Dávka 40 g bílkovin na porci je již skoro magická. Motá se okolo ní mnoho doporučení, dokonce ji můžeme považovat za něco jako svatý grál příjmu bílkovin. Několikrát denně bychom měli přijmout 30-40 g bílkovin, které znamenají ideální proteosyntézu a přinesou nám objemy srovnatelné s rannými léty Arnolda Schwarzeneggera. Toto přesvědčení není špatné, nicméně ve světle moderní vědy, jsme toto doporučení schopni dnes již aktualizovat a říct: „to záleží…“

A jsme tu zase s jedním velmi základním tématem, o to však důležitějším. Je jím proteinová otázka a pohled na to, co bych si měl vybrat, aby to splnilo účel, který opravdu očekávám od své volby.

Vymyslet článek na téma bílkovin, kterých koluje po internetu spoustu, není zrovna snadné. I tak se pokusím v tom dnešním poodhalit to, čím se vlastně bílkoviny liší a jak se liší jejich využitelnost, resp. jak právě jejich využitelnost proměnit ve vlastní prospěch nejen v tréninku, ale hlavně v posunu své výkonnosti v estetické i silové rovině.

„No pain, no gain“ známe všichni. Ale je nutné, aby vás svaly po tréninku bolely, a pokud nebolí, tak znamená trénink absolutní ztrátu času?

Silový trénink patří do rukou i žen, a to se všemi výhodami, které v kontextu silového tréninku znáte. Samozřejmě, zřejmě ne všichny ženy si představí to, že budou tahat těžké činky nebo se někde vytahovat na hrazdě. Není vůbec třeba...

V jednom z předchozích článku o svalové hypertrofii jsem vám slíbil, že se budu v tom dalším trochu více věnovat hormonální stránce a samotným hormonům, které se svalovým růstem samozřejmě také významně souvisí. Ať toho ale není hned zkraje moc, budeme se dnes věnovat dvěma z nich, a to mužskému pohlavnímu hormonu testosteronu a také hormonu růstovému. Jakou mají tyto dva hormony roli ve svalovém růstu?

Vybrat cviky, které by pro vás znamenaly odpověď dynamickým růstem svalové hmoty, není vždy zcela lehké. Můžeme ale najít hned několik vodítek, kterými se můžeme řídit při rozhodování, jestli ten a ten cvik bude opravdu lepší pro moje svaly, nebo nikoliv...

Když dnes dojdete k lékaři a řeknete mu, že konzumujete více jak 2 g bílkovin na kilogram tělesné hmotnosti, tak se pravděpodobně zhrozí, pokřižuje a začne vám hledat vhodného dárce pro transplantaci ledvin a jater. Zničení jater a ledvin vysokým konzumem bílkovin je totiž jedním z nejzažitějších paradigmatů, se kterými se v lékařském pohledu na kulturistiku a fitness setkáváme.

Nabírání je stále jedním z hlavních témat diskuzí ve fitness centrech, a to napříč všemi věkovými i výkonnostními skupinami. A tak, i když zde byla již spousta přehledů, vždy stojí za to si zopakovat ty hlavní body a nejdůležitější prvky, možná je trochu modernizovat a do svého tréninku zařadit to zásadní, co nám moderní věda i postupy ve vztahu ke svalovému růstu nabízí. Rozhodl jsem se tedy v následujících pár článcích celou problematiku ještě více přiblížit.

Pochopit svalový růst je možná daleko složitější nežli svalového růstu reálně dosáhnout. Alespoň toto se zdá, pokud se trochu více začtete do odborné literatury. A tak se pokusme alespoň trochu nakouknout do toho, jak to vlastně v našich svalech při cvičení funguje, a co všechno stojí za tím, že nám může biceps nebo stehno povyrůst o centimetr či dva.

Mnoho sportovců si ve fitness zvyklo, že po příchodu do posilovny dvakrát hodí rukama ze strany na stranu a jdou si lehnout na benchpress. Řekněme si upřímně, tento přístup jistě není tím nejlepším, ani z pohledu samotného sportovního výkonu, ani z pohledu sportovní dlouhověkosti nebo prevence zranění. 

Věta: „Dáme bench a bicák“ je snad nejjednodušším a vlastně i jedním ze „základních“ tréninkových plánů, se kterými se začátečník ve fitness centru při honbě za svou vysněnou arnoldovskou postavou potká...