Základ úspěchu? Nevnímat "dobře míněné rady"...

Tak co se nám událo za poslední týden? Na východní frontě vše při starém, Rusko pořád těsně před kolapsem, čipy kupuje z Wishe a podle nějakých titulků už dokonce „definitivně prohrálo“. Tak supr. Akorát to asi úplně neocení četní účastníci průvodu ze soboty, kteří na Václaváku hráli bojovku o vlajku a víkendový fight Filipa Grznára dokázal, že dřepování a kulturistika mu šla o poznání lépe než účinkování za pletivem. Toliko souhrn zpráv, jenž mě hladce přivádí ke středečnímu společnému tréninkovému videu Pavlů Berana a Koukala a pod nímž se na YT strhla tradiční přestřelka na téma odepiš kariéru Pavla Berana a na cestu mu uděl pár dobře míněných rad…

Což je samozřejmě nesmysl. Jasně, start byl raketový, na úvodní stovce by Pavlovi koukal na záda i Usain Bolt, ale kulturistika není sprint, nýbrž maraton. A o tom to je. Každý z nás má někdy období, kdy jste jednou nahoře, jednou dole, někdy ztratíte směr, jindy je třeba ptát se na cestu, ale pořád je to o tom, vrátit se na cestu. A pokud tu kulturistiku máte rádi, vrátíte se na ní, protože tu buzolu máte v srdci, ta se nedá ztratit. Potíž je v tom, že na té cestě potkáte obrovskou spoustu lidí, „kteří to s vámi myslí dobře“ a budou vás zasypávat nevyžádanými radami.

Necvič tolik. Proč tam chodíš, stejně ti svaly nevyrostou. Je to ztráta času, co z toho máš, pojď radši pařit na stejšnu.

Nezvedej tolik, odejdou ti kolena, záda, budeš mrzák na kolečku, invalida, co se nezvedne z postele, a to nejdýl v padesáti. Argument? Ronnie Coleman. Zřejmě jediný člověk o berlích na celé zeměkouli. Koukej, jak dopadneš….

Nejez tolik těch proteinů, doplňků, je to samá chemie, odejdou ti játra, ledviny, srdce, zezelená ti moč a vyroste bradavice na čele. Ne, nespletl jsem se, skutečně si lidé i v dnešní době plné informací a nápisů PROTEIN i na koblize z Agrofertu, myslí, že když si dáte protein po tréninku, uhyne vám do rána levé varle.

Nezávoď, nemáš na to postavu, ruce, nohy, kostru, podmínky… Kolikrát jste to slyšeli? A kolikrát jste tomu uvěřili? Když jsem jel na svoje první závody, maminka se mě ptala, kolikátý bych chtěl skončit? První. Odvětil jsem ji. „Tak to tam ani nejezdi…“ Dostalo se mi odpovědi. „Abys nebyl zklamanej…“ Dovětek jako razítko ujištění, že to máte zabalit. Jsou to takové ty věty, které ve vás uvíznou do konce života. Myslela to dobře. Dnes se se mnou chlubí na gerontopárty, když mají důchodci mejdan po obědě. 

Netrap se tolik s tím jídlem, dej si radši svíčkovou. Není to zdravý, ten tvůj jídelníček, strava musí být pestrá, bůček je taky potřeba. Stejně to neshodíš, podívej se na mě a na tetu Jarunu, ty seš po nás, máme to v rodině, tak se radši najez a netrap se. Ať nechytneš tu bulímii.

Nedělej tohle, dělej tamto, takhle jsme to nedělali, takže je to na hovno… Proč utrácíš za takový voloviny? Bude vás to provázet tak dlouho, než slovo proč vystřídá slovo jak. Ale nemyslete si, že to je zase nějaké ukazování na druhé. Každý má kousek toho svého ničitele snů druhých tak trochu v sobě, mě nevyjímaje.

Když mi někdo začal povídat o podnikání, o byznyse, o plánech na zbohatnutí, nevyběhla mi jako první reakce…, Jasně, jdi do toho!! , ale miliarda problémů, zádrhelů a důvodů, proč dotyčný zbankrotuje, skončí pod mostem a do smrti bude jíst čínský polívky z pytlíku. A víte proč? Myslíte si, že jsem ho chtěl jenom varovat, upozornit na rizika? Jasně, zčásti ano, ale hlavně to bylo proto, že o podnikání vím prd, nemám rád finanční nejistotu a rizika a při pomyšlení na to, se prostě poseru strachy. Jinými slovy, promítám do těch svých „rad“ pouze svoji nemohoucnost. Stejně jako jsem to dělal, když mi někdo řekl, že chce vyhrát Olympii. Ty??? Ses posral, ne? Ani náhodou! A proč jsem to říkal? Protože já ji taky chtěl vyhrát, ale dostal jsem se tam leda tak jako divák, a podržtaška Vojty Koritenského, který tam závodil.  

Teď už to nedělám. Smířil jsem se se svými limity a uvědomil si své přednosti. Došel k poznání, že i když vám ten původní sen nevyjde tak úplně podle představ, snaha o jeho naplnění vás i tak může naplňovat. Mám spokojené manželství, dvě krásné a chytré děti, dost peněz na to, abych mohl doma chodit v trenkách a navařit si tolik leča z paprik, kolik se do mě vejde. K tomu nejlepší práci na světě s nejlepším služebním autem na světě jako bonus. Považuji to za úspěch. Který se dostavil, mimo jiné, i díky té posedlosti, zájmu, koníčku, zálibě, honbě za snem, zkrátka vším, co si lze představit pod pojmem celoživotní kulturistika, od které mě 35 let permanentně někdo zrazoval, předpovídal jistojistou brzkou smrt, anebo alespoň poškození všech možných orgánů v těle i mimo něj, díky čemuž jsem měl být touhle dobou dávno po datu spotřeby a bryndat si na bradu.

Právě proto se z ničitele snů stal podporovatel vašich cílů. Chceš závodit? Jo, pomůžu ti. Chceš vydělat miliardu? V tom ti neporadím, ale zvednu palec až pojedeš kolem v Lambu. Chceš vyhrát Olympii, tak se koukej do toho opřít, abych měl komu fandit. Úspěšný lidi nehejtují, podporují. Proto když vám bude radit s jídlem Mařenka, co má 120 kilo a funí do schodů, mávněte nad tím rukou. Neposlouchejte chytráky, kteří by nevyhráli ani přebor vlastního obejváku. Podle průzkumu je 75 % lidí v ČR nespokojeno se svou prací. Což znamená, že 3 lidi ze 4 jsou dnes zpruzení, že jsou někde, kde být nechtějí a večer budou radit na facebooku Vemolovi, ať už se na to zápasení za miliony vykašle. Dává to smysl, co myslíte? Máte vy poslouchat někoho, kdo váš sen nežije, nic vám nedá, nepomůže a pravděpodobně do svých rad jen promítá svůj neúspěch? Asi jste si už odpověděli, že? Tak hlavu vzhůru a zkoušejte to zas a znova, pozitivní výsledek, ať už bude mít jakoukoliv formu a přijde možná o dost déle, než si plánujete, se stoprocentně dostaví. Pokud bude i nadále žhnout srdíčko na tom správném místě a vy budete přesvědčeni o své cestě.