Prozradím ti způsob, jak se zlepšíš v tréninku minimálně o 30 procent

Tuhlenc jsem měl chvilku čas, a tak jsem šel podívat na trénink mladší dcerky. Asi by bylo na místě říct, že jí bude zanedlouho 12, což znamená, že už patří k novému druhu Homo Sapiens, jenž přichází na svět spojen se svým okolím hned dvěma ústředními body.  Tím prvním je pupeční šňůra, druhým mobil v ruce. Pupeční šňůry se snažíme zbavit asi tak 5 vteřin po tom, co se probereme z šoku, že z něčeho tak nechutného, jako je váš středotělový výměšek, vznikne něco tak krásného, a tak pižláme nůžkama tu ohavnou věc, co připomíná hodně dlouhej zkaženej párek. A na oplátku ji vrazíme do ruky hezkou lesklou věc, ve které jsou pohyblivé obrázky a spoustu zajímavých věcí, aby nám ten překrásný človíček dal na chvíli zase pokoj.

Leč jaké bylo moje překvapení, že jsem tu elektronickou věcičku, která tvoří nedílnou součást jejího života, v jejích rukách při tréninku neviděl. Co neviděl! Dokonce ani nezahlédl, protože byla v šatně. Dcerka totiž dochází na box. Ne, že by toužila být nějakou reinkarnací Muhammada Aliho, nebo snad novým Mike Tysonem v sukni, na to je až moc bílá. Ale chodí se tam protáhnout, zaskákat, zaposilovat, občas si do někoho bouchnout, občas se snažit uhnout, když někdo chce bouchnout ji. Trvá to asi tak hodinu několikrát do týdne, konkrétně 3x. Háček je v tom, že, co jsem tak odpozoroval, je hodinu v pohybu, vyjma pár minut na doplnění tekutin. A to já z fitka fakt neznám…

INTENZITA, INTENZITA, INTENZITA

Tuhlenc se mě jeden mladík ve fitku zeptal, za jak dlouho může vypadat jako já. Chtěl jsem spustit motivační reč povzbuzujícím mixem slov o tom, že záleží na míře talentu, vhodném tréninku, stravě, životosprávě a jeho odhodlání, ale zkrátil jsem to na to, že nikdy. Aspoň pokud bude cvičit jako doposud. Čímž jsem ho věru moc nepotěšil. Kupodivu se však nešel vybrečet k mamince, dokonce se ani nevrátil ke skupince kámošů, aby jim sdělil, co jsem to za namachrovanýho zmrda, ale optal se, co tím vlastně myslím. A já tím myslel to, že jeho soustředění na trénink je nulové a jeho intenzita tréninku je asi tak třikrát nižší než chlápka v pokročilém věku (tedy moje), což by mělo být pro chlapce s fyzičkou na vrcholu docela ponižující… A pak jsem se dal tedy vysvětlovat.

Nejsem žádný expert na to, abych rozebíral každou sérii na molekuly. Nemám naučený žádný vzorce a poučky z nejnovějších studií, kterými bych ohromoval okolí, jakože jsem děsně moc chytrej a tak trochu ajnštajn v oblasti fitnessu. Dokonce ani neovládám kalkulačku, abych mohl mladíkovi exaktně vypočítat intenzitu tréninku. Ale něco mi říká, že když já zvládnu 3 plnohodnotné pracovní série za stejnou dobu, co on čumí do mobilu, je můj trénink minimálně 3x intenzivnější.

Pokud někdo tvrdí při zběžném pohledu do fitka, že tohle cvičení není žádná makačka, budu muset pokrčit rameny a dát mu za pravdu, jakkoliv se cítím být velkým propagátorem kulturistiky a fitness. Ten pohled je někdy vážně tristní. Půlka přítomných sedí a čumí do těch svých krabiček. Já chápu, že 90 % lidí nechce být kulturisty, nechce se promenádovat po podiu a vystrkovat holou řiť v kategorii fitness. To je v pořádku a já to respektuju. Stejně tak informaci, že se jdou jen protáhnout, zacvičit si. Ok, fajn. Ale to moje dcerka, o které píšu v úvodu taky. Stejně tak jako další lidi, co na ten box pro hobíky chodí. Stejně tak jsem neviděl, že by si parta chlápků, co si jde začutat, aby si uhnali žízeň, vytáhla mobil mezi tím, než hodí out (nebo co to tam vlastně hážou). Neznám cyklistu, který by se jel jen tak projet a čuměl u toho na tik-tok. Vlastně mě napadá jediná sportovní aktivita, kde by lidi zírali do mobilů stejně intenzivně, jako ve fitku. A to je bowling, nebo šipky, a to ještě za předpokladu, že hrajete aspoň v pěti a moc vás to neba. A to za moc náročnou aktivitu nepovažujeme, že ne?

