Ačkoliv se nám v obvyklém mediálním lomození o globálním oteplení a blížících se katastrofách dostávalo ujištění, že budeme překračovat těla na prach vysušených důchodců natolik pošetilých, že si vyšli na procházku ve chvíli, kdy nebezpečí tropických teplot vystoupí na 10. stupeň čehosi, nakonec to proběhlo vcelku v klidu. Léto se až na pár podzimních dní docela vydařilo, a nakonec tu máme nástup podzimu uprostřed skutečně nádherného září. A s podzimem přichází nová šance prodat reklamu díky dostatečně děsivým titulkům. Takže jen co se nám spustí první nudle z nosu, před kterou se pokusím ochránit dvojitou dávkou Imun Maxu, roztočíme rotačky s clickbaitovými titulky o nové mutaci covidu s pořadovým číslem 72 a italozvučným názvem pirola, platným minimálně do 12. října, než nastoupí covid 73 pikola. A já jen doufám, že před pikolou za pikolou nebude nikdo stát, protože já tohle už nechci hrát. Páč celá ta tehdejší hysterie má následky doteď. V ekonomické rovině to vidíme všichni, ale podle mého názoru se to dost podepsalo i v té mentální…

Jde o to, že minulý týden jsem si povídal s Lubošem Chládkem. Celé to máme natočené a když nebudu dnes moc prokrastinovat nad tiktokovými videi, kde mi někdo bude ukazovat, jak izolovaně procvičí šesté vlákno prsního svalu pod klíční kostí, možná se na to zítra budete moct mrknout. Je to rozverný rozhovor, což nechápu, vzhledem k tomu, že Luboš je bez kůže a pamlsků plných kalorií, co produkují dobrou náladu. Ale přesto tam najdete vážnou pasáž, kde mudrujeme jako by nám bylo dohromady minimálně 300 let a zažili dobu, kdy jsme sušili Napoleonovi boty, když se vracel z Ruska. Což je vždycky trapas. Přesto se nejedná o nějaký mezigenerační hejt. Spíš jde o to, že máme oba pocit, jako by teď bylo in zpochybňovat úsilí, zarputilost, houževnatost, kterou potřebujete, abyste to někam dotáhli. A já si myslím, i když si teď mnoho z vás bude myslet, že jsem trochu magor, že se na tom hodně podepsala doba, kdy koláče byly bez práce, a ještě dorazily domů samy kurýrem…

Extrifit Imun Max 90 cps

Mimořádně silný komplex 8 rostlinných výtažků, 13 vitamínů a 5 minerálů vytvořený speciálně pro podporu normální funkce imunitního systému.

Půlka národa byla doma, nedělala nic, někdo byl na home office, což byl krycí název pro to, být doma a nedělat nic. Naše ratolesti si pustili v posteli paní učitelku na počítači, která v pyžamu zadala úkoly a šla si dáchnout. A přestože jsme nedělali nic, dostávali jsme peníze jako ti, co dělali hodně. Do školy se nechodilo, ale na konci roku nikdo nepropadl, protože to svedl na špatnou wi-fi. Zkrátka a dobře krapet jsme zlenivěli, děcka nám přestala sportovat, ale tak nějak jsme všeobecně zjistili, že je to vlastně jedno. Proč se snažit, no ne?

A možná proto mnohem více než dříve, slýcháváme (já s Lubošem) věty, jakože glutamin nepotřebuješ. Creatin taky ne. A proč si odměřuješ gramy sacharidů? Proč se tak dřeš? Nepřeháníš to trochu? Co na to zdravíčko? Nejsi v té posilovně moc často? A opravdu jíš to samé každý den? Proč se tak přežíráš? A to ti to ještě chutná? Proč jdeš cvičit, když jsi unavený? A to se ti furt chce? Proč se v té dietě tak trápíš. Proč si nedáš zákuseček, jeden kousek se stejně nepozná… A k čemu je dobrý vyhrávat závody, stejně z toho nic nemáš… Dřív jsme tu zarputilost a odhodlání snášet nějaké to nepohodlí kvůli dobrému výsledku obdivovali, dnes to nechápeme. Hlavně, aby nám bylo fajn a nic se nám nestalo…

Mám pochopení pro to, když podobné věty pronáší geneticky obdařený superkulturista. Freak, kterému stačí zapumpovat s kladkou a má o pár centimetrů větší biceps. Někdo, kdo roste tak rychle, že si bez problémů může dopřát dietní prohřešky, aniž by se to na jeho formě nějak projevilo. Ale co ti méně talentovaní? (v měřítku profi) Kulturisti jako jsou Luboš Chládek, Honza Turek, Pavel Koukal, Slavoj Bednář apod..? Ti to taky mají dělat jakože nějak na pohodu, ono si tělo řekne?

