Po pravdě jsem dlouhou dobu přemýšlel nad tím, zda mám o tomhle tématu vůbec psát. Je to tak trochu mimo fitness mísu, ale spousta lidí se v tomhle článku najde, myslím si. Známe to asi všichni, nebo jsme se s tím každý z nás v životě alespoň jedenkrát setkal. Vštěpovali nám to do hlavy už jako malým dětem. Seděli jsme u jednoho stolu jako rodina, dopřávali jsme si společný oběd, nebo večeři a nemohli jsme udržet pozornost u jídla. Pořád nás z toho vychutnávání si jídla něco vyrušovalo a nemohli jsme se na to dostatečně soustředit. Ať už to byla televize, rádio, nebo jiná zvuková kulisa, bylo to pro nás kolikrát důležitější než samotná konzumace jídla, se kterou je spojené dostatečné žvýkání a podobně. Jako malé děti jsme neměli ani myšlenku na to, že jídlo je vlastně sociální událost. Je to čas, při kterém se můžeme všichni sejít po celém dni a potom už je na každém, jak to probíhá. Někdo je zarytý zastánce toho, aby se při jídle nemluvilo, kdežto jiní u jídla konverzují, vypráví si jejich denní strasti a slasti, příběhy, smějí se a tak dále. Je to každého věc. Nicméně jako děti jsme se u stolu sešli všichni jako rodina. Ať už se jednalo o snídani, oběd, nebo večeři. Vždycky to jedno jídlo za den bylo společné. Nehledě na nějaké větší události, jako Vánoce, Velikonoce, Silvestr a jiné svátky, nebo významné dny.

S přibývajícími léty už to společné posezení u jídla tak nějak upadá do zapomnění, protože děti vylétnou z hnízda a pokud nesdílíme byt s partnerem, tak jíme sami. Teda… pokud do toho nepočítám rodinného mazlíčka. No a právě v tomhle bodě bych se chtěl pozastavit a napsat k tomu něco, co si myslím, že bude možná pro mnohé trochu kontroverzní a dostanu za to bídu. Ale měl jsem to v palici už dlouho.

Jak jsem se zmiňoval o pár řádku vejš… jednak nám to bylo vštěpováno ze strany rodiny, ale pokud si to zadáte do internetového vyhledávače, vyjde vám ten stejný výsledek, který nám říkávali rodiče. Nejezte u televize! Proč? Tak abych si ještě střelil do nohy, vypíšu tady pár věcí, proč by se u jídla správně nemělo koukat na televizi, poslouchat rádio, ale mělo by se jíst vědomě.

  

Může to vést k přejídání se a špatnému trávení
Rozptylování: Váš mozek se soustředí na obrazovku, nikoli na talíř. To vede k horšímu vnímání, zda jste sytí, nebo ne. Vzhledem k tomu, že nedokážete posoudit vaši sytost častokrát jíte daleko za hranice sytosti.
Zvýšená konzumace: Studie poukázaly na to, že pokud při jídle sledujeme obrazovku, vede to ke zvýšení konzumaci jídla. Především toho ultra-průmyslově zpracovaného.

Prodloužená konzumace: Pokud při konzumaci jídla sledujeme televizi, je velice pravděpodobné, že budeme u jídla sedět déle.

Špatné trávení
Neadekvátní rozmělnění: Jsme více náchylní na to, že pokud koukáme na nějakou obrazovku, nevěnujeme se rozmělnění potravy dostatečně. Jinými slovy… dostatečně to jídlo nerozkoušeme. To jednoduše vede k nedostatečnému rozmělnění potravy, nafouknutí a celkovému diskomfortu.
Redukce vstřebávání živin: Kvalitní proces trávení je spojen s vnímáním chutí a aromat. Celá tahle okolnost je ztracena, nebo redukována v okamžiku, kdy svoji soustředěnost přesuneme na obrazovku.

Neadekvátní potěšení z jídla
Ztráta požitku: Mozek je při sledování obrazovky soustředěný na obsah, který je nám podáván. Tím pádem nejsme schopni dostatečně ocenit a vnímat chutě, konzistence, vůni a barvy. Celý tenhle řetězec může vést k menšímu potěšení z jídla.

To, co jsem vypsal vejš byly negativní efekty především na naše organismus. Jenže to může mít i hlubší význam. Kolikrát nejsme doma sami a naši domácnost sdílíme s partnerem, nebo dětmi. To, že si k jídlu pustíme ať už televizi, nebo počítač, nebo jinej druh obrazovky, může mít negativní dopad taky na naše „spolubydlící“. Budeme dávat dětem špatné návyky, kterých se potom jen těžko zbaví. Vidím to dnes a denně. Děti si bez obrazovky u jídla už to jídlo ani nedokážou představit. Musí se u toho prostě nějak zabavit, jinak to jídlo nesní. Zdárný příklad je moje neteř, která chodí do 4. třídy. Při štědrovečerní večeři jsme se celá rodina sešli pod jednou střechou a ačkoli to byla návštěva, tak si ten telefon nedokázala odříct. Když jsme se jí ptali, jak se má a jak se těší na dárečky, tak s koukáním do telefonu odpovídala. Telefon odložila až v okamžiku, kdy se teda celá rodina usadila ke štědrovečerní večeři, jinak bez šance. No a co si myslíte, jak to dopadlo po té večeři? Rozbalily se dárečky a hurá zase telefon v ruce. Prostě hrůza. Musím se s váma podělit o jednu takovou jobovku… když přišla se strejcem a seděla s telefonem v ruce u televize, tak se mě zeptala, zda si může dát chlebíček. Na to jsem jí odpověděl, že ano, načež si vzala rukou chlebíček hledíc do telefonu, ale potom ten chlebíček snědla BEZ RUKOU. Neptejte se mě, jak to udělala, ale ano, dokázala to.

