Sparingpartner

Člověk je společenský tvor. Společnost má pro nás velký význam, učíme se spolupracovat, pomáhat si a to v různých společenských seskupeních – od rodiny, přes pracovní skupiny až po sportovní týmy. Ale přesto se musíme spolehnout především sami na sebe.  Ono i samotné zakončení v každém týmovém sportu je závislé na jednotlivci.  Dobrým příkladem jsou hokejisté mívající problémy s překombinováním týmové hry. Důsledkem bývá nedostatek střel na bránu. Bývá těžké převzít zodpovědnost za celý tým a se špatným výsledkem můžou přijít výmluvy. V silových sportech to platí taky. „Můžeš mít buď výsledky, nebo výmluvy, nemůžeš mít obojí“. S menším rozdílem, protože i autor tohoto hesla, Arnold Schwarzenegger, moc dobře ví, že kulturistika je vhodným prostředkem k rozvoji samostatnosti. Je to individuální sport, v kterém jsou výsledky závislé čistě na aktivitě jednotlivce. Přesto je i sebevětší samotář společenským tvorem. Spoléhá sice jen na sebe, ovšem jen do té doby, než zjistí, že potřebuje pomoc. V té chvíli může přijít na scénu sparingpartner.

V začátcích posilování se člověk většinou obejde bez pomoci. Někteří začínají dokonce sami doma (pokud mají 15kilové jednoručky a obouruční čtyřicítku, tak musím podotknout, že toto je téměř „k hovnu“! Není nad pořádnou zátěž v posilovně!). Cvičení se sparingem má spoustu výhod. Za jednu z největších považuju pomoc při „umístění“ činek do výchozí pozice. Tato výhoda se dokonce stává přímo nutností v určité fázi pokročilosti cvičence, bývá tím pádem i podnětem k uvědomění, že by si měl člověk najít sparinga. Jako příklad nutnosti této pomoci uvedu tlaky na ramena s jednoručkami. Jak postupem času roste síla a váha jednoruček, snižuje se schopnost dostat je nad vrchní polovinu těla do výchozí pozice. Mezi další výhody patří dopomoc s posledními opakováními v sérii a to u téměř všech cviků. Komunikace a kritika je samozřejmě na místě, protože se může stát, že nám kámoš pomůže až příliš. Při cvicích na menší svalové partie (respektive při všech cvicích, kde nehrozí nebezpečí) je tedy výhodné, aby si sparing držel určitý odstup. Apelujme na něj, aby používal jen prsty. I kdyby pomohl zvednout pouhých pár gramů zátěže, bohatě to postačí ke splnění obou účelů - poskytnutí fyzické i psychické podpory. Potřeba jištění vzniká až při cvicích na větší svalové partie, protože tam používáme větší váhy a zvyšuje se riziko zranění. To se týká hlavně benčpresu. U dřepu a tlaků může být sparing také lehkou podporou stability. Ono udržet tělo, nebo končetiny ve stejné dráze po všechny fáze opakování může být s těžkými váhami trochu problém. Sparing může posloužit i přímo jako zátěž. Určitě znáte cvik na lýtka „Oslí výpony“, kdy je cvičenec předkloněn a někdo mu vlezl na záda. Dalším kladem je opět spíš nutnost a tím se vracím k (do)pomoci. Tentokrát je ovšem potřeba v žádném případě nestát opodál a v žádném případě nepoužívat jen prsty.  Jedná se o trénink negativních opakování. Tento trénink bez sparinga prostě nezvládneme. V tomto případě je dokonce bezpečnější mít partnery dva. Máme naloženo až o 40% víc, než je naše maximum a soustředíme se na brzdění váhy oproti gravitaci. Pomoc navrátit činku (pozitivní-koncentrická fáze opakování) do výchozí pozice je pak hlavním úkolem sparinga, který „sleduje“ i negativní-excentrickou fázi opakování a tím nás jistí. Dělat tento typ tréninku bez sparinga je nemyslitelné!

Mimo tyto fyzické aspekty mají tréninky se sparingpartnerem ještě další výhody. Motivuje nás k lepším výkonům, nebo dokonce i k návštěvě posilovny pokud se nám dnes nechce cvičit. Může být i přínosem v teoretických částech tohoto sportu, nebo také impulzem pro změnu tréninku. Je ovšem potřeba mít toho správného. Musíme spolu ladit. Nejvýhodnější je, když máme podobné možnosti (srovnatelnou sílu) a podobné cíle. V mnoha případech spolu tito partneři nevydrží příliš dlouho. Přestávají spolu cvičit z důvodů nekompatibility, kdy jeden z nich zatouží po radikálních změnách v tréninku (např. rýsování) a druhý ne, nebo je o dost sdílnější a je schopný výrazně prodloužit dobu tréninku neustálým mluvením, případně se u jednoho z nich změní denní doba určená pro trénink. Může být mnoho důvodů k ukončení této „spolupráce“. Dá se ale i improvizovat. Pokud nejsme v posilovně sami, často postačí v nouzi zavolat: „ Pojď!“ (v případě, že je dotyčný blízko) nebo: „ Pomoc!“ (v případě, že je od nás dotyčný vzdálený). Někdo většinou přispěchá. Důležitým uvědoměním ve sparingvztahu je, že pokud má člověk sparingpartnera, je vlastně i on sám sparingpartnerem toho druhého a měl by se podle toho chovat. Možná jsme individualisté. Je dobrý pocit být pánem svého osudu, překonat svou lenost a vítězit sám nad sebou. Máme tendenci zvládnout všechno sami. Ale nezapomínejme, že jsme společenští tvorové, a že není ostuda říct si o pomoc.