Jak přidávat intenzitu v tréninku?

Pokaždé, když napíšu na tohle téma článek, vyrojí se pod ním komentáře, jak si lidé prohlíží správné provedení cviků, píšou si své výkony, zapisují si do všelijakých fitness aplikací to, co zrovna udělali, hledají ten správný motivační song, díky němuž zvednou aspoň o tisíc kilo víc. Tohle všechno je fajn, akorát jsem to nikdy neviděl, když jsem někomu nahlédl přes rameno, nebo prostě zavadil okem o displej. Vždycky je to tiktok, Instagram, messenger, whatsup a všechny tyhle pozornost odvádějící sociální sračky. Co si tam kdo jako píše? Kámo, jedu teď krutý série, jakože bombím ve fitku, chápeš…

Hmm, spíš tu překážíš. Kámo. Hledání těch správných motivačních písniček? Jo, to je celkem častý, to je fakt… Hele, jsem boomer jak poleno, a přesto si zvládnu udělat playlist, v kterým můžu jednoduše přeskakovat, pouštět si ho pozpátku, napřeskáčku, jak je libo a kdykoliv slyším nějakou krutou věc, co by mě motivovala při těžkém tréninku, tak si to můžu do toho playlistu zařadit. Mobil mám v tašce a zvedám ho jen když volá šéfik, nebo někdo z nejbližší rodiny. Ostatní počkají, mám trénink, ne? Stejně jako ho nezvedají a nekomunikují lidé, co sportují nějakým jiným způsobem.

Neříkám, že ho nelze používat. Jasně, i já si občas natočím video, Honza Turek si taky točí série, které pak sledujete na našich sítích, to samé ostatní. Ale něco jiného je, během krátké přestávky mezi sérií přesunout telefon na stativu na místo, vrazit ho sparingovi do ruky, aby vás natočil a něco jiného sedět dlouhé minuty na místě, často dokonce ztratit pojem o čase, když narazíte na něco zajímavého a ničit si tak své soustředění a tréninkovou intenzitu…

A to je přesně to, co ten mobil dělá. Brzdí vás. Fascinuje mě, jak klademe milion otázek v oblasti tréninku a stravy, abychom se zlepšili. Sledujeme tréninková videa, hledáme nová tajemství, zkoušíme všelijaké nové cviky a jejich provedení. Žádáme po majitelích fitek nové a nové stroje, které podle nás představují ten poslední dílek skládačky vedoucí k našemu úspěchu. Pátráme po informacích, kdo si co píchá, kolik, kdy, jak často. Pitváme se v jídle, kolik má kalorií, glykemický index, jestli je bio, jestli slepice sere vejce do hedvábného šátku a zda krávě provádíme thajskou masáž vemena, aby mělo mléko víc bílkovin a bylo friendly pro naše tělo…. A pak náš trénink díky mobilům vypadá, jak když zombie ujíždí na relaxačním zpěvu velryb. Zapomínáme na starou dobrou dřinu, pot, soustředění, zatímco vymýšlíme všechny ty píčoviny.

Natočil jsem se při tréninku. Neměl jsem to dělat.

Jestli někdo kouká do mobilu, zabírá místo na lavičce, je to veskrze jeho věc. Mně to nevadí, poradím si, změním trénink, najdu si jiný cvik. Jsem s tím v pohodě, protože vím, že si dotyčný zaplatil stejné vstupné jako já a má svaté právo využít ten svůj čas a peníze, jak uzná za vhodné. I kdyby si tam dal šlofíka na benčovce, je to jeho věc a vy si holt musíte dát tlaky s jednoručkama. Ovšem pokud ten samý člověk přijde pro radu, nebo s otázkou za jak dlouho bude mít svaly, mám pro něj radu číslo jedna: Nech mobil v šatně. Už jen kvůli tomu se tvůj trénink zlepší o desítky procent. Nečum do něj a zaznamenáš progres. Budeš soustředěnější, v přestávce koukneš na lepší borce, než jsi ty, okoukáš reálné postupy a přístup k tréninku, ne videa tvořená jen pro kontent. Soustředíš se a budeš zvedat víc. Zkrátí se ti přestávky, tvůj trénink bude intenzivnější.

Takže pokud na tréninku hledáš rady, jak zlepšit svůj trénink, tak věz, že tu největší brzdu třímáš ve svých dlaních. Pouč se od ostatních sportovců a nech ten mobil v tašce.