Nikdy nebudu velký, jsem totiž ektomorf!

Všichni máme (nebo jsme alespoň měli) v okolí člověka, který chodí do posilovny už nějaký ten pátek, ale moc byste to do něj neřekli. Zpravidla bývá vyššího vzrůstu a dost často také šlachovité postavy. Kdykoliv se s ním dáte do řeči na téma „Tak jak to roste, Pepčo?“, dostane se vám odpovědi, že moc dobře ne – Pepča je totiž ektomorf, a tudíž nemůže být nikdy velký. Ale sní toho fakt hrozně moc, o tom žádná!

 Ok, srandičky musí být, ale tady sranda končí. Myslím, že všichni máme v okolí někoho, na koho výše zmíněný vzorec chování (výmluv) nadmíru pasuje. Kdykoliv týpek nepřibírá žádné to kilčo svalové hmoty navíc, okamžitě se přestává snažit a odvolává se na to, že „je přece ektomorf“, i když jím ve skutečnosti býti nemusí. Na začátek bych rád napsal něco o lidském somatotypu obecně. V poslední době se tento fenomén rozrostl do zrůdných rozměrů, kdy každý začínající cvičenec na prvním místě řeší svůj tělesný typ, pak až správnou stravu/trénink. Největší kravina, kterou může nový cvičenec udělat. A proč? Somatotyp jako takový je velmi zavádějící pojem, neboť nikdo (!) není stoprocentní ektomorf, mezomorf ani endomorf. Jednotlivé typy mohou mít nad ostatními procentuální převahu, ale nikdy nemůže být člověk např. čistý ektomorf. Zkrátka se ve výsledku utvoří jakýsi mix z těchto tří základních typů.

 Navíc je velmi těžké poznat, jaký jste doopravdy somatotyp, když celý život jíte hambáče, pijete Coca Colu a posilovnu jste viděli možná tak ve filmu s Dwaynem Johnsonem AKA the Rockem v hlavní roli. To je jako ptát se předškolního dítěte, který předmět ho baví nejvíc. Jo, má nějaké vlohy a předpoklady, ty se ale mohou diametrálně změnit s nástupem na školu. Stejné je to i s prvním vstupem do gymu. Vaše první tréninky by se neměly utvářet podle toho, jestli jste ektomorf nebo endomorf. A aby to nebylo s tím somatotypem tak lehké a jednoznačné – může se mírně měnit i v průběhu let, není neobvyklé, že se z původně typického ektomorfa stane mezomorf atd. Děje se tak na základě několika faktorů, např. tréninku samotného (a následné hormonální odezvy z něj). Po přečtení předchozích článku vám tedy musí být jasné, že nějaký somatotyp je pro začínajícího cvičence naprosto nepotřebná informace.

  Řekli jsme si něco málo o tělesné stavbě, nyní pojďme dát pár rad našemu nešťastnému kamarádovi Pepčovi, který má problém s nabíráním svalů a hmoty vůbec. A abych uvedl věci na pravou míru – vykašlu se na to, že je ektomorf. Prostě bude muset malinko víc jíst a být trpělivý. I on může být velký, stačí jen vědět, jak na to: (Ok, ten „Pepča“ mě začíná trochu štvát, od teď už budu mluvit-psát obecně.)

1.Zajistěte si dostatek kvalitní stravy na celý den, to je alfa a omega svalového růstu. Na Internetu si lehce najdete, které potraviny jsou vhodné a které nikoliv. Informací je spousta; jen se podívejte k nám na stránky Extrifitu, kde jsou mraky článků (nejen) na toto téma.

2.Další, neméně důležitý klíč k úspěchu je trénink. Posouvejte se malými krůčky vpřed a pokud nemáte nikoho, kdo by vás do tajů posilky zasvětil, najměte si trenéra. Alespoň na pár prvních měsíců.

3.Nepodceňujte správnou regeneraci – spánek, psychická pohoda, suplementy… To vše má obrovský vliv na budování svalstva.

Pokud si tyto jednotlivé oblasti pohlídáte a budete je poctivě dodržovat, budete velcí, i když jste třeba ten tolik proklínaný ektomorf.

Výmluvy jsou součástí lidské povahy a s tím těžko něco uděláš. Berme to jako fakt, proti kterému jde ovšem bojovat, třeba formou boření podobných mýtů. Každý se hodíme na něco jiného; někdo má předpoklad býti skvělým vytrvalostním běžcem a někdo zase sprinterem. Ale co to vlastně ten předpoklad je? Měl by určovat to, jakým směrem se budu a chci ubírat? V žádném případě! Je to jen jakési „doporučení“ našich genů, co bychom asi tak mohli dělat a v čem bychom mohli být potenciálně dobří, ale tím to hasne. Mnohem důležitější je cesta srdce a vášně, která vás zavede dál, než nějaký dobrý předpoklad. Jen budete muset malinko víc dřít. Zkuste mi to vyvracet jak chcete, ale za tím si budu stát pořád. Skoro bych použil - všem notorickou známou – frázi: „Hard work beats talent“. Takže i ty, ektomorfe, můžeš být jednou velký a silný, že i lidé na ulici se budou otáčet, co to právě prošlo za bestii. Stačí jen chtít a vytrvat!