Váš průvodce sushi

Tak na tenhle článek jsem se upřímně a s rukou na srdíčku opravdu těšil. Nevím, zdali to sklidí nějaký úspěch, do jaké míry vás to edukuje, nebo snad třeba i pobaví? Ale myslím si, že tenhle článek bude tak trošku ojedinělý. No a co mě k tomu, abych tohohle “průvodce” sepsal, vedlo?

Nebudu vám lhát, když řeknu, že neznám ve svém okolí, možná ani nikoho na světe, kdo by toho na running sushi snědl více než já. Ačkoli moje tělesná schránka nepřekypuje kvantama svalů a nemám dva metry... jsem spíš taková atletická princezna, tak se toho do mě vejde (co se objemu jídla týče – jen pro ujasnění) fakt hromada. Pokud se mnou jde nějaká oběť a doufá, že jí tam třeba něco na tom páse nechám, tato osoba padá do údivu, kolik jsem schopen toho sníst a že místo trávicích žaludečních šťáv mám kyselinu. Jasně, tu kys. Chlorovodíkovou máme všichni, ale víte, jak to myslím, ne? Tak pokračuju ve vysílání. Normálně když jdu na sushi, mám to tak nějak pořešené, že celý den nic nejím, protože na to sushi jedeme v době oběda, taková ta klasika. Takže dopoledne si udělám svou práci a povinnosti a poté, co přijedeme z onoho sushi už se do mě stejně nic nevejde, takže ani není potřeba jíst. Tím chci říci, že ty kalorie ze sushi nějak neřeším a prostě to tak nějak vyjde.

 Teďka jsem měl ale dietu a chytla mě naprosto nesnesitelná chuť na sushi, ale jako že jsem si doopravdy připadal jako feťák, který prostě potřebuje svoji dávku, jinak to přes ten abstinenční záchvat nepřežije. No a bylo tady dilema pyrotechnika... jelikož nejsem jeden z těch dobře obdarovaných jedinců, který má spalování Boeing 737, nebo hyperfunkci štítné žlázy (zvýšenou funkci – můžete toho sníst víc a nepřibíráte), nebo máte crossfitové tréninky, kdy jedním tréninkem spálíte bambilion energie... prostě nemám ani jedno. A vzhledem k mé tělesné konstituci, kterou s velikou oblibou připodobňuji k “atletické princezně” nemám ani veliké množství svalů, tudíž je moje metabolická odezva těla prostě normální, žádné přehnané extrémy a v období diety fakt hodně trpím, protože ty kalorie lezou opravdu hodně nízko. Jo, já vím... sory, zase jsem odbočil od tématu, takže se vracím tam, kde jsem skončil.

Takže s tou neutuchající chutí na sushi jsem musel udělat radikální zákrok. Ten zákrok spočíval v tom, že jsem musel přes celý týden konzumovat opravdu naprosté minimum kalorií, abych si to sushi v Sobotu odpolko mohl dopřát a ukojit tak svoji potřebu. Nebudu vám říkat přesná čísla, protože už takhle jsem si vám tu pobrečel až až, ale kdybych to zjednodušil, tak jsem prostě od Po - Pá jedl vzduch omaštěný větrem... A když jsem nad tím tak přemýšlel, tak jsem si řekl: ,, ty vole, ale ono by nemuselo být zase tak těžký to spočítat, nebo jo?” Vždyť si to vezměte... rýže je “baj vočko” všude stejná a potom už jen záleží na výběru těch rolek, které si zvolíte. Já se přiznám, že neholduju těm – pro mě nesmyslům – jako jsou sushi s majonézou, sushi s dresinkem, nebo sushi obalené v těstíčku. Pro mě je jasná volba prostě kus rýže a na tom flák syrové rybyšky... a jsem spoky – nejvíc. Takže jsem popadl kuchyňskou váhu, kalorické tabulky a dal jsem se do díla. Také jsem si pomohl výsledkama kalorických testů ze zahraničních sushi restaurací, které na jejich stránkách uváděly alespoň hrubý nástřel kalorií, které jednotlivá sushi-rolka obsahuje. Proč píšu nástřel? Protože to nejspíš nikdy nelze změřit přesně. Každý kousek sushi bude mít jiné množství rýže, jiné množství ryby a každý kousek ten “samuraj za pultem” sekne jinak.  