Kulturistika je o rutině. O tom jíst, když nemáte hlad, nejíst, když ho máte. Cvičit, i když se vám nechce. Dřít, i když jste unavení. Skládat všechny potřebné dílky mozaiky, které jsou potřeba k celému obrazu úspěchu a čekat, až ten geneticky nadaný soupeř některé z těch dílků poztrácí. Když jste v objemu, chcete přibrat, musíte prostě žrát víc než doposud. Nelze doufat, že i když futrujete ostošest, máte toho žrádla kolikrát plné kecky, že přiberete bez navýšení kalorií. A navíc ne díky junkfood, ale za pomocí proteinu a sacharidů. Jakým zázrakem by se to mělo stát? A to je důvod, proč si dávají ten „zbytečný“ gainer, „zbytečný“ protein. Protože to prostě nelze tak jednoduše užrat bez toho, aniž byste nepřetěžovali trávicí trakt.

Naopak v dietě „nepotřebuješ“ spalovač, nepotřebuješ nakopávač, nepotřebuješ vitamíny, tohle, nebo tamto… I když je dnes díky všem těm bezkalorickým dobrotám mnohem jednodušší držet dietu, pořád jde o dost jednostrannou, na vitamíny chudou stravu v permanentním kalorickém deficitu. Takže jasně, že nepotřebuješ TraiNox, jasně, že bys to odcvičil i bez toho, ale když seš na hadry unavenej, energie odletěla Terminálem 1 hodně daleko a na hodně dlouho, seš sakra rád za něco, co ti pomůže alespoň krátkodobě vydolovat zbytky energie k tomu, něco v tréninku odtahat a tím zároveň zase spálit trochu toho bůčku. Ono, když někdo shazuje z obézních 130 kg na zavalitých 100 kg a je to úctyhodný výkon, který zaslouží potlesk a uznání, ale pořád je tam hromada energie dělat ejchuchů. Sundat z formy, která je pro většinu lidí neuskutečnitelným snem posledních 5 kg, aby vám kůže oblepila svaly těsněji než šprcguma vašeho fanfrlína, to je úplně jiný level kalorického deficitu, do kterého si musíte setsakramentsky morálně hrábnout a vážně to není nic příjemného.

Proto upřímně říkám, že nechápu tohle zpochybňování vůle, odhodlání, cílevědomosti od někoho, kdo nikdy nebyl pořádně ve formě jak svalové, tak vyrýsováním. Vždycky mám neodolatelnou chuť říct...A co ty o tom můžeš vědět? Radíš snad Verstappenovi jak má jezdit jen proto, že máš řidičák?Svádím to na kovid, ale možná je to jen tím, že lidi chtějí číst jen to, co chtějí slyšet. Že to je lehký, že nemusíte cvičit nadoraz, že to stačí šudlat na kladkách, že nemusíte jít do bolesti. Že můžete jíst jen do sytosti, že můžete držet dietu, jen aby vám nebylo nepohodlně, že si stačí jen něco zobnout, píchnout... Ale tak to není. Pokud chcete něčeho dosáhnout, musíte vystoupit z komfortní zóny. Musíte dělat i to, co vás nebaví a nechce se vám. Každý z nás rád cvičí, ale pokud chce Honza větší nohy, dělá brutální supersérie, ze kterých bych se já osobně posral… A pravděpodobně bych dopadl stejně, kdybych absolvoval legday s Kristýnou, která chce mít nohy jak kobyla, a proto dře jak kůň. (To je ale hezká slovní hříčka, co?) Každopádně, pokud chtěl Slavoj na Masters Olympia uspět, musel sundat pas tím, že prostě nežral. Nevypadal zrovna moc happy. Chládek naopak potřebuje přibrat, tak holt bude následující půlrok funět pod přívalem přesně spočítaných živin… Není to stěžování si, každý z nich to dělá dobrovolně, ale všichni ukazují na injekce a prášky, ale na tohle neukáže nikdo.

Všichni, o kterých jsem psal, mají parádní výsledky a já si od nich vždycky něco vezmu, přestože toho mám odcvičeno mnohem víc než oni. Tyhle rady nejsou žádné desatero vytesané do kamene, ale informace, které si vyhodnotím, zda pro mě mají přínos, nebo ne. Ale nezamítám informace a postupy někoho, kdo je lepší. I přesto, že si mnohdy pomáhají nedovolenými prostředky, tak vím, že mi jejich rada, kdy užít glutamin, jaký protein dávat po tréninku, proč si do něj sypat rice, na co jsou ty jejich borůvky a já nevím co ještě, může pomoci. Protože jen blázen si může myslet, že ty nedovolené prostředky lapají molekuly vzduchu a vyrábějí z toho svaly…

Kristýna Seidlová - cítím, jak se mi vrací snídaně....

Jan Turek - ty záda jsou brutální!