Proč závodit v kulturistice a fitness, když prachy tam nejsou?

Máme za sebou první soutěžní víkend sezony 2026 a taky první medaile pro Extrifit Club. Tomu se budeme věnovat spíš na sociálních sítích, protože hezký fotky, naleštěný těla, radostné úsměvy vítězů a emotivní popisky vydají za 1000 slov, znáte to. Ale právě tohle mě přivádí k tématu dnešního článku. Proč vlastně závodit?

Viděl jsem celkem nedávno jedno reelsko na instagramu, kde se ptal nějaký pán nějaké slečny v nějaké hrané scénce, jestli se připravuje na soutěž. A ona se ho zeptala, proč bych měla? A pán, jakože dlouze přemýšlel a pak řekl, ehmmm, eee, nooo, mmm, nevím. A protože to byl asi nějaký trendík, a protože algoritmus funguje nemilosrdně, viděl jsem to v různých okopčených verzích ještě párkrát. Zajímavé bylo, že tam nikdy neúčinkovali lidé, kteří by na těch fitness soutěžích měli nějakou šanci. Protože pár lidí s medailemi na krku by si jistě pár důvodů našlo. Tak se na ně pojďme podívat…

Nejprve si ale na férovku řekněme, že racionálních důvodů jako je třeba bezedná truhla peněz, nebo šeky s dlouhou řadou čísel za sebou tam skutečně moc nenajdeme. Konkrétně asi tak nula. Pokud se ovšem nejmenujete Andrew Chinedu, který si za posledních 14 dní odvezl ze soutěží pěkně kulatou sumičku milionu dolarů. Mimochodem, s Andrewem se můžete setkat 25.4. od 15 hod v pražském Really Fitness a poptat se ho, za co to utratí. Každopádně ale předpokládám, že se Chinedu nejmenujete, takže vidina výdělku je o poznání horší. Takže když nevyhrajete chechtáky, proč se trápit dietou a producírovat se v titěrném textilu na pódiu?

Protože to je nejlepší motivace, co znám…

Naše virtuální fitness sociální bublina je momentálně zaplavená videi plných rad, jak se zlepšovat, co jíst, jak cvičit, jak přetížit tohle a tamto a jakou na to použít fintu. To všechno je fajn. Jenže doslova každý závodník vám potvrdí, že nastavení hlavy je dáno sílou motivace. A já prostě neznám lepší motivaci, než je pevně stanovené datum, ke kterému vás žene touha po vítězství, nebo naopak strach z porážky. Osobně si mohu 100x říct, že si udělám formu do plavek k vodě, ale nikdy v životě se mi ani náhodou nepovede taková, se kterou se prezentuji na pódiu. Že bych neměl motivaci, nebo najednou zapomněl, jak se to dělá? Ani jedno. Zkrátka forma „k vodě“ nestojí za to vyčerpání a hraniční stavy, které představuje příprava na soutěž, především pak poslední týdny před ní. Ale přesně tyto týdny vás neskutečně posouvají ve výkonnosti, tréninkové morálce, disciplíně a budují vaši vůli na úplně jiný level. Každá soutěž, ať na ní skončíte jakkoliv, vás výkonnostně a mentálně posune. Vždy a bez výjimky. Dozvíte se mnoho o svém těle, zajdete dál, než byste byli jinak ochotni zajít. Sáhnete si na dno. Někteří o tom blekotají v telce v rádoby reality show typu Survival, vy si to vyzkoušíte doma. Já vždycky říkám, že není umění nežrat, když okolo vás žádné jídlo není. Umění je nežrat, když jste obklopeni žrádlem a jediné, co vám v tom brání, je vaše vůle a myšlenky na vítězství…

