Proč cvičím(e)

Už roky si každou neděli zoufám, že nevím, co psát, ale vždycky se objeví nějaká převratná myšlenka, kterou stojí za to popsat. Jenže teď, co jsem zjistil, že benč se dělá 70 let stejně, že na nohy jsou nejlepší dřepy, rýže má pořád stejně kalorií, a že pokud chcete mít svaly, musíte cvičit, moje zoufalství dostoupilo vrcholu. Díkybohu máme virtuální realitu v podobě socsítí. Takže když jsem před časem nahrál na facebook video, kde Slavoj Bednář odpovídá na otázku, proč vlastně závodí, stal se z toho proslovu takový menší virálek. Tak jsem si řekl, že bych to doplnil o vlastní pocit, proč vlastně cvičím…

Rovnou říkám, že pokud lačníte po informacích, jak vytunit svůj biceps, kolik molekul brambor povede k vyváženému poměru živin, abyste zhubli, můžete v klidu nasměrovat svou myš, nebo palec jinam, neb se nedozvíte lautr nic. Povedu tu jen takové obyčejné fitnessové tlachání… Ale na konci máte aspoň celý trénink zad, kde tu výše zmíněnou pasáž najdete.

Ale ještě, než se zmíním o tom, proč to vlastně dělám, napíšu nejnovější poznatek, co mi ta kulturistika mimo jiné dala. A na prvním místě bude o dost pevnější vůle. Ono když máte 3 měsíce držet tvrdou dietu, do toho cvičit a podobně, tak se není moc ani čemu divit. Odolnější vůli tím získá každý závodník, či závodnice. Zároveň se teď vrátím k tomu výše zmíněnému videu a zmíním fungování facebooku. Každý příspěvek, především právě videa, nejdříve shlédnou fanoušci stránky Extrifit a jakmile ho začnou lajkovat, komentovat, zkrátka o něj projeví zájem, nabere onen příspěvek pořádnou forsáž v dosahu uživatelů. Což je vážně super a jsme za to rádi. Potíž je v tom, že se tím pádem začne objevovat i na displejích lidí, kteří o kulturistice neví lautr nic, prášek proteinu vnímají jako prášek heroinu a kapsle vitamínů a Argininu z vás v jejich očích dělají arcismažku vybírající popelnice hned potom, co si odjede sérii dřepů. Která je samozřejmě zbytečná, protože sekat dříví má větší smysl. V pohodě, proč ne, každý má nějaký názor. A v tom je ten můj aktuální problém. Já se taky občas vyjádřím k tématu, kterému úplně nerozumím, ale mám na něj názor. Jinými slovy, jsem úplně stejný kretén. To se samozřejmě týká aktuálního tématu sociálních sítí o očkování proti chřipeččce/svinský chřipce/virusu sarmscovidXZ13deltagamabeta/ebole, abych tak nějak vyhověl celému názorovému spektru na tuhle nemoc. A tak jsem si řekl, ne! Už nic nekomentuj, nasaď vůli jako v dietě, komentáře o očkování jsou jen elektronickým ekvivalentem smažáku, hranolek a tuny tatarky se zákuskem po obědě. A to ty nesmíš. Můžu vám říct, že to je makačka, páč to na vás skáče ze všech stran, ale vůle vybudovaná z diety, momentálně našponovaná k prasknutí, funguje. Zatím. Čeká mě tvrdé období lockdownů, zákazů a příkazů, ukazování prstem na ty a ty, co za něco můžou, hledání viníků, spousta vykladačů grafů, tabulek a předpovědí, ale já to dám. A to díky vůli vybudované z kulturistiky…

…Když už jsme u té ochrany zdraví, můžeme se pomalu dostat k tomu, proč vlastně cvičím. A hned zkraje se nabízí myšlenka, že kvůli imunitě, zdravíčku, srdíčku, štíhlé linii, bezva fyzičce a tak… Hmm, to zní náramně krásně, ale všechno z toho je mi úplně fuk. Makám ve fitku, protože mi to přináší emoce a vnitřní uspokojení. A to, jak je známo, si ne vždy tyká s bioekofriendly životem a bezpečným dožitím v papučích. Že jsem díky tomu roky nemarodil a nejsem ve stejném fyzickém dezolátu jako mnoho mých vrstevníků je fajn bonus. Ale místo zeleniny si dám radši Enzy 7 a než bych snědl brokolici, radši ocucám mrtvole palec u nohy a než se patlat s nějakým supervitamínovým smoothie, radši vdechnu hrst vitamínů od nás. Dlouhodobý nadbytek bílkoviny taky tělu zas tak moc nesvědčí, ale rostou po ní svaly, tak to odbydu mávnutím ruky. A svaly přinášejí uspokojení. Je to povrchní? Asi jo. No a co?