No, po asi dvou dnech, kdy jsem ležel v těchto informacích a hltal ty zahraniční weby, které uváděly podíl kalorií v jednotlivých rolkách jsem to sesumíroval a našel jsem na jednom webu kalorickou tabulku, která korespondovala tak nějak se všema okolníma restauracema. Tuto tabulku si dovolím vám sem vložit, abyste měli ten odrazový můstek pro případ, že byste chtěli podniknout takovou šílenost, jako jsem udělal já. Jít na running sushi v dietě. Jasně, jsou tu jedinci, kteří si v období diety dopřejou tzv. dietní přestávku a prostě si dají jeden den cheat meal, nebo celý jeden den prasí. Nebo jsou tu naprosto normální lidé, kteří si zajdou na sushi, aniž by to jakkoli řešili, dají si zkrátka to, nač mají chuť a je jim to absolutně jedno, protože... “vono to nějak dopadne”. Jenže já a moje obsese v jídle mi tento komfort prostě nedovoluje. Jsem jedinec s dostihovým viděním, a když si vytyčím nějaký cíl, tak si za tím prostě jdu, ať se děje, co chce. V období diety je to tedy jasný cíl: shodit přebytečné tuky v co možná nejkratší době, co nejefektivněji a bez jakýchkoli přestávek. Ale co člověk, to názor a přístup.

 Jen mě potom dokáže vyloženě, s prominutím nasr.., když ti lidé, se kterýma na to sushi jdu, říkají něco ve smyslu : ,, jak je možný, že toho sežereš tolik a máš břišáky?” Víte, on je fakt veliký rozdíl si dát klasické sushi, nebo ty novodobé výmysly, které mistři samurajští vymysleli, aby ukojily naše chuťové buňky, které prahnou po mastnotě, přesolené chuti, fritéze a já nevím čeho všeho. A můžu vám garantovat, že kdokoli, s kým na to running sushi jdu, si prostě tyhle novodobé srágory dá. Můj výběr sushi se skládá z klasické rýže a syrové ryby. Sem tam si dám kousek ovoce, nebo se napiju mango šťávy, či kokosového mléka ale hej... kvůli těmhle věcem tu nejsem. To kokosové mléko, nebo mango šťávu si můžu koupit v dnešní době snad v každé sámošce, nebo nonstopáči, které cestou domů z toho sushi minu. Já jsem v sushi restauraci proto, abych si dal sushi... to klasické zdravé sushi, kdežto můj doprovod do sebe láduje snad každý “nezdradvý” kousek toho sushi, který na tom páse je. Ať už s majolkou, nebo jakkoli obalovaný, nebo ten kousek projel friťákem... ale já jsem ten „špatný“, který chodí na sushi a má 6-pack.

Je to úplně stejné, jako v tréninku a našem zdravém životním stylu. Je to prostě o sebekázni a disciplíně. Nikdo neříká, že si to sushi nemůžete dát... můžete si ho dát a další den a týden budete vypadat stejně dobře, jako den předtím, jen musíte mít tu vůli. Dokonce i ten sushi oběd se dá napasovat do vašeho kalorického příjmu. Sice to jde trošku obtížněji, protože operujete s číslama “baj vočko” ale i tak to jde. Jakmile jeden pochopí, že kus rýže a na tom syrová ryba nehraje tu stejnou hru, jako jejich avokádová rolka se smaženým lososem, majonézou, a to celé je polité nějakým nabušeným kalorickým dresinkem... celé to bude mnohem jednodušší.

Tak, úvod je za náma a pojďme se asi podívat na to sushi, co říkáte? Jo, já vím... bylo to dlouhý, ale jak jsem říkal... třeba to někoho možná pobaví a nastíní to můj pohled na tuto okolnost (tady bych chtěl mít tu ikonku modlících se rukou z messengeru, ale bohužel nejde nic, tohle je word).