Protože dostanete „razítko“…

Když už mluvíme o videích, trénincích, dietách, tak závody jsou přesně tím potvrzením, že víte, o čem mluvíte. Můj comeback po osmi letech byl zapříčiněn tím, že jsem psal podobné články, žvanil o růstu svalů, dietách, motivaci, ale přitom vypadal už jak brambora. Začalo mi to být trapné. Já vím, jsem trochu jiná generace, dnes není mnoha tvůrcům na sociálních sítích trapné vůbec nic a sebereflexe je slovo, které u nich dávno vymizelo ze slovníku. A proto se skepticky dívám na plejádů tvůrců, kteří bez jakékoliv známky pochybnosti tvrdí o nějakém cviku, že ten je nejlepší a jediný, kdežto jiný je úplně na nic a k ničemu. Potíž je v tom, že na nic a k ničemu je dost často taky svalový rozvoj tohodle mudrce. Chápu, tenhle trend je momentální doména především náctiletých, nebo hodně mladých cvičenců, kteří logicky nemůžou mít stejné svalové objemy, jako mnoholetí zkušení borci, ale přesně k tomu jsou závody juniorů a dorostu, které ukážou, jestli meleš sračky, nebo ta tvoje tvrzení jsou podpořená i nějakým výkonem. Ukážou, jestli seš v dané věkové kategorii tím borcem, který umí i máknout, převést svoje tvrzení do praxe, nebo jen žvanilem, co se sice umí hezky natočit, ale výsledek už mu doručit nejde. Například mluvit o dietě, ukázat sixpack, je strašně krásný a mnoho lidí to bude obdivovat. Jenže umět držet dietu, popasovat se s bránícím se organismem, umět shodit tuk tak, že tvoje pokožka bude vypadat jak papír, to je panečku jiný level vědomostí a vůle. Teprve v posledních týdnech, které oddělují hezkou formu na fotku pro Instagram od vítězné formy na soutěži, kdy tělo doslova bojuje o každý gram tuku, se ukáže, jestli o té dietě něco víš a jestli náhodou nepiješ víno, když kážeš vodu…  Zkrátka a dobře, to že budete co nejlepší v dané věkové kategorii v aktivitě, kterou se prezentujete, sice neznamená, že budete taky nejlepší trenér, ale rozhodně to znamená, že minimálně na vlastním příkladu víte, o čem mluvíte. A to se rozhodně nedá říct o ostatních tvůrcích na sockách.

Samozřejmě, pokud jste to dočetli až sem a chystáte se vyjádřit v komentářích pod článkem, nečekám nic jiného, než námitku, že si nechcete kazit zdraví, že nechcete sypat atd… Chápu a beru ji.

Soutěže jako zážitkový poukaz

Co se týká toho zdraví. Jasně, sám jsem to naznačil v článku, ty hraniční soutěžní stavy nejsou pro zdraví nic moc extra. Souhlasím. Leč je třeba říct, že to je poměrně krátkodobá záležitost, kdy držíme podkožní tuk na minimální úrovni. Horší je to s tou druhou poznámkou.

Tady je třeba říct, že ačkoliv jsou všelijací chytráci, co v životě na závodech nebyli, přesvědčeni, že závody jsou prosypaný skrz naskrz od šatnářky až po týpka, co tam pouští hudbu, realita není zase tak tragická. V nižších kategoriích typu Physique, Games, Klasická kulturistika a v kategoriích dorostu a juniorů se dá velmi úspěšně soutěžit i bez zakázaných látek a já mnoho takových závodníků s medailemi z ČR i ME znám. Byť přesvědčeného tu nehodlám přesvědčovat. Protože pak je tu druhý problém. Jak víte, že váš oblíbený influencer – chytroprd, který o sobě vyhlašuje, že naturální jsou i jeho spodky, vám tak trochu nekecá? To, že někdo nemá formu ani svaly, neznamená, že v sobě nemá tolik látek, které by vydaly na delší seznam než nákup paštikářů před odjezdem do Chorvatska. A naopak.

Já vím, je to zapeklitý, ale když už se vás někdo zeptá, jaké máte výsledky, bude vždycky lépe znít argument, že jste Mistr republiky, než že jste právě natočili hezké video, kde chválíte sám sebe…