Zasloužilí cvičenci, pojďme si šlehnout pořádnou dávku empatie.

Je toho teď nějak moooc! Ať jdu v Liberci do kteréhokoliv fitka, všude plno. Co plno…narváno! Je to jak nájezd Hunů na Řím. Nálet kobylek ve starověkém Egyptě. Vylodění v Normandii, ale bez těch popadaných. Nedávno jsem stál frontu jak na sociální dávky jenom proto, abych vyfasoval klíček od šatny. Aspoň jsem si měl čas zavolat s Vojtou Koritenským a Slavojem Bednářem, kteří provozují fitka v Hradci a Pardubicích, aby se mi dostalo ujištění, že fronta na klíčky se stojí i 100 km od rodiště. Vydal jsem se do Prahy a smutně postával v rohu, neb se stála fronta na stroje. Všechno okupovali mladí lidé ve věku od 16-20 let a já jsem za víc než 30 let, co trávím čas v těhlech zařízeních, nic podobného nezažil…    

Jistě, legendární ledňáčci jako každoročně odvedou svůj díl práce, aby koncem února jejich řady postupně řídly stejně neúprosně jako můj vlasový porost. Ale tentokrát je to jiné. Tenhle nárůst pozoruji už od podzimu a teď to jenom dostalo forsáž. Je mi to záhada. A proto jsem se na tenhle jev šel poptat typického představitele nových návštěvníků fitka, což je někdo, kdo je pružný, vlasový porost má hustý, jeho tělo je pevné, chodí do školy, číslovka v občance má koncovku – náct a provozuje víc sexu než já. A dcera mi řekla, že za to prý může Tiktok. Že cvičení je trendy, boom a že kdejakej tiktokář cvičí a tím motivuje ostatní, především pak holky. A holky, jak je známo, zásadně nechodí sami ani na záchod, pokud se pohybují mimo vlastní byt. Takže minimálně ve dvou. Někdy ve třech. A to samé platí i o tom druhém pohlaví z momentálně známých asi stočtyřiceti, nebo tak nějak. S čímž zásadně nesouhlasím, neb jsem nabyl dojmu, že chodí snad celá třída zároveň anebo aspoň její půlka. Vídám obrovské tlupy mládeže, která obklopuje benč. Cvičení ve 4-5 lidech je novým standardem. Jeden cvičí, druhý hledá motivační song pro případ, že se na něj dostane řada, třetí fotí a natáčí a čtvrtý se snaží zakrýt erekci, kterou způsobila řiť vrstevnice v pornogatích od Nebbie. Nebo ze Sheenu, vypadá to podobně. Protože, co si budeme nalhávat, spousta lidí tam kvůli cvičení vůbec nechodí. Když je něco trendy, přitahuje to dav. Když někam chodí holky, přitahuje to chlapce. A opačně. Ve fitku je fajn, teplo, čisto a lidi tam chodí nalehko, takže nekupujete zajíce v pytli. Navíc se dá mnohem úspěšněji předstírat, že sportujete. Uprostřed fotbálku asi nevytáhnete mobil, abyste si udělali selfíčko, že jo? „Hej, Pepo, přihrávka, střílej!“ „Počkej kámo, ještě jednu fotečku“ „Kundo!“ A hned máte o pár kámošů míň…

Ve fitku to nejenom že jde, ale naopak je to vítaná forma spolupráce. „Hej, kámo, natočil bys mi můj pokus o PR, kámo?“ „Jasně, kámo, není problém, kámo, jedeš bomby, kámo“ „Dík, kámo, příště dáme spolu, kámo“ A hned máte o kámoše víc. To je rozdíl, co? Mimochodem kadence slova kámo, je autentický zážitek z pátečního tréninku, kdy ho borec dokázal vyslovit osmkrát v jedné větě. Počítal jsem to. Vlastně on celej ten předchozí obsah je vcelku autentickej. A víte co? Mám z toho všeho obrovskou radost…

Sice zůstávám raději u tradičního oslovení ty vole, ale jinak mi celkem vyhovuje, být v prostředí plném mladých lidí. Stejně tak je hezčí pozorovat pevné zadnice slečen než zadní partie vrstevnic, které vypadají, jako by právě spořádaly cukrovar. Ale úplně největší radost mám z toho, že se konečně stal tenhle druh pohybu mainstreamem, že tu roste obrovská základna pro kulturistiku a fitness a že to přináší peníze do celého fitnessprůmyslu námi počínaje až po jednotlivé majitele fitek, kteří díky tomu mohou neustále vybavovat svoje posilovny lepším a lepším železem, konče. A z toho budou profitovat i ti zarputilí zastánci starých dobrých fitek. Protože jak se zdá, radost z toho mám asi jenom já.

