Trable muže středního věku v moderním fitku

Když se zeptáte prvňáčka, jaká je jejich paní učitelka, obvykle vám řeknou, že hodná a stará. Pak před vámi stojí na třídních schůzkách 25letá playmate a vy ke svému podpisu na prezenční listině připisujete i svůj telefon, i když se na něj vůbec nikdo neptal. Chápu, malé děti obecně rozlišují věk lidí na maminku, tatínka, stará paní a pán a dědeček a babička. V 15 letech jste v očích prvňáčka dospělák.

Když pak dospějete do oněch patnácti, lidi v mém věku neznáte, nevnímáte – víte jen, že jsou zhruba ve věku vašich rodičů čili v zásadě celkem kreténi, kteří netuší, co je TikTok. Ti ještě starší už existují jen jako staré mumie, co zabírají sedačky v MHD, pohybují se rychlostí kontinentálního driftu a začínají trochu „vonět“. Někdy víc - záleží na ročním období a blízkosti lékárny.

Jak dospíváte, posouvá se i tohle vnímání starších a ve 20-25 letech už zjistíte, že padesátníků existuje víc, než jen vaši rodiče a učitelé na střední škole, přesto vás ani nenapadne, že by mohli mít ještě zachované všechny tělesné funkce. Obvykle je vnímáte jako shluk nemocí a defektů zabalené ve vytahané kůži s končící dobou expirace. Že by mohli třeba provozovat aktivitu jako je sex? No tak to ani omylem, kámo. Možná tak pár podivných existencí za peníze na www.fekalporno.de pro úchyly…

Přesně to jsem si myslel a celý ten úvod koresponduje s mým vnímáním lidí s poněkud starším datem výroby. Jenže můj tachometr z té pětadvacítky akceleroval na jednapadesátku rychleji než Porsche 911 a než jsem se stačil na tom světě trochu rozkoukat, bylo to tam a teď si o mě ti 20letí, myslí asi totéž, co já tehdy…

Jenže věci se mají jinak, než se tenkrát zdálo. Jasně, jsem už ve věku, kdy nějaká moje buňka, co ještě včera perfektně fungovala, zítra vyhlásí stávku, nebo rovnou zemře, ale jinak je všechno OK. Všechny trubky jsou průchozí, všechny chámovody fungují, zrak registruje objekty před vámi. Jenže na čele to napsané nemáte, že jo…

A to vás může přivést do úzkých. Jde o to, že kamkoliv se v ČR vrtnu, tam ve fitcentrech panuje stejná dívčí móda. V letním období bych se to nebál označit za uniformu. A ta se skládá z krátkých elastických kraťásků končících buď pod pod prdelním ohybem ve ¾ stehna, v prdelním ohybu, nebo u těch echt horkokrevných nad prdelním ohybem. Nad kraťáskami je dvojí varianta. V prvním případě jde o podprdu, přičemž ženy pro to mají jiný krycí název topík nebo tak něco. V druhém jde o oversize triko, vzadu umně zašmodrchané kdovíkam, ale hlavně tak, aby byly vidět kraťásky. Vysoký fusekle a tenisky není třeba zmiňovat. Nebudeme předstírat, že to není pěkné, protože je. A to je ta potíž…

Dívky si to sice rády berou na sebe, ale pak se cítí trochu nesvé, když mají provádět mrtvé tahy a všelijaké ty cviky na zadek a zadní stehna v blízkosti stejně starých cvičenců plných testosteronu, jejichž mladistvá těla jsou zbrocena potem a plná chtíče. (nebo mají všichni v ruce mobily, což je taky dost nebezpečný) A tak, pokud je to možné, si pro provádění výše jmenovaných cviků, vcelku pochopitelně, hledají místo, kde se cítí bezpečně, kde jim nic nehrozí, kde se nemusí obávat nemístných pohledů. Takže někde v koutě, nebo, pokud není zbytí, u nějakého starého člověka před smrtí. U mě třeba…

…A tak se nedávno stalo, že jsem cvičil záda na stroji, nebo něco takového. Už si přesně nepamatuju, což vzápětí mužská část čtenářů jistě pochopí. Takže jsem něco cvičil a přede mě si to nakráčela mladá dívka ve věku kolem 18-20 let a jala se provádět rumunské mrtvé tahy. Asi tak metr a půl, možná dva, přímo přede mnou. Nemusím snad dodávat, že elasticky obtažené obrysy vulvy jsem měl přímo před xichtem. V ten moment se aktivovala červená kontrolka podvědomí, které má na starosti slušné vychování a začala řvát, NEČUM TAM, NEČUM TAM, KOUKEJ JINAM, PRASÁKU!!!! V ten moment se vzbudila část podvědomí, zodpovědná za sekci „různé radovánky“ a začala mi našeptávat, jen se koukni, dyť je to pěkný, stejně to dělá schválně… a tahle hádka nervových zakončení v mém mozku způsobila, že mi oči začaly švidrat víc než Karlosovi.

Přestávku jsem trávil tím, že jsem něco jako hledal v tašce. Na druhou sérii jsem se už nachystal. Snažil jsem se koukat do země v předstíraném soustředění, které se samozřejmě nekonalo, pokud víte, že se vám předklání něčí kunda metr a půl před frňákem. Nicméně jsem to v poloze modlícího mnicha nějak dokončil. Ve třetí sérii jsem si už řekl… no tak ji tam budu čumět, no a co, já tu byl první, aby mi po druhém opakování docvaklo, že okolí nemá páru, že jsem tam byl první, takže budu vypadat jak nějakej starej uslintanej úchyl, co čumí mladý holce mezi nohy. Takže jsem začal čumět všude možně, nahoru, dolu, do stran, sobě na kozy, šikmo horem… Ve finále jsem působil jak nějakej sjetej strejda na perníku v lepším případě, nebo v posledním stádiu mrtvice v tom horším.

No a tak jsem šel radši pryč. Tři sérky bohatě stačí. Nemám to holčině za zlé, jak už jsem řekl, v jejím věku by mě ani omylem nenapadlo, že se lidi v mém věku ještě vcelku rádi pošmajchlujou a že jim pohledy na obtažená přirození způsobují neočekávané zvraty v podbřišku. Takže bych si dovolil dát jednu radu na závěr. Pokud se to hýbe, pokud to dýchá, nedejbože pokud to má ještě nějaký svaly, není to ještě mrtvé. A pokud není, je dost velká pravděpodobnost, že všechny funkce jakž takž fungují. Tak si trochu popostoupněte jinam, ať nás zbytečně netrápíte…

Stroje vs činky vs mladí cvičenci