Vaše nejštíhlejší já nebude to nejzdravější

Být extrémně vydrátovaný, chce tvrdou dřinu, úsilí, čas, energii, odříkání, ale taky si to může vzít jednu z těch největších daní. A tou je zdraví. Jedinci, kteří fitness životnímu stylu rozumí a žijou ho taky, vás budou obdivovat a budete u nich sklízet uznání a úspěch. Možná i u těch, kteří tomu fitness životu nerozumí, ale tam jsem se spíš setkal s tím, že jsme pro ně hubení, vypadáme na umření a podobně. Teda… za předpokladu, že jsme jen normální hobíci, kteří nejsou geneticky obdaření. Ačkoli dostáváme uznání a jsme v očích ostatních fitnessáků za někoho, ke kterým je vzhlíženo a kterým je dáván kredit za to, jak vypadáme, pravdou je, že udržení takové formy dlouhodobě není možné. Nejenže to není možné z dlouhodobého hlediska, ale je to taky nereálné a nezdravé.    

Vím, je to možná krutá pravda, ale je to tak. Soucítím s vámi, pokud řeknu, že když se podívám v období na konci diety do zrcadla, tak mám úsměv na tváři a sám sobě se líbím. Já se líbím sám sobě… já, kterej má na sebe opravdu hodně přísnej metr a neodpustím si nic. Proto pro vás mám pochopení a vím, že si zažíváte to samé. Vidíte krásně oddělené svaly, pekáč buchet na břiše, žíly aj na zubech… prostě radost pohledět. Jenže po nějaké době si uvědomíte, že ta negativa převyšují pozitiva. Někteří si to uvědomí hned, ale drtivá většina na to dojde až po nějaké době.

Ať už si to uvědomíte hned, nebo po nějaké době, je třeba té formě na nějaký čas udělat pápá. Být super štíhlý, nebo vydrátovaný, jak já říkám, je sice super, ale je to super jen na krátký čas. Chystáte se na dovolenou, chcete udělat pár hezkých fotek, čeká vás svatba, nebo jste zvaní na nějakou oslavu, která se bude konat u vody a budete moci být jen v plavkách… je to úplně jedno. Ale je to opravdu krátkodobá záležitost! A v některých případech… i tyhle krátkodobé záležitosti sebou přináší takové to klasické ,,něco za něco.“ A sám vím, o čem mluvím.

Ta neustále přehnaná sebekontrola a zaměřenost na jídlo. Ten neustálý pocit vyčerpání, kdy si jeden přijde jako vyžvýkaná žvýkačka, nebo jako dvakrát použitej toaleťák… Celej svět se vám smrskne jen do hledáčku toho, jak vypadáte. A teď si představte, že všechny tyhle ,,symptomy“ vás doprovází ještě dlouho potom, co dietu ukončíte. Proč? Protože tělo nefunguje jako vypínač na světlo (zapnout x vypnout). Ukončíte dietu, ale druhý den se nebudete cítit líp. Ano, možná se budete cítit o něco málo líp, protože budete vědět, že si budete moci dopřát více jídla, ale to je tak všechno, Ta nálada, to podráždění, to vyčerpání a neustálá sebekontrola v jídle bude přetrvávat ještě dny, týdny a v některých případech dokonce měsíce. Tím vás samozřejmě nechci v žádném případě strašit, ale může to tak být.

Neměli bychom ale zapomínat na jednu věc. Svět a náš život je mnohem víc, než jen odraz v zrcadle!

Jak se v tom teda pohybovat? Jak se z toho vymanit a začít zase normálně žít? Neberte to jako nějaký exaktní návod, ale spíš jako menší doporučení. Zjistil jsem totiž, že zrovna těchhle pár bodů, které tady vypíšu, dokázalo spoustě lidem pomoci.

Proveďte čistku těch, které sledujete online
Nedivil bych se, kdybyste mi v tomhle dali za pravdu. Proč? Protože jsme tím ovlivnění každý den. Dovolím si říct, že dokonce 24 hodin 7 dní v týdnu. Lítá to na nás z každý anti-sociální sítě, kterou máme. Ať už se jedná o Facebook, Instagram, TikTok a já nevím co všechno ještě dneska existuje. Co to s náma dělá? Krom toho, že k těm idolům, které sledujeme online, vzhlížíme a obdivujeme je, se kvůli nim můžeme cítit méněcenní. Ať už na nás lítají fotky, nebo videa, tak ti influenceři, jak se jim dneska říká, mají z 95% parádní formu. Štíhlost, vyrýsovanost, žilnatost… zkrátka chodící reklama na zdravý životní styl. A nás to sere, s prominutím. A sere nás to právem. Co se za tímhle pozlátkem skrývá? Aniž byste to tušili, tak málokdo z těch lidí, kteří prezentují svoji postavu na internetu, takhle doopravdy vypadá den co den. Povětšinou to funguje tak, že ti lidé, kteří se prezentují svým tělem si nafotí spoustu fotek a natočí mrakec videí v horizontu pár týdnů, ze kterých potom těží po celý rok. Ale i tihle lidi potřebují nějakou pauzu od toho neustálého omezování se a věřte mi, že si tu pauzu dopřejou, protože to potřebujou a zaslouží si jí. Jen to třeba nesdělí na svých sítích a nedávají to vědět do éteru. No a co se stane? Běžná cvičící populace, která tuhle informací neví, má neustále v hlavě, že pokud to dokážou oni, tak to dokáže ten dotyčný jedinec taky. Závěrem k tomuhle odstavci teda řeknu, abyste si dobře rozmysleli, koho budete sledovat a koho si hodíte na nějakou dobu do bloku, aby vás to nedemotivovalo, nefrustrovalo a nebyli jste z toho zničení.