Spousta lidí mě má za sportovce, ale já se tak sám úplně necítím. Vnímám sportovce jako někoho, kdo běhá s čelenkou na hlavě, leze po horách, plave přes rybník tam a zpátky, jezdí na kole i na rande a v zimě propíchne v MHD běžkama deset lidí cestou na hory. Tam si nasadí čelenku, punčocháče a prkýnka, na nichž oběhne půlku hor Česka jak kamzík. Řeknu vám, že běžkotůru jsem absolvoval jedinkrát a příjemnější bylo i to, když mi doktor prohlížel trakčník horní půlkou dopravního kužele při preventivní kontrole prostaty.  Proti takovým jsem jen obyčejný povaleč na legpressu, kde mám naloženo půl tuny v příjemně vytopeném čistém fitku, abych napumpoval svoje stehna k prasknutí a nadojil si při tom pár endorfinů…

Minulý týden jsem taky četl o dalším skvělém nápadu Made in EU, že každé nové auto bude mít nějaký inteligentní omezovač rychlosti. Ten bude fungovat tak, že jakmile překročíte povolenou rychlost, začne na vás pípat, hulákat, vřeštět a nadávat vám, že jste čistokrevný sebevrah. Ale prý se to bude dát vypnout nějakou zašifrovanou kombinací tlačítek. Další úžasná myšlenka, jak ochránit můj život, aby se mi nezkřivil vlas na hlavě. Což je trochu marná snaha, vzhledem k tomu, že už jsem se před mnoha lety zhlédl v účesu Bruce Willise. Nicméně, pro mě osobně to bude znamenat, že před odjezdem do fitka zmáčknu zhruba tolik tlačítek jako Tom Cruise v Top Gunu před startem F16, abych se následně pokusil zabít infarktem při dřepech. Protože, věřte nebo ne, ten pocit, když se vám podaří odjet sérii na doraz, mě prostě pořád bere. Akorát se z toho o dost dýl vzpamatovávám…

Čtu, že bych se po čtyřicítce měl víc rozcvičovávat, víc dbát na stravu, dělat míň náročných cviků… Nasrat. To mě neba. Možná, že jednou přijde den, kdy se ozve rána a biceps mi pleskne o stěnu na druhý straně fitka. Ale zatím se to nestalo, ani když za rozcvičení považuju jednu lehkou sérku a jde se na věc. Cvičím něco dobrou technikou, něco technikou ala Branch Warren, ale hlavně tak, aby mě to bavilo. Protože to je to tajemství dlouhodobé formy, které každý hledá. Ale pokud jdete do fitka, protože potřebujete trochu zvětšit ramena, abyste sbalili kolegyni z práce, přestože vás to cvičení moc nebaví, je mnohem spolehlivější ji vzít na All inclusive dovolenou do Egypta a tam ji nalejvat tak dlouho, dokud nepovolí. Protože ramena mít stejně asi nebudete.

Miluju ten pocit prokrvení, napumpovanosti, plnosti svalů, a proto miluju Argininy, citrullin, enóčka a tak podobně. To, co tzv. stará škola považuje za zbytečnost, laici za fet a vaše rodiče za zbytečný vyhazovaní peněz. Miluju ten výplach endorfinů po kvalitně odjeté sérii. Mám rád tu naši komunitu plnou sobců, egomaniaků, kteří ale kupodivu táhnou za jeden provaz, když přijde řeč na náš sport. Mám rád ten stereotyp. Vlastně bych i docela přivítal, kdybych se zamiloval i do úžasných výhledů při toulkách přírodou, nebo sekání dříví a tak. Ale zkoušel jsem to a endorfinů se moc nevyplavilo. Vlastně, abych byl upřímný, k příjemnějším alternativám jízdy na kole, procházek po horách a jiných aktivit považuji i bodné rány a eutanazii. Nebo pořádný trénink s kámošema.