomu dostanu, dovolte mi krátkou obhajobu tvrzení, že nejsem lýtkař.

Lýtkaři obvykle nemívají tzv. černošská lýtka. Může se to vůbec ještě říkat? Není to rasismus, když o svých krátkých lýtkách prohlásí čistokrevný bělouš, že jsou černošská? Snad mě někdo nepožene před nějakou komisi složenou se zástupců cancel culture, abych tam vysvětloval tuhle stereotypní představu, kterou si hodlám ukrást. Jako by nestačil jazz, ze kterého si tvaroháči udělali rock’n’roll, teď jim chceme krást ještě lýtka… No…, uvidíme, jak to dopadne, každopádně jde o to, že krátké hlavy lýtek bývají typické pro černochy a neoplývají nějakým zvláštním objemem. Kdežto takový árijec jako je Vojta Koritenský má krásná, dlouhá a plná lýtka s klenutým objemem, které nijak extra neztrácí na tvaru a objemu, ani když je příliš nezatěžujete.

Vojta Koritenský - na hamstringy mám v gymu jediný stroj v republice

Což mě přivádí k druhému důvodu. Nejsem lýtkař, protože pokud je necvičím, jdou mi do kopru stejně rychle jako ostatní partie. Což opět není případ těch klasických lýtkařů, kteří mají největší lýtka i v Domově důchodců, když už vlivem Alzheimera dávno zapomněli, že byli někdy ve fitku.

Pod vlivem těchto argumentů mi tedy nezbývá nic jiného, než je cvičit. A to dokonce 2-3 x týdně. Takže pokud máte pocit, že jsme na tom zhruba stejně, mám tu tipy, jak jsem je aspoň trochu udělal já a co si myslím, že je zásadní chyba, kterou často vídám ve fitku.  

A tím rovnou začnu. Kamkoliv přijdu, ať je to jakékoliv fitko kdekoliv, vždycky je kolíček mezi cihličkami na stroji na lýtka na hony vzdálen umístění, kam ho chci zarazit já. Většinou ho najdu až úplně vespod a potupně ho vracím někam do první třetiny sloupce. Přesto, když se podívám kolem sebe, nevidím tam nikoho, koho bych spároval s předchozí zátěží a jeho párem lýtek. Pokud tedy zrovna nejde kolem výše zmíněný Vojta, nebo můj jmenovec Jirka Vacek, či majitel surrealistických dolních končetin Vojta Trnka. Zkrátka a dobře, zátěž obrovská, lýtka v dohledu nikoliv obrovská. Čím to je? Řekl bych, jak jsem tak odpozoroval, že hodně lidí cvičí na lýtkových strojích takový zvláštní dribling. Vlezou si do něj, zapřou se rameny, a pak už jen pozorujete frenetické poskakovaní v třícentimetrovém rozsahu. To samé při provedení v sedě. Nadzvednou podložku koleny a pak už těmi nejrychlejšími pohyby v celém týdenním tréninkovém splitu odcvičí sérii lýtek. Pálí to? Ano. Je to efektivní? Hmm, podle mě ne.

Je to stejné, jako byste cvičili biceps jen v několikacentimetrovém rozsahu. Taky by vás pálil jako čerstvé chilli v zadnici, ale stejně ho cvičíte v plném rozsahu pohybu a víte proč. Otázka je, proč se tak neděje u lýtek? Vysvětlení mám dvojí. Jednak si pocitově myslíte, že děláte plný rozsah. Tak jak jste zvyklí chodit. Při normální chůzi taky neděláte úplný rozsah pohybu chodidla. Na rozdíl od používání paže, resp. bicepsu, kdy plný rozsah děláme často při běžných činnostech. A to je právě ta potíž. Lýtko je zcelené každodenní zátěží, každodenní chůzí, a právě v tomto rozsahu je nejodolnější vůči zátěži.

Druhé vysvětlení je v tom, že mnoho lidí je zkrácených. Vidíme to častokrát i při provedení dřepu, kdy obrovské množství lidí nedokáže udělat dřep do bobku s předpaženými pažemi, aniž by udrželi paty na zemi a musí si je něčím podkládat. Pokud jste tuhle schopnost ztratili někdy při přechodu z nočníku na mísu, bude se to rozhýbávat ztuha, ale dá se to. Takže jakkoliv si myslíte, že děláte plný rozsah pohybu, vemte si telefon, v paralelním úhlu si natočte pohyb chodidel při cvičení lýtek s vaší obvyklou zátěží (čti s náloží jak prase) a s hrůzou zjistíte, že vaše pata zdaleka neklesne pod úroveň toho stoupátka a naopak se nezdvihne výš než pár cm. A v tom je, aspoň podle mě, zakopaný pudl. 

Já je cvičím pomalu, se zátěží pro ochrnutý děcka, ale zato se snažím pouštět paty co nejníže až se častokrát stane, že se jimi dotknu podlahy. Pomalu pak zdvíhám paty a snažím se o co největší kontrakci, ve které setrvám 1-2 vteřiny. Věřte mi, že tohle pálení si užijete mnohem víc než Jan Hus.

Extrifit Fatherm Shot 15 x 90 ml

FATHERM® je multikomponentní doplněk stravy od společnosti Extrifit určený pro spalování tuku.

Samozřejmě ale pořád platí, že lýtka jsou parchanti odolní, a proto si s touhle srandou snadno poradí. Proto využívám ubíraných sérií. Udělám nejdříve 2 pracovní série v tomhle striktním provedení a následují dvě série ubírané, kdy zátěž snižuji minimálně 3x, někdy i 4x pokud mám chuť zmítat se v křečích s jednou cihličkou a koule na devastování svého ega pod pohledy kolemjdoucích. No a to samé aplikuji u dalšího cviku, kde už ale většinou neubírám a spokojím se se 3-4 normálně (precizně) odvedenými sériemi. Vedle klasických lýtek ve stoji mám velkou oblibu v jejich cvičení na legpressu, nebo kdekoliv, kde mám nohy ve vzduchu jak rozverná holčička.

Bohužel, jednou týdně tahle tortura nefunguje, a proto musím zařadit lýtka do týdenního splitu minimálně 2x. Osobně je cvičím jednou s předky stehen a jednou se zadky, neboť kvadriceps a hamstringy trénuji odděleně. Začátečníkům bych klidně doporučoval jen 1 sérii striktně, pomalu, do pálení a jednu ubíranou, přičemž dva cviky zůstávají. Přeci jen dopředu nikdy nevíte, který cvik je pro vás ten pravý.

Čímž se dostávám přesně k tomu, že na každého funguje něco jiného. Božský Arnold doporučoval velkou váhu, které by svou hmotností lýtka šokovala a donutila k růstu a fungovalo to. Na ty moje ale ne. Taky jsem to zkoušel, pohyboval s ekvivalentem slona a nic. Moje lýtka reagují jen na vlastní lázeň v kyselině mléčné. Když nejdu přes bolest, udělají na mě dlouhý nos. Ale při popsaném způsobu se o notnou dávku bolesti nemusíte bát. Je to můj tip. Jestli zabere i u vás, netuším. Ale pokud to zkusíte a po pár měsících se ozvete, že to maká, budu mít radost.