Snad jeden z nejvíce používaných fitness a zároveň marketingových sloganů je ono rčení „ no pain no gain.“ Kdybych to měl nějak lidově přeložit, tak by to bylo něco ve stylu „ bez bolesti nejsou přírůstky“ – zde myšleno svaly. V tom fitness kontextu je pálení svalů, svalová bolest a ten aktuální svalový „diskomfort“ při provádění série žádoucí a díky tomu jsme silnější, svalnatější, estetičtější… ve zkratce lepší. Netrénujte však přes bolest, která není vyloženě svalového původu z prováděné série, jelikož to nadělá více škody, než užitku.

Netrénujte přes bolest (tu nechtěnou)
Už vůbec si na tuto bolest nezvykejte a neberte to jako samozřejmost. Neberte to jako něco, co se prostě děje a už je to součást vašeho života, jelikož to nebude z dlouhodobého hlediska světit nic dobrého.  Navíc z hlediska tréninku je to kontraproduktivní, jelikož bolest vysílá mozku signál k zábraně svalové kontrakce (takže jdete sami proti sobě – doslova). Tento signál zase vytváří „domino“ a snižuje vaši neurální odezvu a také zvyšuje kortizol. Trénink skrze bolest je opravdu nemístný a obzvláště pro sportovce v odvětví síly, rychlosti a explozivity. Ale shodneme se na tom, že ono jakýkoli trénink, ve kterém se promítá bolest při vykonávání pohybu je prostě na prd, ne?

 Bolest mění pohybové vzorce
Výzkumné testování odhalilo že jedinci, kteří trénují skrze bolest vzniklou při poranění mají tendence provádět pohybové vzorce méně efektivně a ulevují si při nich. Ta úleva pochází kvůli dopomoci ostatních svalových skupin, což opět vede k tomu, že pohybové vzorce (cviky v tomto případě) jsou méně efektivní, jelikož cílené svalové skupiny nejsou adekvátně vystaveny tenzi (a kvůli tomu nedochází k následné svalové adaptaci – nevytěžíte z tréninku tolik a nemusíte se kvůli tomu posouvat dál). Navíc bylo také prokázáno, že jedinci, kteří prodělali v dřívější době úraz a trénovali i přes špatně prováděné pohybové vzorce, se jejich CNS na tyto pohybové vzorce (které byly špatné) adaptovala a ty cviky prováděly špatně i po tom, co se jejich zranění a bolest zcela zahojilo a vyléčilo. Takže když to zjednoduším a převedu to do „češtiny“ tak lidi po tom, co se jejich zdravotní stav po zranění vrátil do plného optima, používají ty špatně naučené návyky a cviky, které se jejich tělo naučilo v období, kdy si ulevovalo od bolesti. Jasně že se to dá znovu přeučit a naučit se opět provádět pohybové vzorce (cviky) správně, ale je to sakra těžké. Vím to sám z vlastní zkušenosti (smutný smajlík).

Stinné stránky toho, pokud budete trénovat přes bolest
Špatně prováděné pohybové vzorce (provádění cviků) může z hlediska delší doby, ale i krátkodobě, vést ke svalovým disbalancím (ať už silovým, nebo objemovým), ale myslete na to, že to není jen o síle a objemu svalu, ale také o pojivových tkáních a kloubním aparátu (budete mít více silnější šlachy a vazy na jedné straně vzhledem k té druhé a kloubní aparát bude též více adaptován na větší zátěž na té zdravé straně – jelikož si nebude ulevovat). Celý tento proces může vést k tomu, že v dlouhodobém horizontu si můžete opět koledovat o zranění, které kvůli této okolnosti vznikne.

Extrifit Elastor 150 cps

Extrémně silný prostředek pro zatěžované a namáhané klouby.

Je tady značný rozdíl v tom, pokud cítíte bolest, která vás postihuje kvůli zranění, nebo bolest, která vás doprovází díky fyzické aktivitě. Bolest, jenž je spojená s pocitem pálení ve svalech se dostavuje při fyzické aktivitě (v našem případě budeme tedy brát v potaz že fyzická aktivita = trénink). Ten pocit pálení a svalového „diskomfortu“ se vytváří na základě zvyšování hladiny vodíkových iontů. V případě, že se toto děje, sval ztrácí svou sílu a celková tréninková intenzita začíná uvadat. V takovém případě je však nasnadě, abyste skrze tento typ bolesti pokračovali až do té doby, dokud sval nevypne. Pokud byste se ptali proč, tak odpověď je : vaše svaly díky tomu nabudou schopnosti v dalším tréninku o něco málo zvýšit svou adaptaci na výskyt těchto iontů a také snížit jejich vyplavování, což povede k intenzivnějším tréninkům.