Fitness influenceři: Motivace, manipulace nebo jen show pro sociální sítě?

Zaměřte se na svém těle na to, za co jste vděční a co obdivujete
Vím, že spousta z nás, ne-li všichni, jsme zaměření na to, jak vypadáme. A je to opodstatněný, protože dnešní doba tomu jde naproti. Ať už kvůli sociálnímu statusu, depresi, hledání si partnera a cokoli vás napadne… zkuste to na nějakou dobu alespoň trochu omezit. Zaměřte se na to, co vás na vašem těle opravdu baví, za co jste vděční a čím třeba vynikáte nad ostatníma. Za sebe říkám, že u mě je to bez diskuze vytrvalost. Od jakživa jsem byl vytrvalec. Zprvu jsem teda to běhání úplně nenáviděl a bylo to pro mě prostý slovo. Když jsem ale na základce porážel svoje vrstevníky a pořád jsem byl na prvních příčkách, začal jsem něco tušit. Potom jsem se na střední utvrdil v tom, že jsem se opravdu narodil jako vytrvalec. Když jsme dělali každoročně na střední vytrvalostní disciplíny, byl jsem schopný konkurovat spolužákům, kteří hráli závodně hokej, nebo fotbal. V některých případech jsem je i porazil. Dneska vím, že ačkoli nebudu trénovat na žádný běh, nebo plavání, cyklistiku a podobně, tak jsem schopen konkurovat lidem, kteří na to trénují a nebylo jim to dáno do vínku. Samozřejmě se nemůžu poměřovat se závodníkama v těchhle disciplínách, ale když to budu brát z pohledu běžné cvičící fitness populace, asi bych je strčil do kapsy. Je mi vytrvalost k něčemu při silovém tréninku, kdy je mým cílem svalový růst? Ne! Je mi to úplně k hov.. Možná z toho nějakým způsobem benefituju, ačkoli bych to věděl, ale jinak je mi to fakt k ničemu. Ještě naopak mi to podkopává stoličku, protože mám sakra velkou převahu červených svalových vláken, které jsou vytrvalostní a nejsou z hlediska svalové hypertrofie náchylné k růstu. Ale mým pointem v tomhle odstavci je, že jsem si vědom svých předností a vím, že i já jsem v něčem hodně dobrý a můžu v tom vynikat před ostatníma. U vás to může být třeba svalová síla, skvělá koordinace v olympijských disciplínách, rychlost, obratnost… a já nevím co všechno. Shrnutím tohohle odstavce teda je, abyste byli vděční za to, co máte, byli si toho vědomi a na chvíli se oprostili od vzhledu sebe samého.

Nenoste fitness hadříky 24/7
Může se to možná zdát jako prkotina, ale zamysleli jste se nad tím někdy? Jako opravdu? Já třeba už jsem tak zdegenerovanej, že nosím fitness kompresní trika i v civilu. Nemůžu si dovolit nosit ty parádní dresy od GASPu, nebo Gorilla Wearu. Bohužel ani ty oversized trika, kde cvičencům čumí jen to masivní žilnatý předloktí… proto nosím ty bikinářský kompresní trika, aby aspoň trochu bylo vidět, že se sebou něco dělám. A jsem dokonce tak nemocnej, že si to Under Armourácký triko beru pod uniformu. Jop, až tak špatně na tom jsem. Ale vracím se k původní myšlence. Opravdu málokdy se stane, že bych na sebe vzal dobrovolně košili (beru jí jen tam, kde si to situace žádá). Nenosím ani obyčejný bavlněný trika, a že jich mám doma bambilion. Vzpomeňte si na to, co se vám líbí za styl oblečení. Co byste normálně nosili, nebo co jste nosili dřív a co vás vyjadřovalo. Vezměte si na sebe oblečení, které „jste vy.“ Spojte se opět se sebou samýma mimo fitko a dejte tomu volnost.

Omezte svoji kontrolu v zrcadle a na osobní váze
Pro některé tohle může být velmi snadný, ale pro ostatní nadlidský úkon. Pokud by vám to zpočátku dělalo problém, tak se zkuste vykašlat na váhu a neřešte čísla. Lepší pro vás možná bude koukat do zrcadla než na čísla na váze. Ale taky to není dogma… Znám spoustu lidí, kteří raději řeší váhu místo toho, aby řešili zrcadlo. Hlavním pointem v tomhle bodě je, abyste omezili kontrolování se a dali tomu zase trochu volnost.

Mějte na paměti, že bejt suprově štíhlej, nebo vydrátovanej, je z dlouhodobého hlediska neudržitelné a vezme si to svojí daň v podobě sociálního, partnerského nebo zdravotního hlediska. Bejt vysekanej je sice super, ale váš zdravotní, psychický, fyzický a mentální dlouhodobě udržitelný stav je na vyšším % tělesného tuku a na větší hmotnosti. Ale i na tomhle vyšším % tuku a vyšší hmotnosti lze vypadat velmi dobře, být produktivní a mít ze sebe radost.

Myslím si, že je důležitý v sobě vidět taky přidanou hodnotu někde jinde než jenom v zrcadle, nebo z pohledu fitka a tréninků.