  Jsou nám známé celkem 3 druhy sushi:

1. Sushi - klasický kus rýže, na kterém je flákota syrové ryby v celé své přirozené kráse... radost pohledět na ten krásný kousek přírodních surovin, které nám matka příroda nabízí bez jakýchkoli zprzněných aditiv.
2. Sashimi - kousek “obyčejné” rybyšky - z 95% podávaný samostatně. To obyčejné jsem dal do uvozovek, bo už jen tu syrovou rybu bych mohl jíst na kila.
3. Sushi rolka – syrová ryba a další aditiva a ingredience, které jsou zabalené v rýži a mořské řase. Tohle je ten kalorický výmysl, o kterém jsem mluvil. Přesně ten, který dokáže z jednoho oběda udělat kalorickou nálož v podobě štědrovečerní večeře pro celou rodinu.

Dovolím si zde podotknout, že jsem určitě nezaznamenal všechny druhy sushi a rolek, protože jich je na světě opravdu halda a každý svůj podnik může mít i jisté “speciality” které podává. V ohledu sushi konceptu se meze nekladou, řekl bych. Ve spoustě sushi restaurací jsem viděl už i sladké varianty, nebo varianty výhradně pro děti, dále také vegetariánské sushi restaurace a asi bych mohl pokračovat. Je moc hezké, že se tento styl kuchyně snaží zavděčit každému a také je chválihodné, že si tento skvělý pokrm může v dnešní době vychutnat každý. Nicméně kolikrát, když vidím tu sushi tabuli, si říkám, že už se ten koncept naprosto vymyká tomu, co to v základu vlastně je.

Sashimi : Makroživiny zde jsou vypsané pro 1 kousek syrové ryby. Neberte to však dogmaticky, jelikož každý kousek ryby bude jinak velký. Takový je prostě život.

Sushi :  Zde jsou vypsané kalorické hodnoty pro 1 kousek sushi (kousek syrové ryby a malá porce rýže). Standartně se jedná o jakousi “globální” gramáž, která se dodržuje. Berte to něco jako v hospodě míra čepovaného pivka. Taky byste nechtěli dostat podmíráka, ne?

 Sushi rolky: U těch rolek je to trošku složitější, jelikož kalorie zde jsou vypočítané na základě celé sushi rolky, která čítá cca 5-6 kousků (těch 5-6 kousků se vytvoří s jedné velké sushi rolky). Trvalo mi, než jsem tohle pochopil, takže to trošku zjednoduším, ale předpokládám, že jediný debil jsem tady já (vytlemenej smajlík).
Představte si tu sushi rolku jako klasickou roládu, ze které prostě říznete 5-6 kousků, to je celé. A ty makra, které jsou zde vypsané, jsou pro jednu celou roládu (tedy 5-6 kousků).

Dopředu se omlouvám, ale ty tabulky, které jsem vyhledával a poměřoval na základě mých výpočtů jsem nepřekládal, jelikož bych u toho strávil mládí. Ale jak si můžete z obrázků zde vložených povšimnout, tak nejdelší položka je u zmiňovaných rolek a to zajisté nejsou všechny, které existuji. Nemyslím si, že bych měl vypisovat návod, jak v těchto tabulkách číst, jelikož je to poměrně zřejmé a jednoduché. Nicméně pro ujasnění:

První sloupec je ANGLICKÝ název pokrmu, druhý sloupec je celkový počet energetické hodnoty, třetí sloupec je obsah tuků, čtvrtý sloupec obsah sacharidů a poslední, tedy pátý sloupec, je obsah bílkovin. Tento postup sloupků je pro všechny obrázky stejný.   

Ještě mě tak napadá zodpovědět pár otázek, na které se mě lidé ptají.