Je mi jasné, že spousta začínajících jedinců ještě nepřišla do kontaktu s vyplavováním těchto iontů tak často a tím pádem si na to může hůře zvykat, jelikož v případě, že to začíná pálit a být nepříjemné, tu činku prostě položí a končí. Nebo ukončí sérii na stroji s tím, že je to prostě nepříjemný a že jim ta bolest za to nestojí, protože nepotřebujou jít na soutěžní prkna. Klíčem v takovémto případě je důvěra v sebe sama, že tu bolest překonáte a díky tomu, že to dneska bolí, budete zítra silnější, lepší a větší. Dokonce je na to i nějaký citát, který zní zase super hardcore a ten si zrovna vybavím, aniž bych to musel někde googlit, jelikož byl dlouhou dobu napsanej nad dřepovací klecí u nás ve fitku. A zní : ,, the pain you feel today is the strength you feel tommorow“. V češtině to je : bolest, kterou dneska cítíte je síla, kterou pocítíte zítra.“ Každopádně kdybych měl nějak uzavřít tu předešlou myšlenku, tak je potřeba si na tuto bolest zvyknout, věřit v sebe sama, že to zvládnete a hlavně kvůli té bolesti neměnit své pohybové vzorce – kvůli ulevování si (cheating), protože to může vést ke vzniku zranění a trénink bude méně efektivní.

Strategie pro zachování svalové hmoty
Řeknu vám to na rovinu a nebudu chodit okolo horké kaše. Vědecké studie potvrdily, že ke svalové atrofii (tedy ztrátě svalů) dochází cca po 2 týdnech CELKOVÉ NEPOHYBLIVOSTI. Bylo to zkoumáno u jedinců, kteří byli kvůli poranění odkázání na pobyt na nemocničním lůžku ve stavu, kdy se nemohli hýbat. Tedy… jen minimálně (lehké pohyby končetin – das is alles). U těchto jedinců byla doopravdy zaznamenána ztráta svalové hmoty, kvůli neadekvátní svalové aktivitě. Teď vás tím ale nechci strašit, jen říkám fakta. Navíc si uvědomme, že ta svalová atrofie byla sice po 2 týdnech, ale byla u jedinců, kteří se VŮBEC NEHÝBALI. Což znamená, že u „zdravého jedince“ tedy takového jedince, který je sice postižen poraněním, ale není odkázaný na nemocniční lůžko, tedy celkovou inabilitu vykonávat jakýkoli pohyb (používat svaly), se ztráta svalové hmoty projeví až po delší době. To by byl tedy jakýsi pomyslný bod číslo 1, který bych měl na paměti. Je mi jasný, že když v Pondělí odcvičíte prsa, tak už máte v Pátek tendence je cvičit znovu, protože vám hlava říká, že už je to dlouho, co jste je cvičily a že by vám vlastně mohly začít ubývat. Ale věřte mi, že lidské tělo si to opravdu nemyslí a je to pouze a jen v našich hlavách (tady bych dal smajlíka s pokrčenýma ramenama).

Další strategií, kterou bych chtěl zmínit je, ačkoli se to může zdát trošku sci-fi a nereálné, ale opravdu to funguje a je to fakt, že pokud máte poraněnou jednu končetinu, ale přesto cvičíte s tou zdravou končetinou, tak se síla a svalová retence (udržení svalu) promítne i na končetinu postiženou. Jo, já vím… když jsem to četl, tak jsem na to sám čuměl jako chleba z tašky a nechtěl tomu věřit, nicméně ta potvrzení mluví sama za sebe.  

Potom bych mohl doporučit zvýšený příjem bílkoviny ve stravě, těch není nikdy dost a obzvláště v době, kdy máte nějakou pauzu od tréninku, nebo se potýkáte se zraněním, jelikož tělo bílkoviny nevyužívá jen na budování svalů, ale těch procesů v těle, které bílkoviny zajišťují, těch je opravdu bambilion. Pokud máte větší finanční rozpočet, tak bych sáhl například po BCAA, nebo EAA, to také může vykonat službu.

Nicméně nejlepší doporučení, které vám mohu dát, je plně se zaměřit na celkové uzdravení se a nepodceňovat rekonvalescenci. Také bych se neunáhloval k nějakým zbytečným návštěvám fitka v brzké době po tom, co se zraníte a myslíte si, že už jste dobří. Bolest sice může odeznět a vy už se „cítíte fit“ jenže ten problém, který vás omezuje, se může jednou návštěvou fitka vrátit, nebo ještě hůř vrátit a zhoršit, což vám ty fitkové prázdniny opět protáhne a jste na místě, kde jste byli předtím.

Dejte svému tělu čas na uzdravení se a nepodceňujte to. Stejně se vám to vrátí. Ať už v dřívější, nebo pozdější době.