Extrifit Protein Break! 900 g mango

Když chcete jíst zdravě, snadno a rychle. Protein Break! je lahodná kaše, která přináší skutečné fitness složení ve špičkové kvalitě. Skvělý parťák do diety i pro růst svalů, a navíc hotový za dvě minuty!

Teďka bych však chtěl napsat něco, za co možná dostanu neskutečnou bídu a za co budu u spousty lidí souzenej, ale napsat to chci. O pár řádků vejš jsem zmiňoval ty negativní dopady, které sledování obrazovky u jídla může mít, nicméně si myslím, že v tom můžeme vidět i pozitivum, pokud to tak budeme vnímat. Nechci tady hlásat, že sledování obrazovky u jídla je dobrý, to určitě ne. Nicméně si myslím, že v dnešní uspěchaný době se v tom dá vidět taky benefit. A budu psát z vlastní zkušenosti.

Víte, já tu dnešní dobu vnímám opravdu jako jeden velkej kolotoč. Ráno vstaneme a ten kolotoč začíná. Vzbudíme děti, nebo se probudíme sami. Dětem uděláme snídani, případně se nasnídáme sami, kolikrát za běhu, nebo fakt z rychlíku. Oblíkneme se a jdeme na to. Ráno musíme být na značkách v práci, kde nám jede hlava na plný obrátky až do konce směny. Pokud nepracujeme hlavou, tak pracujeme fyzicky, ale ta pointa je stejná… prostě jsme v jednom kole. Po práci vyzvedneme děti, nebo jdeme dělat koníčky, případně máme ještě nějaké zařizování. Doma jsme reálně třeba v 5–6 hodin podvečer. Než si připravíme věci na další den, než uděláme hygienu po celém dni a než si uděláme večeři, tak je okolo 7 hodiny večer. Po celém dni, kdy jsme v neustálém koloběhu, pořád něco děláme, řešíme, pracujeme, zařizujeme a kortizol s adrenalinem nám jedou na plný obrátky, chceme po celém dni vypnout. Chceme si prostě v klidu sednout a chceme si vychutnat alespoň to jedno jídlo za den, o kterém víme, že si ho sníme z pohodlí domova. Kde na nás nikdo nebude koukat a nikdo nás nebude „soudit“ za to, co si dáváme. A pokud je doma rodina, tak o nás ví, že se stravujeme tak a tak, protože jsme fitness magoři. A k tomu jídlu, na které se celý den těšíme a které jako jediné sníme z pohodlí domova v klidu a máme na něj čas, si prostě tu obrazovku pustíme. Je to špatně? Já si myslím, že v tomhle případě se dají přimhouřit oči a s rukou na srdci říkám, že já to takhle dělám. A těším se na to opravdu celý den. Vím, že po celém dni, kdy jsem v práci, potom jdu do fitka, potom mě čeká ještě nějaké zařizování, nebo přípravy na další den, se na to jediné jídlo, které si sním v klidu, doopravdy těším. A nemám vůbec žádné výčitky, když si k tomu jídlu pustím oblíbený seriál, nebo se přitom podívám na film. Zrelaxuju u toho, vypnu hlavu a neřeším na těch 45 minut opravdu nic. Užívám si jen tu chvíli přítomného okamžiku, kdy se po celém dni můžu odměnit touhle formou a je to pro mě opravdu forma relaxace. Vyplaví se mi u toho dopamin a serotonin (hormony štěstí) a je mi hnedka lépe. Zároveň ale dokážu říct, že při sledování obrazovky jsem schopen si jídlo vychutnávat, žvýkat u toho, vnímat chutě, konzistenci, textury a já nevím co všechno ještě. A tím, že jsme fitness komunita, která kolikrát používá kalorické tabulky a jídlo si váží, máme pojem o tom, kolik té energie za celý den přijmeme. Proto za sebe, ale i za spoustu lidí, kteří to sledování obrazovek u jídla praktikují, můžu možná říct, že bychom neměli problém s tím, že bychom přibývali na váze skrze větší porce jídla. Jelikož tohle konzumování jídla praktikuju už opravdu dlouho a jsem jeden z těch, který trpí syndromem nedostatečného vzhledu (ačkoli mám po celý rok viditelné břišní svaly – v objemu alespoň náznak), můžu říct, že problém s přejídáním se, nebo přibývání na váze opravdu nemám.

    

Tak co si o tom myslíte vy? Když jsem i skrze všechny ty doporučení a rady na internetu, kde se máme vyvarovat sledování obrazovek u jídla vyhnout, napsal tohle? Že pokud k tomu opravdu přistupujeme vědomě a vnímáme to jako formu odměny, jako formu relaxace a vypnutí po celém dni, je to i tak špatně? Já si to nemyslím. Něco jiného by bylo, kdybych si sednul k obrazovce a zhltnul obrovské množství jídla za pár minut plus k tomu si dal ještě nášup v podobě nějakého dezertu, aniž bych věděl, kolik energie přijímám, protože to mám rád všechno pod kontrolou.

Asi ne všechno, co se traduje musí být jen černé, nebo bílé, ale to je obzvláště v odvětví fitness poměrně známý fakt. Proto, pokud máte stejný rituál konzumace jídla, jako mám já a jako má převážná část populace, nemusíte se za to stydět a brát to jako negativum, pokud k tomu přistupujete svědomitě. No a pokud máte rodinku a děti… co si budem, sledovat obrazovku u jídla není ten nejlepší vzor, kterým byste mohli být.