Otázka: Je ten tuk v sushi zdraví? Odpověď: To je trošku sporný, protože v klasické rybě (losos, tuňák, sardinky atd...) jsou hlavně Omega 3 mastné kyseliny, které jsou protizánětlivé a pro tělo velmi benefitující. Nebavme se zde o tom, jak jsou tyto ryby vyživované, v jakých podmínkách žijí a kde se loví. Pokud to budeme brát z naturálního hlediska, tak ryby již zmiňované (losos, tuňák, sardinky atd...), obsahují zdravé a pro tělo prospěšné tuky. Problém však přichází v okamžiku, kdy do těchto sushi rolek přidáváme již zmiňované dresingy, omáčky a jiná aditiva. To už se ten poměr zdravých tuků hodně vybalancuje s těma nezdravýma. Takže odpověď není zcela úplně jednoznačná.

Otázka: Proč je sushi rýže jiná? Jako že je chutnější a má jinou konzistenci než ta, kterou si dělám já? Odpověď: Z počátku jsem si myslel, že se do sushi rýže, která se servíruje v japonských restauracích (konkrétně do sushi) přidává olej, nebo máslo, nicméně jsem byl vyveden z omylu samotným mistrem Hattori Hanzem (tamějším mistrem sushi). Pokud se do sushi rýže přidává olej, nebo máslo (což se v dnešní době v restauracích děje za účelem dohnání chuti = zvýšení konzumace = zvýšení finančních příjmů restaurací), toto sushi se považuje za znehodnocené. Co je ale v naprostém pořádku a je povoleno, tak do sushi přidávat rýžový ocet – který doladí chuť a zachová celkový koncept. Navíc (a na to jsem byl upozorněn s velkým zřetelem), jelikož mistr sushi v tamější restauraci byl velmi edukovaný a sečtělý, onen rýžový ocet také snižuje hladinu cukru v krvi, která se po konzumaci sacharidů přirozeně zvyšuje. Takže krom chuťového efektu to má také zdravotní benefit. No jo, ti japonci prostě ví (tady bych dal zase tu postavičku s pokrčenýma ramenama - “smajlík”).

Otázka: Měl bych si počítat kalorie ze sushi, které sním? Odpověď: Nebuďte takoví magoři, jako jsem já. Já byl v dietě a měl jsem na to sushi prostě velikou chuť. Zároveň jsem chtěl, aby to tak nějak zapadlo do mých tabulek a mohl jsem v dietě pokračovat bez přerušení, nebo výjimky.

Otázka: Myslíte si, že je hodně blbý nápad si do sushi restaurace brát kuchyňskou váhu a odměřovat si to, co sním? Odpověď: Tady bych plácnul toho “smajlíka” který si plácá rukou na čelo (facepalm). Ne, opravdu to nedělejte.  

Jdete li na sushi, užijte si ho! Dopřejte si na konzumaci sushi klid a čas. Navštivte vaší oblíbenou sushi restauraci a pokud žádnou nemáte, tak byste nějaké měli dát šanci a sushi minimálně vyzkoušet, jelikož je to opravdu bomba. Pokud nemáte vyloženě odpor k syrovému masu, nebo vám ryby nevadí, určitě sushi vyzkoušejte. Nejdříve jděte třeba sami na pár kousků a poté co zjistíte, zdali je to váš talířek pokrmu, nebo ne. Vezměte s sebou někoho, vychutnávejte si každý kousek, vybírejte si to, nač máte chuť, konverzujte přitom a celý tenhle “rituál” si užívejte. Sushi není jen o tom klasickém českém: jdu do hospody, dám si na rychlovku jeden vývar mezitím, než mi přijde hlavní jídlo, ať do té doby nepojdu na hlad, si dám raději hotovku (minutku), ať nečekám moc dlouho, hodím to do sebe, zatáhnu to s malým dýškem, ať nejsem držgrešle a “das vidáňa”.

A to, že já považuji novodobé sushi rolky, které jsou smažené, obalované, pokapané dresinkem, nebo dělané na sladko… to je čistě a jen můj problém a můj pohled na věc. Neříkám, že to vyloženě odsuzuju a chtěl bych proti tomu jet inkvizici, ale přijde mi prostě škoda tímhle způsobem „kazit“ krásný a čistý koncept jídla. Jak jsem řekl – můj pohled na věc, můj názor – takže si dejte cokoli, nač máte chuť, co se vám líbí a co byste chtěli zkusit.