Já vím, někdy je to peklo… Soustředěnou myslí jste se dotyčného jedince, který už minuty na legpressu zírá do mobilu, pokusili přemístit levitací, ale nevyšlo to. Z významného pokašlávání vás začal bolet hrtan, ale výsledkem je jen další hashtag #trainhardorgohome. Začínáte se stydět, že se vám na čelní lalok pomalu ale jistě vkrádají myšlenky na to, jak seškrábnete z puberťáka jeho uhrovatou kůži tupým nožem. Ale zkoušeli jste se ho normálně zeptat, jak tam bude dřepět dlouho?

Víte, vzpomněl jsem si na své mládí, když bylo populární veřejné bruslení. Nechodil jsem tam proto, abych se naučil bruslit jako Jarda Jágr, ale proto, abych se motal pod nohy holkám, některou z nich „omylem“ sundal a pak nabídl šlechetnou pomoc. A ona mě na oplátku sex. Dělal jsem provozáka bowling centra a lidi tam chodili ze všech možných důvodů, ale jen zlomek z nich proto, aby kosili kuželky chirurgicky přesným hodem. Většinou se spíš jen snažili pobavit, hlučet a srát tam ty pravověrné zapálené bowlery, co shazují deset kuželek hodem do vývrtky. Fitko není jiné. Někdo jde makat, někdo se jde bavit, lehce se protáhnout a třeba se i seznámit. Je pochopitelné, že neví, jak se mají ve fitku chovat. Jak by to měli vědět, kdo je to má naučit, a hlavně proč by to měli vědět? Tu dávku empatie si musíme šlehnout my.

Tenhle článek nikdo z těch začínajících cvičenců číst nebude. Nemají ještě šajnu o tom, že nějaký Extrifit existuje. Máme totiž TikTok jenom krátce. Takže je to na vás, jak si to vychováte ve vaší posilovně. A přitom se vůbec nemusíte mračit, dělat bububu, nebo někomu nadávat. Jde to i bez toho a překvapivě velmi snadno. V zásadě existují tři možnosti.  

1) Dát si něco jiného. Což je teďka vážně problém. Nedávno jsem byl v jiném než domovském fitku a minimálně pět minut bezradně koukal na všechny obsazené stroje. Nicméně, koutkem oka jsem postřehl, že ačkoliv se stroje a kladky těší velké oblibě, činky a jednoručky zase tak moc ne. Odjel jsem s velkou činkou pár cviků, které bych si normálně nedal, a nakonec se z toho vyklubal fajn trénink.

2) Slušně se zeptám. Já vím, chceš cvičit kladku a týpeček tam pět minut chatuje. Vím, jseš nasranej a chceš tam přijít a říct mu hezky od plic…“vysmahni s tím telefonem do prdele, kreténe“ Ale co si tím pomůžeš? V lepším případě budeš za agresivního blba, v horším případě se pohádáte a bude tam ještě dýl a ty máš po tréninku. Nikdy se mi nestalo, že bych nedostal normální odpověď na otázku…“Ahoj, potřeboval bych sem jít, budeš tu ještě dlouho?“, kterou jsem poladil do ještě lepší varianty…

3)…Ta zní: „Můžeme se střídat?“ Přičemž reakce jsou v zásadě dvě… Udiveně nadšená (ty jo, nabušenej chlápek se semnou chce střídat), nebo děs a smrt v očích. V obou případech většinou odjedeme 1-2 série, protože po odcvičení série pokynu, že už může, načež ho tak krátká přestávka odrovná, takže sbalí ručník s tím, že už chtěl vlastně stejně skončit.

A je to, hotovo. Všichni, co už nějaký ten pátek cvičíme, jsme jednou začínali. A taky jsme se do toho postupně dostávali a vstřebávali nepsaná pravidla posilovny. Akorát, že ve fitku bylo víc ostřílených borců než těch nových. Dneska nováčci hrají přesilovku. Ale to dáme. A věřím tomu, že z té momentální masy vzejde plno dříčů, plno nových závodníků a závodnic, kteří za pár desítek let budou ve stejné situaci…